Průvodce psychoterapií pro úplné začátečníky: Vše, co potřebujete vědět o terapii

Psychoterapie není lék, který dáte do poháru a okamžitě se cítíte lépe. Je to cesta. Cesta, kterou procházíte s někým, kdo vás slyší, neposuzuje a neříká vám, co máte dělat. Mnoho lidí se jí bojí - ne protože by byla špatná, ale protože je neznámá. Když poprvé slyšíte slovo „terapie“, možná si představíte někoho, kdo sedí na gauči a vypráví své tajemství. Nebo někoho, kdo vám dává rady jako přítel. Oba obrazy jsou nesprávné. Psychoterapie je něco mezi. Něco jemnějšího. Něco, co se děje v tichém, bezpečném prostoru, kde můžete být přesně takový, jaký jste, bez masky.

Co je psychoterapie skutečně?

Podle Jaroslava Průdy, který je považován za otce české psychoterapie, je psychoterapie „delikátní směs vědy a umění“. To znamená, že není jen nějaká technika, kterou se naučíte na univerzitě. Je to také schopnost být přítomný, slyšet, co se neříká, a cítit, kde je bolest. Psychoterapie je především terapeutický vztah - vztah mezi psychoterapeutem a klientem, který slouží jako prostředek k léčbě, prevenci a obnově duševního zdraví. Nejde o to, aby vás terapeut „vylečil“. Jde o to, abyste se sami začali lépe poznávat.

Nejstarší definice, která platí dodnes, pochází z roku 1992: psychoterapie je „specifická komunikace a vztah“, který pomáhá lidem překonávat problémy. A to může být cokoli - od úzkosti až po pocit, že život nemá smysl. Neexistuje „správný“ důvod, proč jít na terapii. Pokud něco trápí, a to i když to neumíte přesně popsat, už je to důvod.

Kdo je kvalifikovaný psychoterapeut?

Není každý, kdo říká „jsem terapeut“, opravdový psychoterapeut. V České republice existuje přísný systém kvalifikace, který řídí Česká asociace pro psychoterapii - organizace, která stanovuje profesionální standardy a udržuje seznam kvalifikovaných terapeutů. Kvalifikovaný psychoterapeut musí absolvovat pětiletý výcvik - výcvik, který zahrnuje teoretickou přípravu v konkrétním směru, osobní terapii a praxi pod dohledem zkušeného supervizora.

Co to znamená v praxi? Znamená to, že terapeut, kterého volíte, prošel vlastní terapií. Ne proto, že by měl „nějaké problémy“, ale protože musí poznat své vlastní závady, zranění a reakce, aby je nevnášel do vašeho prostoru. Když se terapeut nechává supervizovat, znamená to, že pravidelně hledá zpětnou vazbu od jiných odborníků. To není známka slabosti - je to známka profesionálního přístupu.

Existuje několik hlavních psychoterapeutických směrů. Každý má jiný přístup, ale všechny cílí na stejné věci: pochopení, uvolnění a změnu.

• Gestalt terapie - zaměřuje se na „tady a teď“. Co cítíte v tuto chvíli? Co se děje ve vašem těle, když o tom mluvíte? Je to o zkušenosti, ne o výkladu.
• Psychoanalýza - zkoumá, jak dětství, rodinné vzorce a nevědomé motivy ovlivňují váš život dnes. Může trvat léta, ale mění hluboké vzorce.
• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) - je nejvíce vědecky ověřená. Pracuje s myšlenkami a chováním. Například: „Když se obávám, že mě někdo nenávidí, tak se vyhýbám kontaktu.“ KBT vám pomůže rozpoznat tyto vzorce a změnit je.

Neexistuje „nejlepší“ směr. Existuje ten, který vám „sedí“. A to se dozvíte až po několika sezeních.

Co se děje na prvním sezení?

První sezení není test. Není to pohovor, kde vás posuzují. Je to spíše setkání, kde se obě strany setkávají. Terapeut vás nechá mluvit. Možná budete mluvit hodně. Možná budete mlčet. Oba přístupy jsou v pořádku. Většina lidí se bojí, že „nebudou mít co říct“ nebo že „to zní hloupě“. To je normální. Terapeut to ví.

Na prvním sezení se terapeut obvykle ptá:

• Co vás přivedlo sem?
• Co vás trápí nejvíce?
• Co byste chtěli změnit?

Nikdo vám neřekne: „Za týden budeš šťastný.“ Ale může vám říct: „Začneme tím, že si povíme, co se vám děje.“ A pak to bude dál. Můžete přijít s jedním konkrétním problémem - například s úzkostí před vystoupením - nebo s tím, že „všechno je špatně, ale nevím, proč“. Oba případy jsou plně platné.

Emoce jsou částí procesu. Můžete plakat, zlobit se, být zmatený. Terapeut to nebere jako „překážku“. Je to signál. Když něco vás zraní, vaše tělo a mysl to ukládají. Terapie je prostor, kde to můžete zpracovat bez toho, abyste museli být silní.

Jak vybrat terapeuta, který vám „sedí“?

Není to jako koupit si nový telefon. Nemůžete si přečíst recenze a vybrat nejlepší. Tady jde o vztah. A vztahy se nevybírají podle ceny nebo vzhledu. Vyberete ho podle toho, jak se s ním cítíte.

Je úplně normální, že první terapeut, kterého zkusíte, vám nebude sedět. To není jeho chyba. To není vaše chyba. To je jen znamení, že potřebujete jiný styl, jiný přístup, jiný hlas. Někteří lidé potřebují terapeuta, který je klidný a tichý. Jiní potřebují někoho, kdo je přímý a přímo se ptá. Oba jsou správní.

Zde je několik praktických kroků:

1. Přečtěte si o terapeutovi - jeho vzdělání, směru, zkušenostech. Věříte-li, že terapeut by měl mít pětiletý výcvik, zkontrolujte, zda je členem České asociace pro psychoterapii.
2. Nejprve si zapište tři otázky, které chcete položit. Například: „Jaký máte přístup k emocionální náročnosti?“, „Jaký je váš vztah k online terapii?“, „Co děláte, když klient nechce mluvit?“
3. Po prvním sezení se zeptejte: „Cítil jsem se bezpečně?“, „Cítil jsem, že mě slyší?“, „Chtěl bych přijít znovu?“
4. Pokud odpověď zní „ne“, zkuste jiného. Neexistuje „nejlepší“ terapeut. Existuje ten, který vám sedí teď.

Nezapomeňte: terapeut neváží, jestli jste „dobrý klient“. Nezáleží na tom, jestli jste včera plakali nebo jste se smáli. Záleží na tom, jestli se vám v tomto prostoru můžete být svobodný.

Online terapie - je to stejné?

Před pandemií byla online terapie v Česku zcela neobvyklá. Dnes je to běžná možnost. Podle průzkumu Masarykovy univerzity z roku 2022 se podíl online sezení zvýšil z méně než 5 % na 60 % během vrcholu pandemie. Dnes zůstává na úrovni 25-30 %. To znamená, že každý čtvrtý klient se setkává s terapeutem přes obrazovku.

Je to stejné? Ano a ne. Technicky ano - můžete mluvit, plakat, mluvit o rodině, o strachu, o ztrátě. Emočně také ano - když je terapeut zkušený, může vás cítit i přes kameru. Ale některé věci jsou těžší: tělesná přítomnost, ticho, pohyb, náhodné pohledy. Někteří lidé se přes obrazovku cítí „méně bezpečně“. Jiní naopak cítí, že je to jednodušší - nemusí cestovat, nemusí se oblékat, můžou sedět ve svém pyžamu.

Online terapie je skvělá volba, pokud:

• Žijete mimo velké město - v Česku je na 100 000 obyvatel pouze 5 kvalifikovaných terapeutů (mimo Prahy, Brna a Ostravy).
• Máte problémy s pohybem nebo s úzkostí před návštěvou kanceláře.
• Chcete zůstat v bezpečném prostředí doma.

Nezapomeňte: online terapie je stejně účinná jako klasická, pokud je vedená kvalifikovaným odborníkem. Neexistuje „nižší“ forma terapie. Je to jen jiný způsob, jak se setkat.

Co vás čeká - a co ne

Terapie není rychlá fixace. Není to kouzelná koule, která vám řekne, co máte dělat. Je to proces. A procesy trvají. Někteří lidé cítí změnu za několik měsíců. Jiní potřebují roky. To záleží na tom, jak hluboké jsou vzory, které chcete změnit.

Co vás nečeká:

• Terapeut vám neřekne, co máte dělat.
• Terapeut vám neřekne, že jste „blázen“ nebo „přehnaný“.
• Terapeut vám neřekne, že „to všechno je v hlavě“.
• Terapeut vám neřekne, že „všichni to mají“.

Co vás čeká:

• Prostor, kde můžete být neúplný.
• Prostor, kde můžete být zmatený.
• Prostor, kde se můžete ptát: „Proč to dělám?“ a nikdo vás neosvědčí.
• Prostor, kde se můžete naučit, že vaše emoce nejsou „špatné“ - jsou jen informace.

Největší chyba, kterou lidé dělají, je, že přijdou na terapii, aby „vyřešili problém“. Ale problém není to, co vás trápí. Problém je to, co vás trápí to, že to trápí. Terapie vám pomůže přestat se bojet toho, co cítíte. A to je začátek skutečné svobody.

Co dělat, když chcete navrhnout terapii někomu blízkému?

Někdy vidíte, jak někdo, koho milujete, trpí. A chcete mu pomoci. Ale nevíte, jak.

Neříkejte: „Měl bys jít na terapii.“ To zní jako kritika. Místo toho zkuste:

• „Všiml jsem si, že se ti toho hodně váží. Chceš, abych ti pomohl najít někoho, kdo by ti mohl naslouchat?“
• „Já jsem dělal terapii a pomohla mi. Ne proto, že jsem byl „špatný“, ale protože jsem potřeboval někoho, kdo by mi pomohl pochopit, co se děje.“
• „Nemusíš to dělat. Ale kdyby jsi chtěl, můžu ti pomoci najít někoho, kdo je kvalifikovaný.“

Nikdy nezatlačujte. Neříkejte „cvok“ nebo „blázen“. Neříkejte „to je všechno v hlavě“. To je jako říct někomu, kdo má zlomenou nohu: „Měl bys to překonat.“

Pokud má někdo strach z toho, že musí opustit dům, navrhněte online terapii. Pokud má strach z toho, že ho někdo posoudí, dejte mu možnost zvolit terapeuta sám. A pokud se rozhodne jít, počkejte v čekárně. To je jedna z největších darů, které můžete dát.

Co dělat, když se cítíte ztracený?

Je to normální. Všichni, kdo začínají, se cítí ztracení. Nevíte, co říct. Nevíte, jestli to má smysl. Nevíte, jestli to bude fungovat. To je přirozené. Terapeut to ví. A to je důvod, proč je tam.

Nechte se vést. Nenechte se vystrašit tím, že „to nejde“. Terapie není o tom, aby jste byli „dokonalí“. Je o tom, aby jste byli přítomní. I když jste zmatení. I když jste smutní. I když se nechcete mluvit.

A pokud se někdy řeknete: „Tohle se nevyplatí.“ - neváhejte to říct terapeutovi. On to ví. A on to zvládne. Protože právě takové chvíle jsou ty nejvýznamnější.