Jak se stát psychoterapeutem v ČR: Krok za krokem k kvalifikaci a praxi

Co vlastně znamená být kvalifikovaný psychoterapeut v České republice?

Ne každý, kdo poslouchá a dává rady, je psychoterapeut. Od roku 2023 je to v ČR právně striktně definovaná profese. Pokud chceš pomáhat lidem s hlubokými emocionálními problémy, musíš projít procesem, který trvá nejméně čtyři až pět let a stojí desítky tisíc korun. Nejde o kurz na YouTube nebo pár dní na tréninku. Jde o profesní cestu, která vyžaduje akademické vzdělání, stovky hodin praxe, supervizi a neustálé učení.

Největší mylná představa je, že stačí mít „cit“ nebo „empatii“. To ano, ale bez formální kvalifikace nemůžeš legálně pracovat jako psychoterapeut. Většina lidí, kteří se přihlásí, neví, že před tím musí mít magisterský titul z psychologie, medicíny nebo sociální práce. Bez toho ani nezačneš.

První krok: Magisterské studium

Bez magisterského titulu v jednom z těchto oborů - psychologie, medicína nebo sociální práce - se neobejdeš. Je to základ, který ti dá teoretickou základnu pro porozumění lidskému chování, duševním poruchám, neurobiologii a etice. Studium trvá obvykle pět let. Většina lidí začíná na univerzitě, kde se učí o kognitivních procesech, vývojové psychologii, statistice a metodách výzkumu.

Ne každý magistrát je stejný. Pokud chceš pracovat v zdravotnickém systému, doporučuji studium klinické psychologie. Tento směr tě připraví na práci s diagnózami, psychoterapií a spoluprací s psychiatry. Pokud tě zajímá více poradenství a podpora v běžném životě, sociální práce může být lepší volbou. Ale oba směry vede ke stejnému cíli - přijetí do výcvikového programu.

Druhý krok: Výcvik v psychoterapii

Po magistratu začíná skutečná práce. Výcvik psychoterapie není jen o učení technik. Je to proces, který tě mění. Musíš absolvovat nejméně 624 hodin teoretické výuky - to je přibližně 2x týdně po 4 hodinách po dobu tří let. Ale to není všechno. Musíš také absolvovat 700 hodin praxe s klienty pod supervizí. To znamená, že během tří let budeš pracovat s nejméně 100 klienty, každou sezení musíš diskutovat s kvalifikovaným supervizorem.

Existují tři hlavní směry: kognitivně-behaviorální, psychodynamická a systémová (často nazývaná „familiární“) psychoterapie. Každý z nich má jiný přístup. Kognitivně-behaviorální se zaměřuje na myšlenky a chování, psychodynamická prozkoumává minulost a nevědomé motivace, systémová se dívá na vztahy - rodina, partner, kolegové. Vyber si ten, který ti nejvíc sedí, ale nezapomeň: přechod mezi směry je těžký. Pokud začneš s gestalt terapií a pak chceš jít do psychodynamiky, musíš absolvovat alespoň 50 % nového výcviku.

Třetí krok: Stáž a živnostenská povolení

Od roku 2023 platí nový živnostenský zákon. Pokud chceš pracovat jako psychoterapeut, musíš splnit dvě nové podmínky: roční praxe v pomáhající profesi (např. jako poradce, asistent, sociální pracovník) a 4týdenní stáž na pracovišti, kde se starají o lidi s vážnými duševními poruchami - třeba v psychiatrické klinice nebo krizovém centru.

Tato stáž není jen formálnost. Je to tvé první skutečné setkání s těžkými případy: sebevražedné myšlenky, psychózy, traumata. Mnoho studentů toto období popisuje jako nejtěžší, ale i nejvýznamnější. Učíš se, jak zachovat hranice, jak neztratit sebevědomí a jak nechat klienta naživu, i když se ti zdá, že nic nezvládáš.

Po dokončení výcviku a stáže musíš sehnat certifikát od akreditované instituce - buď od IPVZ (Institut pro další vzdělávání ve zdravotnictví), nebo od České psychoterapeutické společnosti. Tyto certifikáty jsou jediné, které tě opravňují k práci jako psychoterapeut v zdravotnickém systému. Bez nich můžeš jen jako „poradce“ - a to jen v soukromém sektoru, bez možnosti přijímat platby od zdravotních pojišťoven.

Čtvrtý krok: Česká asociace pro psychoterapii (ČAP)

Nejlepší způsob, jak se zorientovat v této zmatené krajinně, je připojit se k České asociaci pro psychoterapii. ČAP je jediná organizace, která má v ČR uznávaný etický kodex, systém supervizí a celoživotní vzdělávání. Pokud chceš být vážným odborníkem, neexistuje lepší cesta.

Členství v ČAP není povinné, ale bez něj tě nikdo nebere vážně. Musíš absolvovat 150 hodin dalšího vzdělávání během tří let. To může být konference, workshopy, mentoring nebo vlastní terapie. Většina lidí si vybere kombinaci - třeba 60 hodin na konferenci, 40 hodin na supervizi a 50 hodin na vlastní terapii. Vlastní terapie je klíčová. Bez ní nezvládneš pracovat s emocemi klientů, když ty sám máš nevyřešené problémy.

Náklady a čas: Co tě čeká skutečně?

Největší překážkou pro mnoho lidí je cena. Celý proces - studium, výcvik, stáž, vlastní terapie, materiály - stojí mezi 180 000 a 300 000 Kč. Některé školy nabízejí splátky, ale neexistuje žádná státní podpora. Většina lidí si to musí financovat z vlastních prostředků, z práce nebo z půjček.

Časově to trvá minimálně čtyři roky - pokud začneš hned po maturitě. Ale většina lidí začíná až po několika letech práce. Průměrně se celá cesta protáhne na 5-7 let. A to jen k získání základní kvalifikace. Pak následuje dalších 10-15 let, než se staneš skutečně zkušeným terapeutem.

Co ti výcvik neukáže - a co musíš naučit sám

Školy ti naučí techniky, ale ne naučí, jak se držet, když klient řekne: „Nemám důvod žít.“ Neukážou ti, jak reagovat, když ti klientka přinese náhodně nalezený nůž a řekne: „Myslela jsem, že ho použiju.“ Neukážou ti, jak se vyhnout vyhoření, když pracuješ s 20 klienty týdně a každý má svou tragédii.

Tyto věci se naučíš jen v praxi. A vlastní terapii. A v podpoře kolegů. Většina lidí, kteří to zvládli, říká: „Nemohla jsem to udělat sama. Potřebovala jsem lidi, kteří mě drželi.“

Nejčastější chyba je přehlížet vlastní potřebu podpory. Mnoho budoucích terapeutů si myslí, že „jsou silní“ a „to zvládnou“. Ale psychoterapie není o tom, aby ses stal superhrdinou. Je to o tom, aby ses stal lidským. A to vyžaduje úctu k vlastním hranicím.

Co se změnilo v roce 2025 - a co ještě chybí

V roce 2024 Ministerstvo zdravotnictví plánuje spustit centrální registr kvalifikovaných psychoterapeutů. To znamená, že klienti budou moci zkontrolovat, zda je terapeut opravdu kvalifikovaný - ne jen někdo, kdo si vytvořil webovou stránku s nápisem „psychoterapeut“.

Na druhou stranu, problémy zůstávají. Vzdělávací programy nejsou stejně kvalitní. Podle průzkumu z roku 2023 tři z deseti lidí řekli, že jejich škola neplnila základní požadavky na počet hodin supervize. Některé instituce prodávají certifikáty za peníze, ne za dovednosti.

Největší problém je, že 63 % klientů stále neumí rozlišit mezi kvalifikovaným terapeutem a „poradcem“. To znamená, že i když zákon změnili, lidé jsou stále zmatení. A to je nebezpečné.

Kdo by měl psychoterapeutem být - a kdo ne?

Ne každý, kdo má rád lidi, by měl být psychoterapeut. Pokud potřebuješ, aby tě všichni milovali, nejsi pro tuto práci. Pokud se snažíš „napravit“ lidi, nejsi pro tuto práci. Pokud nechceš pracovat s nejistotou, nejsi pro tuto práci.

Psychoterapeut je ten, kdo může sedět v tichu, když klient pláče. Kdo nechává klienta mluvit, i když ví, že to bude dlouho trvat. Kdo ví, že neexistuje žádný „správný“ způsob, jak se cítit. A kdo si nechává čas na vlastní terapii - každý týden.

Tato práce není o tom, aby ses stal „expertem“. Je to o tom, aby ses stal přítomným. A to je nejtěžší a nejkrásnější výzva, kterou můžeš přijmout.