Mám jít na psychoterapii? Kdy je terapie vhodná a pro koho je určena

Stojíte před zrcadlem a ptáte se: „Mám jít na psychoterapii?“ Nejste sami. Každý šestý Čech už v životě někdy zvážil, že by si vyhledal psychoterapeuta. A přesto se mnozí zdráhají. Proč? Protože se bojíte, že to znamená „být šílený“, nebo že to bude dlouhé, drahé a bez výsledků. Ale pravda je jiná. Psychoterapie není poslední nádech pro ty, co už nic nezvládají. Je to nástroj pro ty, kdo chtějí lépe pochopit, proč se cítí tak, jak se cítí - a proč se opakují stejné bolesti ve vztazích, práci nebo v sobě.

Co je psychoterapie vlastně zač?

Psychoterapie není porada, jak se vyhnout problémům. Není to návod, jak „být šťastnější“ nebo jak „přestat být smutný“. Je to proces, kde se s někým, kdo je odborně připravený, podíváte do své vlastní duše. Cílem není dostat rychlé řešení, ale pochopit, co vás tlačí, kde se berou vaše strachy, proč se opakují stejné chyby a proč se cítíte tak, jako se cítíte.

Nejčastější metody v České republice jsou kognitivně behaviorální terapie (KBT), psychodynamická terapie, humanistická a systémová. KBT se zaměřuje na vaše myšlenky a chování - například jak se změní vaše nálada, když přestanete myslet „Všichni mě nenávidí“ a začnete si říkat „Někteří mě možná nechápou, ale ne všichni“. Psychodynamická terapie se ptá: „Odkud to vlastně pochází?“ - třeba z dětství, z rodiny, z nějakého zranění, které jste si nevšimli. Humanistická terapie vás nechá být tím, kým jste, a systémová se podívá na vaše vztahy - s partnerem, rodiči, kolegy.

Nejčastější je KBT - má ji 45 % terapeutů v ČR. Ale to neznamená, že je to nejlepší pro vás. Nejlepší je ten, který vám sedí. A to se dá zjistit jen tak, že půjdete.

Kdy je terapie opravdu vhodná?

Není potřeba být na pokraji srážky, abyste měli důvod jít na terapii. Ale jsou znaky, které by vás měly zastavit a přemýšlet:

• Trápite se více než 2 týdny - nechutenství, nespavost, únavu, nízké sebevědomí, neustálou úzkost.
• Opakují se vám stejné problémy ve vztazích - například vždycky se dostanete k někomu, kdo vás zneužívá, ignoruje nebo nechává na okraji.
• Problémy ovlivňují práci, přátelství nebo každodenní život - nejste schopni se soustředit, máte ztrátu energie, vyhýbáte se lidem.
• Trpíte fyzickými příznaky bez jasnější příčiny - bolesti hlavy, žaludku, srdce, které lékař nezjistí.
• Pokoušeli jste se to vyřešit sami - a nic se nezměnilo.

Nejčastější problémy, které lidé přinášejí do terapie, jsou úzkost a deprese. Podle dat z roku 2022 je trápí až 17 % populace. Ale nejde jen o tyto diagnózy. Mnoho lidí přichází, protože se cítí „prázdní“, „ztracení“, „nepřirozeně smutní“ - a nevědí proč. A právě to je ten moment, kdy terapie může změnit všechno.

Pro koho je psychoterapie určená?

Psychoterapie není jen pro „trápené“ nebo „slabé“. Je pro každého, kdo:

• Chce pochopit, proč se cítí tak, jak se cítí.
• Chce přestat opakovat stejné chyby ve vztazích.
• Chce přestat být věčně „na úrovni“ a začít žít podle vlastních hodnot.
• Chce přestat být v pohotovosti a začít být v klidu.

Nejsou to jen lidé s diagnózami. Jsou to rodiče, kteří se cítí vyhoření. Jsou to studenti, kteří se neustále srovnávají s ostatními. Jsou to muži, kteří se učí, že je v pořádku cítit bolest. Jsou to ženy, které se neustále snaží být „dostatečně dobré“. Jsou to lidé, kteří už dlouho nevěděli, jak se cítí - a chtějí to zjistit.

Terapie není pro ty, kdo „potřebují radu“. Je pro ty, kdo potřebují pochopení. A to je rozdíl.

Co se stane na prvním sezení?

Nečeká vás žádná zkouška. Nebudou vás dotazovat na vaše dětství hned na začátku. Nebudou vás hodnotit. První sezení je jako první setkání s novým přítelem - jen s tím rozdílem, že ten přítel má odborné vzdělání a nechá vás mluvit.

Terapeut se vás zeptá: „Co vás přivedlo sem?“ A pak bude naslouchat. Nejen slovům - ale i tichu, pohybu, hlasu. Pokud vám sezení přijde jako „nic se nestalo“, tak je to v pořádku. Mnoho lidí říká: „Po prvním sezení jsem se cítila, jako bych něco vypustila. Konečně jsem někomu řekla, co mě trápí - a neodsoudil mě.“

Někdo cítí úlevu hned. Někdo ne. To neznamená, že terapie nefunguje. Změny se dějí pomalu. Až po 8-12 sezeních začíná většina lidí cítit, že se něco mění. A to je normální.

Je terapie drahá? A co pojištění?

Ceny se pohybují od 600 do 2 000 Kč za sezení. Průměr v ČR je 1 100 Kč. V Praze je to obvykle více, v menších městech méně.

Veřejné zdravotní pojištění (VZP) pokrývá část nákladů - ale jen pro potvrzené diagnózy, jako je deprese nebo úzkostná porucha. Můžete mít až 50 sezení ročně, ale musíte mít doporučení od lékaře. Ne všichni terapeuté pracují se VZP - někteří jsou pouze soukromí. Pokud máte možnost, vyberte si terapeuta, který je registrovaný u České asociace pro psychoterapii. To znamená, že má odborné vzdělání a dodržuje etická pravidla.

Online terapie je v ČR stále novinkou. Někteří terapeuti ji nabízejí, ale její efektivita není ještě plně ověřená. Prof. Radek Ptáček upozorňuje: „Online metody mohou být budoucností, ale nejsou pro každého. Pokud se klient zhorší, nemůžete mu okamžitě pomoci.“ Pokud máte těžké příznaky, raději volte osobní sezení.

Co může jít špatně?

Psychoterapie není zázrak. Někdy se nic nezmění. Někdy se člověk cítí ještě hůř, protože se dotýká bolestí, které byl zvyklý potlačovat. To není selhání - je to součást procesu.

Ale jsou i červené vlajky:

• Terapeut vám radí, jak žít - nebo vás odsuzuje.
• Nechá vás mluvit jen pár vět, pak vás přeruší a začne mluvit sám.
• Ptá se na věci, které nemají nic společného s tím, co vás trápí.
• Nechce s vámi diskutovat o tom, jak se v terapii cítíte.

Je to jako u lékaře - pokud vás nevnímá, nevěříte mu nebo se cítíte jako „objekt“, tak je čas změnit terapeuta. Máte na to právo. Více než 70 % lidí změní terapeuta alespoň jednou. To není známka selhání. Je to známka, že hledáte to správné.

Je terapie pro vás?

Pokud se cítíte:

• vyčerpaný a nechápající, proč se to stále opakuje,
• ztracený, jako byste nevěděli, kdo jste,
• nebo jen trochu unavený z toho, že se snažíte být „normální“,

potom je terapie pro vás. Ne proto, že jste „nemocný“. Ale proto, že chcete být sebou.

Psychoterapie není o tom, jak se zbavit problémů. Je o tom, jak se naučit žít s nimi - a najít v nich smysl. Je o tom, jak přestat být věčně na obraně a začít být v klidu. Je o tom, jak najít hlas, který jste dlouho potlačovali.

Největší riziko není v tom, že se nic nezmění. Je v tom, že nezkusíte. A život je riskantní i bez terapie. Ale s ní máte šanci žít lépe - ne jen přežívat.