Na první pohled se porucha příjmu potravy zdá být jen o jídle. O omezení, o zvracení, o počítání kalorií. Ale za těmito chováními často skrývá se trauma - něco, co se nestalo včera, ale možná před 15 lety, když dítě bylo bezmocné a nikdo neviděl, jak to trpí. V České republice je každý druhý pacient s poruchou příjmu potravy, kdo prošel dětským zneužitím, násilím nebo hlubokou emocionální zanedbáváním. A přesto většina terapeutů se stále snaží „napravit jídlo“ - místo aby se podívala, proč se jídlo vůbec stalo zbraní přežití.
Proč trauma vůbec vede k poruchám příjmu potravy?
Když dítě zažije násilí, zanedbání nebo neustálé kritiky, jeho mozek se přizpůsobí. Nezbývá mu nic jiného, než si vybudovat mechanismus, jak se vyhnout bolesti. Jídlo se stává kontrolou - když nemůžeš řídit, co se děje kolem tebe, můžeš alespoň řídit, co vstupuje do těla. Nebo když se tělo změní, můžeš se snažit změnit jeho tvar, aby nebylo „vidět“ - aby nebylo cílem. To není výběr. To je přežití.
Studie z Karolinska Institutet ukazují, že děti, které zažily sexuální nebo fyzické zneužití, mají až 3,8krát vyšší riziko vývoje bulimie a 2,3krát vyšší riziko anorexie. V Česku je 65 % pacientů s poruchami příjmu potravy, kteří mají anamnézu traumatu. To není náhoda. To je systémová chyba. Pokud neřešíš trauma, řešíš jen příznaky - a ty se vrátí. Často hůře.
Co se děje v těle, když je trauma přítomné?
Trauma není jen „něco, co si pamatuješ“. Je to něco, co tělo pamatuje. Chronický stres způsobuje zvýšení hladiny kortizolu, což způsobuje záněty, narušuje trávení, blokuje produkci serotoninu a dopaminu - neurotransmiterů, které řídí náladu, spánek a pocit uspokojení. Výsledek? Pacient se cítí prázdný, nespokojený, neklidný. A jídlo? Jídlo je jediná věc, kterou můžeš ovládnout. Nebo ho úplně odmítnout - jako odmítnutí celého světa, který ti ublížil.
Minnesota Study z roku 1950, který se stále používá jako základní referenční bod, ukazuje, že u pacientů s anorexií se 87 % soustředí výhradně na jídlo, 92 % je iritabilní, 85 % má nespavost. To není „návyk“. To je neurologická reakce na přetrvávající strach. Když tělo trpí podvýživou, mozek se nemůže soustředit na nic jiného než na přežití. A když je trauma přítomné, mozek si myslí, že hrozba je stále tam.
Jak se trauma léčí - a proč standardní KBT nestačí?
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je nejčastější metoda. A má své místo. Pomáhá změnit myšlenky o těle, zastavit záchvaty přejídání, navrátit pravidelný jídelníček. Ale pokud se nezabýváš tím, proč se tyto myšlenky vůbec vyvinuly - zůstáváš na povrchu. A když se stres vrátí - vrátí se i porucha.
Psychodynamická terapie, kterou už v 70. letech popisovala Hilde Bruchová, se snaží najít kořeny poruchy v dětství. Ale tato metoda je pomalá. A pokud terapeut není vyškolený v práci s traumatem, můžeš se dostat do situace, kdy si pacient připomíná zneužití - a nemá žádnou podporu, jak to zvládnout. Výsledek? Zhoršení stavu. Jak napsala 27letá Markéta na Facebooku: „Terapeut nebyl připraven. A já jsem se cítila, jako kdybych byla znovu zneužívána.“
EMDR: Když slova nestačí
EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) je terapie, kterou vytvořila Francine Shapiro v roce 1987 pro PTSD. Ale zjistilo se, že funguje i u poruch příjmu potravy. Proč? Protože trauma není uložené v slovech. Je uložené v těle, v pocity, v obrazech. A EMDR přesunuje tyto vzpomínky z „aktivního stresového systému“ do běžné paměti - bez toho, aby pacient musel všechno hlasitě vyprávět.
Ve výzkumech z Českého institutu pro psychotraumatologii (2024) byla EMDR úspěšná u 70-80 % pacientů s traumatem a PPP - o 25 % více než standardní KBT. Průměrně stačí 12-15 sezení. U 68leté „Anonymky23“ z fóra PoruchyPrijmu.cz to znamenalo konec 15 let bulimie. „EMDR mi pomohl za 10 měsíců. KBT 8 let neudělala nic.“
Problém? V Česku je jen 120 certifikovaných EMDR terapeutů. A většina z nich je v Praze. Ve zbytku země je čekací doba až 6,2 měsíce. A cena sezení je průměrně 1 200 Kč - a pojištění to nehradí. Takže ta nejúčinnější metoda je pro většinu lidí nedostupná.
Co se děje v praxi? Tři fáze léčby
Skutečná léčba trauma-souvisejících poruch příjmu potravy probíhá ve třech fázích. A každá z nich je kritická.
- Stabilizace a bezpečí (2-6 měsíců): Nejprve musí být tělo živé. Pokud je pacient podvýživový, jeho mozek nemůže zpracovávat emoce. Lékař a výživový terapeut musí zajišťovat dostatek kalorií, elektrolytů, spánku. Bez toho je každá psychoterapie zbytečná.
- Zpracování traumatu (6-18 měsíců): Teprve teď, když je tělo stabilní, může začít práce s pamětí. EMDR, psychodynamická terapie nebo trauma-informovaná KBT. Klíčem je bezpečné prostředí. Když pacient nevěří, že terapeut ho neohodnotí - nic se nestane.
- Integrace a prevence relapsu (3-12 měsíců): Učíš se, jak žít bez jídla jako zbraně. Jak říct „ne“ rodině, která komentuje váhu. Jak si najít podporu. Jak přežít stres bez zvracení. A co je nejdůležitější - jak si uvědomit, že jsi už ne ten dítě, které nikdo nechránil.
Podle MUDr. Jana Průdy z Adiktologického ústavu: „Nemůžeš řešit trauma, když tělo hladoví. To je jako chtít vysvětlit někomu kvantovou fyziku, když nemáš co sníst.“
Proč se výsledky ztrácejí?
37 % pacientů se vrátí k původním chováním během prvního roku po terapii. Proč? Protože výživový terapeut, psycholog a lékař nekomunikují. Jeden řeší kalorie, druhý myšlenky, třetí léky. Nikdo neřeší, proč se to vůbec začalo. A rodina? Často je její role největší překážkou. Když matka říká: „Ale ty jsi už tak hezká!“, nebo otec: „Když budeš jíst, budeš tlustá“ - to není podpora. To je znovu zneužití.
Prof. MUDr. Jiří Raboch to řekl jasně: „Jídelní porucha není primární problém. Je to adaptivní mechanismus k přežití.“ A když neodstraníš příčinu - nezůstane žádný důvod, proč by se chování změnilo navždy.
Co se mění - a co ještě ne?
Od října 2023 je trauma-informovaný přístup oficiálně součástí klinických doporučení Ministerstva zdravotnictví. To je krok vpřed. Pilotní projekt na 5 klinikách ukázal 32 % snížení symptomů u pacientů s traumatem. A do roku 2025 se počet EMDR terapeutů v Česku zvýší o 25 %.
Ale stále jen 18 % těchto služeb je hrazeno z pojištění. Znamená to, že léčba závisí na tom, kolik máš peněz. A to je největší nepravda. Trauma není luxus. Je to nemoc. A léčba by měla být přístupná všem.
Co můžeš udělat - pokud jsi pacient nebo blízký
- Nehledej „rychlé řešení“. Porucha příjmu potravy s traumatem se nevyléčí za týden.
- Přesvědč se, že terapeut má certifikaci v trauma-informované terapii - nejen KBT nebo psychodynamiku. Hledej EMDR, somatickou terapii nebo TF-CBT.
- Neříkej: „Proč to děláš?“ Otázka by měla znít: „Co ti to dělá?“
- Podporuj výživu, ale neříkej: „Jez!“ Řekni: „Jsem tady. Nemusíš to dělat sám.“
- Nezapínej se do rodinné terapie. Rodina není nepřítel - ale často je nevědomým spojencem poruchy.
Největší překážka není technika. Není cena. Není nedostatek terapeutů. Je to předsudek: že porucha příjmu potravy je o vzhledu. Ale není. Je to o tom, jak tělo hledá bezpečí - když svět už nebyl bezpečný. A to je věc, která si zaslouží více než jen „správný jídelníček“.
Je možné vyléčit poruchu příjmu potravy bez práce s traumatem?
Ano, ale jen dočasně. Pokud je trauma základní příčinou, většina lidí se vrátí ke starým chováním, když se objeví nový stres - rozvod, ztráta práce, smrt blízkého. Léčba bez práce s traumatem je jako léčit kašel antibiotiky, když je příčinou nádor. Příznaky zmizí, ale nemoc zůstane.
Proč EMDR funguje lépe než KBT u traumatu?
KBT pracuje s myšlenkami a chováním - ale trauma je uložené v těle, ne v slovech. EMDR používá bilaterální stimulaci (pohyb očí, tóny, třesení), která pomáhá mozku přepracovat traumata bez nutnosti hlasitě je vyprávět. To je klíčové pro lidi, kteří se nemohou nebo nechtějí vyprávět o zneužití. Studie ukazují, že EMDR je o 25 % účinnější než KBT u pacientů s traumatem.
Je možné začít EMDR, když jsem stále podvýživový?
Ne. Pokud máš těžkou podvýživu, tělo nemá energii na zpracovávání emocí. Mozek je zaměřený jen na přežití. Nejprve je nutné stabilizovat hmotnost, elektrolyty a spánek. Až poté může být EMDR bezpečná a účinná. Pokud se to pokusíš přeskočit, můžeš se jen zhoršit.
Jak najít trauma-informovaného terapeuta v Česku?
Začni na webu Českého institutu pro psychotraumatologii a EMDR z.s. Tam je seznam certifikovaných terapeutů. Hledej ty, kteří mají speciální výuku v léčbě poruch příjmu potravy - nejen PTSD. Většina terapeutů má certifikaci EMDR, ale neví, jak pracovat s PPP. Ptáj se: „Máte zkušenosti s poruchami příjmu potravy a traumatem? Jaké metody používáte?“
Je rodinná terapie nutná?
Ano, pokud rodina hraje roli v rozvoji poruchy - a často ji hraje. Rodiče, kteří komentují váhu, příliš omezují jídlo, nebo naopak používají jídlo jako odměnu - nevědomě podporují poruchu. Rodinná terapie neznamená obviňování. Znamená naučit se, jak podporovat bez kritiky, jak mluvit o jídle bez emocí, jak přijmout, že tvé tělo není „problém“.
