Patologické hráčství není jen otázka „příliš často jít do kasina“. Je to nemoc, která mění osobnost, ničí vztahy a zničí finanční stabilitu - a většina lidí to pozná až příliš pozdě. V Česku se počet lidí, kteří hledají pomoc kvůli hazardní závislosti, za posledních pět let zvýšil o 42 %. A přesto mnozí stále myslí, že to je jen slabost nebo špatná vůle. Pravda je jiná: jde o komplexní duševní poruchu, která má své kořeny v úzkosti, vnitřních konfliktech a nesplněných potřebách. A šťastně - existují metody, které skutečně pomáhají.
Co je patologické hráčství skutečně?
Podle definice z Psychiatrie pro praxi (2001) je to „vsázení částky určité hodnoty s rizikem a s očekáváním zisku větší hodnoty“. Ale to je jen povrch. Skutečně se jedná o nelátkovou závislost, která se projevuje nekontrolovatelnou potřebou hrát, i když už to vede k dluhům, ztrátě práce nebo rozpadu rodiny. Lidé, kteří s tím bojují, často říkají: „Vím, že to špatné, ale nemůžu přestat.“ A to není „nemůžu“ ve smyslu „nechci“ - je to „nemůžu“ ve smyslu „nemám kontrolu“.
Závislost se nevyvine najednou. Začíná jako zábava, pak se stává únikem od stresu, potom se stává nutností. Mnozí si neuvědomují, že když hrají, nečekají jen na výhru - čekají na ten okamžik, kdy se všechno zastaví. Když se přestane bolet hlava, když se ztratí smysl pro čas, když se zastaví vnitřní kritika. A to je právě to, co dělá závislost tak silnou.
Co funguje? Nejúčinnější metody léčby
Neexistuje jedna „magická“ metoda, která pomůže všem. Ale existují přístupy, které mají nejvíce důkazů - a mezi nimi je na prvním místě kognitivně-behaviorální terapie (KBT).
KBT se nezaměřuje na to, proč jste začali hrát, ale jak přestat. Pracuje na konkrétních vzorcích: co vás nutí k hraní? Co se stane, když se rozhodnete přestat? Jak se vyhnout spouštěčům? Jak si vytvořit nové návyky? Výzkumy, včetně metaanalýzy Pallesena et al. (2006), ukazují, že KBT má nejvyšší úspěšnost mezi všemi psychoterapeutickými přístupy. U žen dokonce ukázala Bowling et al. (2006) významně lepší výsledky než u mužů - což naznačuje, že přístup musí být přizpůsobený.
Nejlepší výsledky se dosahují, když KBT kombinujete s účastí na skupinách jako Gamblers Anonymous. Tato svépomocná organizace vychází z 12-krokového programu, podobného Alkooholikům anonymním. Studie uvádějí úspěšnost 50-70 % - ale jen u těch, kteří se skutečně zapojí. Klíčový je nejen přítomnost, ale ochota sdílet, přiznat chyby a přijmout podporu. Mnoho lidí říká: „Když jsem poprvé řekl, že jsem hráč, cítil jsem se jako odpad. Ale když jsem slyšel, jak jiní říkají stejné věci, pochopil jsem, že nejsem sám.“
Farmakoterapie: Léky proti závislosti
Pokud je závislost silně spojena s kompulzivním chováním - tedy s nekontrolovatelným, mechanickým nutkáním hrát - může pomoci léčba léky. Nejčastěji se používají:
- Naltrexon - původně lék proti návyku na opioidy, ale ukázal se jako účinný i u hazardní závislosti. Dvojitě slepá studie s 45 pacienty ukázala, že 75 % lidí, kteří dostávali naltrexon, mělo významné zlepšení, zatímco u placeba to bylo jen 25 %.
- SSRI (např. sertralin, fluoxetin) - používají se především, pokud je závislost spojena s depresí nebo úzkostí.
- Topiramát - lék původně na epilepsii, který snižuje impulzivitu a touhu po hazardu.
Problém s léky je ten, že neřeší příčinu. Pokud přestanete užívat lék, může se závislost vrátit. Proto je léčba léky nejúčinnější, když je kombinovaná s psychoterapií. A ne každý je pro něj vhodný - někteří lidé mají vedlejší účinky, jako závratě, nechutenství nebo problémy se soustředěním.
Online poradenství: Nová cesta k pomoci
Před deseti lety bylo hledání pomoci pro patologického hráče znamenalo jít do kanceláře, sednout si před terapeutem a říct všechno, co se vám stydí. Dnes to není nutné. V roce 2023 přes 38 % klientů využilo online adiktologické poradenství - a 75 % z nich to hodnotilo jako vhodné, pokud nejsou připraveni na osobní setkání.
Videohovory, chaty, e-maile - všechno to umožňuje získat pomoc bez toho, aby vás viděli sousedé, kolegové nebo rodina. To je klíčové pro lidi, kteří se stydí, nebo ti, kteří žijí v malých městech, kde neexistují specializované centra. Organizace jako SaneVita Centre nebo Adiktio.cz nabízejí anonymní konzultace, které mohou být prvním krokem k změně.
Praktické kroky, které skutečně pomohou
Terapie není jen o hovorech. Je to o změně životního stylu. Zde je to, co funguje ve skutečnosti:
- Uznání problému - „Nemůžu přestat“ není důvod. „Chci přestat“ je. A to znamená přiznat: „Hraju, protože to utišuje moji úzkost, ne protože to je zábava.“
- Zablokování přístupu k penězům - zrušte bankovní karty, odstraňte aplikace, dejte přístup k účtu někomu, komu důvěřujete. Bez přístupu k penězům nemůžete hrát.
- Vytvoření kalendáře dluhů - napište si, kolik dlužíte, kdo, kdy. Nezapomeňte, že dluhy nezmizí samy - potřebujete plán na jejich splácení.
- Nalezení nových zdrojů radosti - co vás dříve bavilo? Procházky, knihy, hra na kytaru? Začněte to znovu. Závislost vás naučila, že jen hazard vás může uvolnit. To není pravda.
- Pravidelná terapie - nejen když je špatně. Pravidelné setkání s terapeutem (týdně nebo každé dvě týdny) pomáhá udržet se na cestě.
Co se děje v Česku dnes?
Česká republika má aktuálně 87 organizací, které poskytují pomoc lidem s hazardní závislostí - od sociálních pracovníků po psychologické ambulanty. V roce 2022 byla spuštěna národní strategie pro léčbu nelátkových závislostí, která uznává patologické hráčství jako vážnou veřejnou zdravotní výzvu.
Trh s léčbou roste - o 8,3 % ročně do roku 2027. Největší růst je v online službách. Zároveň se mění i přístup: závislost už nevidíme jako „selhání“, ale jako nemoc, kterou lze léčit. A to je velký krok.
Do roku 2025 se očekává, že 25 % léčebných programů bude kombinovat farmakoterapii s KBT. A zatímco 12-krokové programy budou mít mírně menší podíl (55 % namísto 62 %), jejich role zůstane klíčová pro lidi, kteří potřebují strukturu a komunitu.
Proč se někdo nevyléčí?
Největší příčina relapsu je nedostatečná motivace. Podle PrevCentra (2022) 67 % lidí, kteří se vrátili ke hraní, to udělali proto, že „nebyli dostatečně připraveni“ nebo „neviděli smysl v tom, že to bude fungovat“.
Terapeut může být nejlepší na světě - ale pokud pacient nechce změnit život, nic se nestane. A to je to, co mnozí přehlížejí. Léčba není o tom, jak dobře funguje terapie. Je to o tom, kolik se člověk chce změnit.
Dlouhodobá úspěšnost při komplexním přístupu (terapie + skupina + případně léky) je dnes 45-55 %. Před deseti lety to bylo jen 30 %. To znamená, že šance na úspěch se zdvojnásobily. A každý další člověk, který se rozhodne pročítat, zavolat, jít na první schůzku - zvyšuje tyto čísla.
Je možné přestat hrát bez terapie?
Ano, někteří lidé přestanou sami. Ale to je výjimka. Výzkum ukazuje, že bez podpory je šance na dlouhodobou abstinenci jen 15-20 %. Terapie, skupiny nebo poradenství zvyšují šanci na úspěch až na 50-70 %. Přestat hrát je jedno, udržet to je úplně jiné - a k tomu potřebujete nástroje.
Je Gamblers Anonymous jen pro muže?
Ne. Gamblers Anonymous je otevřený všem. I když historicky bylo většinou mužské, dnes je v něm stále více žen. Některé skupiny jsou dokonce ženské. Výzkumy ukazují, že ženy často reagují lépe na terapii, která se zaměřuje na emocionální podporu a vztahy - což je přesně to, co GA nabízí.
Může mi pomoci lék, když jsem už dlužil tisíce korun?
Léky samy o sobě nevyřeší dluhy. Ale mohou pomoci zastavit další hraní - a to je první krok k řešení dluhů. Pokud přestanete hrát, můžete se začít věnovat plánování splátek, práci s poradci a obnovování důvěry. Léky vám nevyřeší minulost - ale mohou vám dát budoucnost.
Kde najdu odbornou pomoc v ČR?
Na portálu drogy-info.cz najdete Mapu pomoci, která ukazuje všechny organizace v Česku, které poskytují adiktologickou pomoc - včetně těch, které se zaměřují na hazardní závislost. Existují ambulantní centra ve všech větších městech. Online poradenství je k dispozici i přes Adiktio.cz a SaneVita Centre.
Je závislost na hazardu dědičná?
Nejsou dědičné chování, ale některé genetické faktory ano. Výzkumy naznačují, že lidé s určitými variantami genů pro MAO (monoaminooxidázu) mají vyšší riziko rozvoje hazardní závislosti. To neznamená, že „to máte v krvi“ - ale že můžete být geneticky náchylnější. To znamená, že potřebujete být opatrnější a vědomě se vyhýbat rizikovým situacím.
Největší překážka není terapie. Není lék. Není dluh. Je to strach. Strach, že to nevyjde. Strach, že vás někdo uvidí. Strach, že jste „příliš pozdě“. Ale každý, kdo se rozhodl začít - ať už s terapeutem, s kamarádem nebo jen s tím, že si zavolá na linku - ukázal, že ten strach už neovládá jeho život. A to je první, co musíte zvládnout. Zbytek už přijde sám.
