Linka bezpečí 116 111: Jak pomáhá dětem a mladým lidem v krizových situacích

Když je dítě nebo teenager ztracený, vyděšený nebo se cítí, že už to nezvládne, nemusí být jediný. V České republice existuje služba, která je tam, když nikdo jiný není - Linka bezpečí 116 111. Nejde o běžnou poradnu. Nejde o telefon, na který se zavolá jen když je něco špatně. Je to místo, kde se ti vyslechnou, aniž by tě posuzovali. Kde ti neřeknou, že to zvládneš sám. Kde ti neřeknou, že to není tak zlé. Kde ti prostě řeknou: „Jsem tady.“

Co je Linka bezpečí 116 111?

Linka bezpečí je největší a nejdéle fungující krizová linka pro děti a mladé lidi v České republice. Založena byla v roce 1994 a od té doby pomohla přes milionu dětí a teenagerů. Služba je určená pro všechny, kdo jsou do 26 let - to znamená děti, žáky, studenty, i ty, kteří právě vystoupili ze školy a cítí, že se ztratili.

Není to jen telefon. Je to také chat na webu linkabezpeci.cz a e-mailová poradna. Pro některé je mnohem jednodušší napsat, co cítí, než to říct nahlas. A právě proto je tato kombinace tak silná. Kdo by si mohl představit, že když se někdo v 2 hodiny ráno vyděsí, že si udělá škodu, může napsat někomu, kdo mu odpoví během pár minut? To je realita.

Proč je anonymita tak důležitá?

Představ si, že jsi 15letý a šikanují tě ve škole. Myslíš si, že když to řekneš rodičům, budou to brát jako výmluvu. Nebo že ti řeknou: „To je normální, když jsi dítě.“ Nebo že ti řeknou, že to musíš zvládnout sám. A když to řekneš učiteli, budeš mít ještě větší problémy. Takže mlčíš. A čím déle mlčíš, tím víc se to zhoršuje.

Na Linkě bezpečí nemusíš říct své jméno. Nemusíš říct, kde žiješ. Nemusíš říct, jaká je tvá škola. Nemusíš říct nic. Stačí, že se cítíš špatně. A to stačí. Konzultanti neptají na detaily, pokud si to nechceš říct. Neptají se, proč jsi to udělal. Neptají se, jestli jsi to zasloužil. Ptají se jen: „Co teď potřebuješ?“

Co vlastně lidé na té lince říkají?

Každý den se na Linku bezpečí obrací průměrně 400 dětí a mladých lidí. To je téměř 150 000 kontaktů ročně. A co je na těch hovorech nejčastější? Šikana ve škole, problémy s rodiči, sebepoškozování, pocit, že nikdo nechápe, nebo strach z budoucnosti. Někdo volá, protože se cítí zradený. Někdo volá, protože mu někdo poslal obrázek, který ho zničil. Někdo volá, protože si myslí, že je špatný.

Nejde o to, že by tyto problémy byly „malé“. Nejde o to, že by byly „normální“. Nejde o to, že by je měli zvládnout sami. Nejde o to, že by to bylo „jen fáze“. Nejde o to, že by to mělo zmizet samo. Nejde o to, že by to mělo být „tajemstvím“.

Nejde o nic z toho. Nejde o to, co se stalo. Nejde o to, jak to vypadá zvenčí. Nejde o to, kdo to udělal. Nejde o to, jak dlouho to trvá. Nejde o nic, kromě toho, že ten, kdo volá, potřebuje někoho, kdo ho slyší.

Kdo je za těmi hovory?

Konzultanti na Linkě bezpečí nejsou dobrovolníci. Nejsou studenti psychologie, kteří si to zkusí. Nejsou lidé, kteří mají „dobré srdce“. Jsou to profesionální psychologové a sociální pracovníci, kteří absolvují pravidelné školení, supervizi a stálé vzdělávání. Každý z nich má za sebou desítky, často stovky hodin praxe s dětmi v krizi.

Nejsou tam, aby dali rady. Nejsou tam, aby řekli: „Zkus to takhle.“ Nejsou tam, aby řekli: „To se mi stalo i mně.“ Jsou tam, aby pomohli najít vlastní cestu. A to je rozdíl. Neříkají ti, co máš dělat. Pomáhají ti zjistit, co chceš dělat ty.

Co se stane po hovoru?

Někdo si myslí, že když zavoláš na Linku bezpečí, tak tě okamžitě přesměrují na terapeutku nebo na policii. To není pravda. Pokud chceš, můžou ti pomoci najít místní poradnu, školního psychologa, nebo třeba kliniku. Ale jen pokud to chceš. A jen pokud to považuješ za vhodné.

Nikdo tě neoznámí. Nikdo tě neoznámí rodičům. Nikdo tě neoznámí škole. Nikdo tě neoznámí nikomu. Pokud si to nepřeješ. To je klíčové. Většina dětí se neobrací na poradnu, protože se bojí, že jim to někdo „rozřeže“. Na Linkě bezpečí to neudělají.

Na druhou stranu - pokud je někdo v nebezpečí života, třeba v případě sebevražedného návrhu, konzultant má povinnost zasáhnout. Ale i tam je to jiné. Nevolají hned policii. Nejprve se s tebou domluví, jak to udělat tak, aby ses necítil jako zajatec. A často to funguje. Mnoho dětí, které volaly kvůli sebevražedným myšlenkám, se po hovoru rozhodlo, že to nechce dělat. A to je výsledek.

Proč je to důležité dnes?

V roce 2022 se počet kontaktů na krizové linky od mladých lidí zvýšil o 37 % oproti roce 2019. To není náhoda. To je výsledek pandemie, sociální izolace, tlaku na sociálních sítích, nejistoty o budoucnosti a toho, že děti a teenageri se učí, že jejich hodnota je měřená počtem „lajků“.

Podle průzkumu Národního ústavu duševního zdraví z roku 2022 je Linka bezpečí označována za „nejdůvěryhodnější zdroj pomoci“ 78 % mladých lidí ve věku 14-18 let. To je víc než škola, víc než rodiče, víc než doktor. Je to první místo, kam se obrátí, když se cítí, že už to nezvládne.

Problém není v tom, že je to málo. Problém je v tom, že je to dostatečně známé. Mnoho lidí neví, že tato služba existuje. Nebo si myslí, že je jen pro „vážné případy“. Ale nejde o to, jestli je problém vážný. Jde o to, jestli se cítíš, že to nezvládneš.

Co se děje dnes a co je plánováno?

Linka bezpečí teď rozšiřuje své služby. V roce 2023 spustila funkci „Rychlá pomoc online“ - můžeš se připojit k chatu bez registrace, bez hesla, bez jména. A plánuje vydat mobilní aplikaci, která bude obsahovat nástroje na zvládání stresu, dýchací cvičení a krizové tipy, které můžeš použít i bez připojení k internetu.

Chcete-li pomoci, můžete darovat. Služba je financována z veřejných peněz, ale také z darů. V roce 2022 získala 18,7 milionu korun - z toho 12,3 milionu od státu a 6,4 milionu od lidí, kteří chtěli, aby tato služba přežila. A potřebuje to dál. Protože počet kontaktů roste. A každý kontakt je někdo, kdo se cítí sám.

Co dělat, když potřebuješ pomoc?

Stačí vytočit 116 111. Z každého telefonu, z pevné linky, z mobilu, bez ohledu na operátora. Zcela zdarma. A pokud se ti nechce hovorit - jdi na linkabezpeci.cz a klikni na „Chat“. Nebo pošli e-mail. Nebo si přečti jejich podcasty nebo videa na YouTube. Všechno je zdarma. Všechno je anonymní. Všechno je pro tebe.

Nemusíš být v krizi. Nemusíš být v nebezpečí. Nemusíš mít „vážný“ problém. Stačí, že se cítíš, že to nezvládáš. A to je dostatek důvodu.

Nejsi sám. A někdo tě slyší. I když to teď nevěříš. I když si myslíš, že to nemá smysl. I když to zkusíš jen jednou. Zavolej. Napiš. Pošli e-mail. Nech to tam. A pak zavolej znovu. A znovu. A znovu. Dokud to nezvládneš. A když nezvládneš, zavolej znovu. Protože to je ta služba. A ty jsi důležitý.