Stojíte před počítačem, kamerou a mikrofonem, a přesto se cítíte bezpečně. Nemusíte cestovat, nemusíte se oblékat, nemusíte se bát, že vás někdo uvidí v čekárně. To je dnešní realita psychologické pomoci. Digitální terapie už není budoucnost - je to každodenní nástroj, který pomáhá tisícům lidí v Česku a po celém světě. A není to jen o tom, že se někdo připojí k videohovoru. Je to o tom, jak se mění samotný vztah mezi terapeutem a klientem, jak se mění techniky, které používáme, a jak se mění i to, kdo si pomoci vůbec dovolí vyhledat.
Co se skrývá za online psychoterapií?
Online terapie není jen tradiční sezení přes Zoom. Je to komplexní systém, který zahrnuje videohovory, chaty, mobilní aplikace, virtuální reality a dokonce i umělou inteligenci. Nejčastější forma je videohovor - klient a terapeut se spojí prostřednictvím zabezpečené platformy, často s vlastním heslem nebo číslem, které neodpovídá běžnému telefonnímu číslu. Tento přístup se rozšířil během pandemie, ale už nezmizel. Naopak - podle dat z roku 2023 ho využívá v Česku více lidí než před covidem.
Podle výzkumů Masarykovy univerzity je online kognitivně-behaviorální terapie (KBT) stejně účinná jako terapie tváří v tvář při léčbě úzkosti, depresí a stresu. To není jen teorie. V praxi to znamená, že někdo, kdo trpí úzkostí před veřejným vystoupením, může dělat cvičení doma, v klidu, a přitom dostávat přesnou zpětnou vazbu od terapeuta. A to bez toho, aby musel vstoupit do místnosti, kde ho může obklopovat strach.
Kdo to vlastně používá?
Největší skupinu tvoří mladí dospělí ve věku 18-35 let. Tři z pěti uživatelů digitálních nástrojů pro duševní zdraví jsou právě oni. Proč? Protože pro ně není nic přirozenějšího než komunikovat přes obrazovku. A protože pro ně je důležitá anonymity. Podle průzkumu Národního ústavu duševního zdraví 73 % lidí říká, že by nikdy nevyhledalo prezenční terapii - ale online formu ano. Pro ně je to přístupnější, levnější, méně strašidelné.
Na druhé straně jsou lidé, kteří nemají jinou možnost. Projekt pro běloruské obyvatele, který v prosinci 2022 zaznamenal 50 000 unikátních návštěvníků, ukazuje, že digitální terapie může být životně důležitá. Lidé, kteří jsou pronásledováni, nemohou cestovat, nemohou hledat pomoc ve veřejných centrech. Ale mohou si otevřít aplikaci na telefonu a napsat: „Mám strach. Nemám kdo.“ A někdo jim odpoví.
Ženy jsou také výrazně dominantní skupinou. Většina terapeutických sezení na platformách jako terapie.cz nebo Kogito je vyhledávána ženami - zejména těhotnými nebo ženami po porodu, které trpí postpartální depresí. Aplikace Kogito, vyvinutá pod záštitou Národního ústavu duševního zdraví, je příkladem specifického řešení pro konkrétní potřeby. Nejde o obecnou aplikaci - jde o nástroj, který ví, kdo ho používá, a co potřebuje.
Co dokáže virtuální realita?
Představte si, že máte arachnofobii. Každý pavouk vás vyhodí z klidu. V tradiční terapii byste postupně procházeli obrázky, pak film, pak možná skutečného pavouka v kleci. Všechno to trvá měsíce. A vždycky je to na vás - jak rychle se připravíte.
Virtuální realita to mění. Brněnští vědci vyvinuli systém, který vám do hlavy nasadí pavouka, ale zároveň měří vaše biosignály - srdeční frekvenci, potení, dýchání. Terapeut vidí, kdy jste na hraně - kdy se vás strach začíná chytat. A může zpomalit expozici. Nebo zrychlit. Bez toho, aby musel čekat, až vy řeknete: „Už to nevím.“
Toto není sci-fi. Tohle se děje už dnes. A není to jen pro fobie. Vědci zkoumají, jak VR může pomoci lidem s PTSD, s autistickými spektrálními poruchami, nebo s poruchami příjmu potravy. Je to přesnější, bezpečnější a mnohdy efektivnější než tradiční metody.
Co nemůže digitální terapie?
Není to zázračná lékárna. A není to náhrada za všechno. Pokud máte těžkou psychózu, křičíte v noci, nemůžete se soustředit, nemáte přístup k realitě - online terapie vám nepomůže. Pokud je třeba okamžitá fyzická intervence, pokud někdo hrozí sobě nebo druhým - žádný chatbot, žádná aplikace, žádný videohovor to nahradit nemůže.
Ještě větší problém je tělesný jazyk. Simona Papežová, předsedkyně Psychiatrické společnosti, říká: „Když vidíte jen hlavu, nevidíte, jestli člověk od hlavy dolů je v obrovské tenzi. To přes počítač nepoznáte.“ A má pravdu. Někdy stačí, aby klient zvedl ruku, zatřásl se, nebo se otočil - a terapeut ví, že se blíží krize. To přes obrazovku není vidět. A to je důvod, proč online terapie funguje nejlépe u mírných až středně těžkých poruch - a ne u těch nejtěžších.
Některé terapeutické přístupy, jako psychodynamická terapie, mají v online formě nižší úspěšnost. Proč? Protože se opírají o hluboké, neřízené rozhovory, o emocionální přítomnost, o „prostředí“, které se vytváří v místnosti. To se přes kameru těžko reprodukuje.
Co potřebuje terapeut?
Nejde jen o to, že terapeut má počítač. Potřebuje dovednosti, které se vysokoškolské školy učí jen málokdy. Například „intentional writing“ - cílené psaní. Když komunikujete přes chat, každé slovo má větší váhu. Každá tečka, každá výzva, každá pauza. Musíte vědět, kdy napsat: „To zní těžko.“ A když napsat: „Chci s tím pracovat.“
Adaptace na online terapii trvá průměrně 2-3 měsíce. Terapeuti říkají, že to není jen o technice - je to o přeměně vztahu. V online prostředí se důvěra staví pomaleji. Není tam přítomný pohled, není tam dotek, není tam ten „vzduch“ mezi vámi. Proto musí terapeuti učit své klienty, jak se v tom prostředí pohybovat. Jak se otevírat. Jak říct: „Mám strach, že se to ztratí.“
A musí mít zálohu. Když se spojení přeruší, když přijde krize, když klient přestane odpovídat - musí být připraven. Standardizované postupy, záložní kanály, jasná pravidla. To všechno není v knize. To se učí na praxi.
Co je na trhu?
V Česku dominují tři platformy: terapie.cz, Opatruj.se a Kogito. Terapie.cz nabízí videohovory s certifikovanými terapeuty - cena za 50 minut je 800-1500 Kč, což je srovnatelné s prezenční formou. Opatruj.se se zaměřuje na rychlou pomoc - krátké sezení, když potřebujete někoho, kdo vás slyší. Kogito je aplikace pro těhotné a nové matky, která kombinuje psychoedukaci s denními cvičeními a sledováním nálady.
Na globální úrovni vedou aplikace jako Headspace a BetterHelp. Headspace je více o meditaci a redukci stresu, BetterHelp je plnohodnotná online terapeutická platforma s možností chatu, hovoru i video. Ale většina těchto aplikací není přístupná v češtině, nebo nejsou certifikované pod českými standardy.
Největší výzva? Regulace. Nástrojů je dnes více než kdy jindy. Chatboti, průvodci, aplikace, které slibují „vyléčení za 7 dní“. Ale kdo je kontroluje? Kdo ví, co vlastně dělají? Simona Papežová říká: „Lidi si s tím hrají. A ani samotná odborná populace neví, jak moc...“
Budoucnost je hybridní
Digitální terapie nemůže nahradit lidský kontakt. Ale může ho doplnit. A v době, kdy chybí psychologové, kdy čekáte na první sezení měsíce, kdy se někdo bojí vstoupit do kanceláře - je to nejlepší, co máme.
Budoucnost bude hybridní: někdo začne s aplikací, pak přejde na videohovor, a pokud bude potřeba, přijde na osobní sezení. Nebo naopak - začne s terapií tváří v tvář, a pak si vezme aplikaci domů, aby si procvičoval techniky.
Technologie se rozvíjí. Virtuální realita se stane běžnou součástí expoziční terapie. Umělá inteligence bude pomáhat identifikovat rizikové vzory v komunikaci. A všechno to bude fungovat jen tehdy, když bude stát na základě vědy - ne na marketingu.
Nejde o to, jestli je počítač lepší než člověk. Ale o to, jestli může být jeho pomocným nástrojem. A dnes už je.
Je online terapie stejně účinná jako terapie tváří v tvář?
Ano, pro určité poruchy ano. Podle metaanalýz zahrnujících tisíce pacientů je online kognitivně-behaviorální terapie (KBT) stejně účinná jako prezenční terapie při léčbě úzkosti, depresí a stresu. Největší efekt je u lidí s mírnou až středně těžkou formou poruchy. U těžkých psychotických stavů, sebevražedných myšlenek nebo akutních krizí online terapie nestačí.
Jaká technika je potřeba pro online terapii?
Potřebujete stabilní internet, zařízení s kamerou a mikrofonem (počítač, tablet nebo telefon) a zabezpečenou platformu. Nejčastěji se používají aplikace jako Zoom, Microsoft Teams nebo specializované platformy jako terapie.cz. Důležité je, aby byla komunikace šifrovaná a aby terapeut používal certifikovaný systém, který chrání vaše data.
Může mi pomoci aplikace, když nemám peníze na terapeuta?
Aplikace jako Kogito, Headspace nebo Moodfit mohou pomoci s udržováním nálady, psychoedukací a jednoduchými technikami jako dýchání nebo záznamy nálad. Ale nejsou náhradou za terapii. Pokud trpíte těžšími příznaky, aplikace vám může poskytnout první pomoc - ale ne řešení. Pokud nemáte peníze, hledejte neziskové organizace, které nabízejí zdarma nebo slevené sezení.
Proč je online terapie pro některé lidi těžší?
Protože chybí tělesný jazyk. Nevidíte, jestli se člověk třese, jestli se otočí, jestli se zatváří. Také se důvěra staví pomaleji - není tam přítomný prostor, kde se všechno „vytváří“. Technické problémy, špatné spojení, rozdíly v časových pásmích, nebo strach, že vás někdo slyší, také ztěžují komunikaci. Některé lidé se prostě necítí bezpečně přes obrazovku.
Je bezpečné používat digitální nástroje pro duševní zdraví?
Bezpečné jsou jen ty, které dodržují české i evropské normy ochrany osobních údajů (GDPR). Hledejte platformy, které uvádějí, jakým způsobem zpracovávají data, kde je ukládají a kdo má k nim přístup. Nepoužívejte aplikace z neznámých zdrojů, které nejsou spojené s lékařskými nebo psychologickými institucemi. Pokud se vám něco nezdá, nechte to.
Kdo by neměl používat online terapii?
Neměli by ji používat lidé s akutními psychotickými poruchami, sebevražednými myšlenkami, závažnými poruchami příjmu potravy, nebo ti, kteří potřebují okamžitou fyzickou intervenci. Také ti, kteří mají velmi nízkou digitální gramotnost nebo nevěří technologii, by měli zvážit prezenční formu. Online terapie není pro každého - ale pro mnohé je jedinou možností.
