Stává se, že terapie začne působit jako hurikán. Za týden se otevírají staré rány, pláčete v autě po sezení, nemůžete spát, a najednou se cítíte hůř než předtím. To není selhání. To je signál. Terapie, která se rozjede příliš rychle, může způsobit více škody než pomoci. A v Česku se to stává čím dál častěji.
Co znamená, že terapie běží příliš rychle?
Nejde jen o to, že terapeut mluví moc. Jde o to, že vy už nemůžete zpracovávat to, co se děje. Příliš rychlá terapie není o tom, kolik se řeklo, ale o tom, kolik jste schopni přijmout. Když se vaše tělo nebo mysl přetíží, přestáváte být v „okně tolerovatelnosti“ - to je ten stav, kdy ještě dokážete cítit emoce, aniž byste se zhroutili nebo odpojili.
Podle výzkumu Centra pro výzkum psychoterapie z INPSY FSS MU z roku 2023 zhruba 5-10 % klientů zažívá po terapii zhoršení symptomů. To není vzácnost. To je běžný efekt, kdy se přístup neřídí vaším tempem, ale nějakým plánem. Někdy je to kvůli tlaku na krátkodobé výsledky. Někdy kvůli terapeutovi, který chce „dokázat“, že funguje. A někdy kvůli tomu, že vy jste se jen snažili být „dobrý klient“ a neřekli jste, že vám to dělá špatně.
Jak poznáte, že je tempo příliš vysoké?
Není to jen „mám strach“. Je to fyzické. Je to tělo, které vám říká: „Zastav.“
- Mezi sezeními se cítíte jako v neustálém napětí - úzkost, která vás neopouští.
- Spíte špatně, máte noční můry nebo se probouzíte s tím, že jste se „všechno“ představovali.
- Při cestě na sezení se vám zvedá srdeční frekvence nad 100 tepů za minutu, dýcháte rychleji než 20krát za minutu, nebo se vám zvedá krevní tlak.
- Nejste schopni se soustředit na práci, domácí úkoly, rozhovory - vaše mysl je jen v tom, co se stalo na terapii.
- Často se cítíte nevolně, máte bolesti břicha nebo hlavy, když se blíží čas sezení.
Nejde o to, že jste „slabý“. Jde o to, že váš mozek a tělo jsou v pohotovosti. A když je emocionální mozek v neustálém poplachu, kognitivní techniky jako „přemýšlej jinak“ prostě nepomohou. To vysvětluje neurověda - a to je důvod, proč CBT (kognitivně-behaviorální terapie) má vyšší riziko přetížení než tělesně orientované přístupy. CBT se snaží změnit myšlenky, ale neřeší, jak emoce sedí ve vašem těle. A tam je skutečný klíč.
Proč se to v Česku děje tak často?
Mezi lety 2019 a 2023 se počet terapeutů v Česku zvýšil o 58 %. Ale jen 37 % z nich má akreditované vzdělání v klinické psychologii. To znamená, že mnoho lidí, kteří vás vede, nemá dostatečnou přípravu na práci s traumatem nebo emocionálním přetížením.
Navíc je všechno o rychlosti. Krátkodobá terapie je levnější, ekonomicky výhodnější, a proto se stává standardem. Ale podle pilotního programu z roku 2022 je riziko předčasného zrychlení v krátkodobé terapii o 40 % vyšší než v dlouhodobé. A to je problém. Psychiatr Irvin D. Yalom říká: „Ekonomika hnaný systém diktuje, že terapie musí být nenákladná, povrchní a málo obsažná.“ A to je přesně to, co se děje. Terapie se stává službou, kterou musíte „dostat“ za pár sezení, než se vám vyčerpají peníze nebo pojištění.
A zároveň je tu kultura. Podle Psychologického ústavu AV ČR z roku 2021 78 % Čechů preferuje postupný přístup k citlivým tématům. V západní Evropě je to jen 45 %. My nechceme, aby nám někdo náhle otevřel dětské trauma na druhém sezení. My chceme, aby nás někdo nejprve slyšel. A pak pomalu, krok za krokem, vede.
Co dělat, když se terapie rozjela příliš rychle?
První věc: nemusíte to dělat sám. Máte právo říct: „Zpomalte.“
Podle zákoníku práce č. 435/2004 Sb. máte právo kdykoli požádat o změnu tempa nebo přerušení práce na konkrétním tématu. To není slabost. To je zodpovědnost.
Zde je, co můžete požádat terapeuta o:
- Zpomalení na 30-40 % - přesuňte se z hlubokého výzkumu na základní stabilizaci. Nechte si čas na to, abyste se znovu naučili cítit bez toho, abyste se zhroutili.
- Použijte techniky groundingu - například 4-7-8 dýchání: 4 sekundy nádech, 7 sekund zadržte, 8 sekund výdech. V průměru snižuje srdeční frekvenci o 18 tepů za minutu během 5 minut.
- Vytvořte „bezpečnou zónu“ - domluvte se na jednoduchém signálu: červená karta = stop, žlutá = zpomalit, zelená = pokračovat. To není dětské. Je to inteligentní.
- Používejte Session Rating Scale (SRS) - každých 3-5 sezení se zeptejte: „Na škále 1-10, jak se mi dneska v terapii daří?“ Tento nástroj snižuje riziko přerušení terapie o 35 %.
- Udelejte pauzu - pokud se vám dělá špatně, není to selhání. Je to zdravá reakce. Přerušte na týden, na měsíc. Vrátíte se, když budete připraveni.
Nejlepší příklad? Uživatel Petr N. na fóru terapie.cz píše: „Moje terapeutka včas rozpoznala, že se mi dělá špatně, když mluvím o tělesném zneužití, a přešla na techniky groundingu. Díky tomu jsme mohli pokračovat bez přerušení.“
Co dělat, když terapeut nechce zpomalit?
To je těžká situace. Ale není neřešitelná.
První krok: napište to. Ne hned v sezení. Napište e-mail nebo zprávu: „Cítím, že tempo terapie je pro mě příliš vysoké. Mám pocit, že nejsem schopen zpracovávat to, co se děje, a zároveň se mi dělá špatně. Potřebuji, abychom zpomali a zaměřili se na stabilizaci.“
Když to řeknete, sledujte reakci. Pokud terapeut reaguje s odmítnutím, snaží se vás přesvědčit, že „to je normální“, nebo vás obviňuje, že jste „odporujete procesu“ - je to varovný signál. Není to o vás. Je to o něm.
Podle průzkumu PVŠPS z května 2022 63 % klientů, kteří zažili příliš rychlé tempo, neřeklo terapeutovi nic z obavy, že budou posouzeni. Ale právě mlčení vás zatlačuje hlouběji do jámy. Když řeknete pravdu, neztrácíte terapii. Získáváte kontrolu.
A pokud se nic nezmění - hledejte jiného terapeuta. Nejste „nepřípustný“. Jste člověk, který potřebuje jiný temp.
Co se děje v Česku dnes?
Je tu změna. V roce 2023 zavedlo 42 % českých terapeutických center nové protokoly pro rozpoznávání příliš rychlého tempa. Univerzita Karlova v červnu 2023 vydala metodický pokyn, který doporučuje „časové okno“ - tedy omezení práce na citlivém tématu na 15 minut za sezení. A Ministerstvo zdravotnictví v říjnu 2023 spustilo kurzy pro terapeuty, které absolvovalo 327 lidí.
Do roku 2026 se očekává snížení negativních zkušeností s terapií o 25 %. Ale zároveň zůstává silný ekonomický tlak. 68 % klientů volí krátkodobou terapii z finančních důvodů. A to je paradox: chceš pomoci, ale nemáš peníze na to, abys měl čas.
Je tu ale jedna věc, kterou můžete ovlivnit. Nechte si říct, jak bude terapie probíhat předtím, než začnete. Zeptejte se: „Jaký je váš přístup k tempu? Jak víte, kdy je klient přetížený? Jaké nástroje používáte k monitorování mojí tolerance?“
Podle průzkumu MediPark z roku 2023 65 % klientů by před začátkem terapie chtělo mít konkrétní dohodu o tempu. To není náročné. To je rozumné.
Když se terapie rozjede příliš rychle, není to váš problém. Je to systémový.
Nejste „příliš citlivý“. Nejste „příliš náchylný“. Nejste „špatný klient“. Jste člověk, který potřebuje čas. A čas není luxus. Je to základní potřeba při práci s traumatem, úzkostí, depresí - se vším, co nás dělá zranitelnými.
Terapie není sprint. Je to dlouhá cesta, kterou musíte projít vlastním tempem. A když někdo snaží zrychlit, což vás způsobí, že se ztratíte - to není terapie. To je násilí.
Zpomalte. Vezměte si čas. Vaše tělo vám to říká. A to je nejsilnější hlas, který máte.
Je normální, že se mi po terapii dělá špatně?
Ano, občas je dočasné zhoršení přirozenou součástí terapie - když se setkáváte s tím, čemu jste se dlouho vyhýbali. Ale pokud se vám dělá špatně každé sezení, máte noční můry, nejste schopni pracovat nebo spát, a cítíte se hůř než předtím - to není normální. To je signál, že tempo překračuje vaši toleranci. Terapie by měla pomáhat, ne zhoršovat.
Můžu požádat terapeuta, aby zpomalil?
Ano, můžete - a měli byste. Máte právo požádat o změnu tempa nebo přerušení práce na konkrétním tématu podle zákoníku práce č. 435/2004 Sb. Nejde o to, že jste „neposlušný“. Jde o to, že jste zodpovědný za své zdraví. Terapeut má za úkol vás vést, ne vás tlačit.
Proč CBT často vede k příliš rychlému tempu?
CBT se zaměřuje na změnu myšlenek a chování - a to může být rychlé. Ale pokud neřeší, jak emoce sedí ve vašem těle, může to způsobit, že se vám „náhle“ otevřou staré rány, aniž byste měli nástroje, jak je zvládnout. Tělesně orientované přístupy nebo psychodynamická terapie pracují pomaleji a většinou lépe zohledňují vaše fyzické signály.
Co je „okno tolerovatelnosti“?
Je to psychologický stav, kdy jste schopni cítit silné emoce - jako strach, hněv nebo smutek - bez toho, abyste se zhroutili, odpojili nebo ztratili kontrolu. Když jste mimo toto okno, vaše tělo aktivuje obranné mechanismy: úzkost, nevolnost, ztráta soustředění. Terapie by měla zůstat uvnitř tohoto okna - ne ho překračovat.
Je lepší přerušit terapii nebo pokračovat, když je tempo příliš rychlé?
Nepřerušujte jen proto, že je to těžké. Ale nekračujte dál, když vás to ničí. Nejlepší cesta je pauza - řekněte terapeutovi: „Potřebuji týden nebo dva na to, abych se zase sebral.“ Pak se vraťte s jasným požadavkem na zpomalení. Pauza není porážka. Je to strategie.
Jak poznám, jestli je terapeut kvalitní?
Kvalitní terapeut se ptá: „Jak se ti dneska dělá?“ a ne: „Proč to děláš?“ Zajímá ho, jak se cítíte, ne jen co říkáte. Používá nástroje jako SRS, respektuje vaše signály, nebere vaše „pomalu“ jako odpor. Má akreditaci v klinické psychologii a nejde jen o rychlost, ale o bezpečí.
