Stává se vám, že si říkáte: „Tohle je můj život. Vždycky to bylo tak, a vždycky to bude.“ A pak najednou si uvědomíte, že ten příběh, který si o sobě vyprávíte - ten o tom, jak jste vždycky nešťastní, neúspěšní, nevážení - není pravda. Je to jen jedna verze. A můžete ji změnit.
Co je narrativní terapie?
Tento přístup vznikl v 80. letech v Austrálii, díky Michaelovi Whiteovi a Davide Epstonovi. Nebyl založen na tom, jak „opravit“ duševní poruchu, ale na tom, jak odstranit moc, kterou problém má nad vaším příběhem. Není to o tom, jak se vám daří léčit závislost, úzkost nebo sebevražedné myšlenky. Je to o tom, jak si uvědomíte, že tyto věci nejsou vaším já. Jsou jen částí příběhu, který jste si nechali vložit.
Proč se příběhy dělají na nás?
Když jste dítě, učíte se o sobě z toho, co vám říkají dospělí. „Jsi příliš citlivý.“ „Nikdy nic nedokážeš do konce.“ „Tak to vypadá, že jsi jako táta.“ Tyto věty se stávají vašimi vnitřními hlasy. A časem se proměňují v pravdu. Váš životní příběh začíná být tvořen tím, co se vám říkalo, co jste viděli v rodině, ve škole, v médiích.
Například: Když jste v dětství měli rodiče, kteří vždycky říkali, že „věci se dělají jen jednou“ - pak se můžete naučit, že když něco zklame, jste selhali navždy. A pak v dospělosti každá chyba v práci nebo vztahu vás připomene: „Vidíš? To je ten tvůj příběh.“
Narrativní terapie neříká: „Zapomeň na minulost.“ Říká: „Zkus se podívat na minulost jinak.“
Jak to vypadá v praxi?
Ve schůzce s narrativním terapeutem nebudete sedět a vyprávět o tom, jak jste se cítili. Budete se ptát: „Kdy se ten příběh poprvé objevil?“ „Kdo ho vytvořil?“ „Kdy jste si všimli, že to neplatí?“
Řekněme, že jste si vytvořili příběh: „Jsem nezbytně samotný.“
Terapeut vás nechá:
- Popsat, kdy jste poprvé začali věřit tomuto příběhu - třeba když jste byli v 12 letech a všichni kamarádi se vyhýbali, protože jste byli „divný“.
- Uvědomit si, kdo to vám říkal - rodiče? učitel? spolužáci?
- Najít příklady, kdy to neplatilo - třeba když jste měli přítelkyni, která vás pochopila, nebo když jste pomohli někomu a cítili se spojení.
- Přemýšlet: „Co by se stalo, kdybych začal věřit, že jsem schopen spojení?“
Tady je klíč: nejde o to, aby se vaše minulost změnila. Jde o to, aby se vaše vztah k minulosti změnil. Vy nejste ten, kdo je „sám“. Vy jste ten, kdo se naučil věřit, že je sám - a teď můžete naučit věřit něčemu jinému.
Co se stane, když příběh přepíšete?
Když přepíšete příběh, nezměníte minulost. Ale změníte budoucnost.
Žena, která si všechny roky říkala: „Jsem slabá, protože jsem neodolala násilí“, začala v terapii hledat případy, kdy byla silná - když se postavila rodičům, když nechala dítě plakat a nepřesvědčovala ho, že „to není nic“, když se rozhodla odejít z domu, když se naučila říct „ne“.
Příběh se změnil z: „Jsem slabá“ na: „Jsem žena, která přežila a začíná znovu věřit v sílu.“
Muž, který se cítil jako „neúspěšný“, protože nezískal titul, zjistil, že jeho příběh vycházel z otce, který věřil, že „pouze titul znamená hodnotu“. V terapii si vzpomněl, jak se staral o nemocnou matku, jak se učil nové dovednosti, jak pomáhal kamarádovi s alkoholem - a všechno to bylo důkazem jeho síly, kterou nikdy neuznával.
Příběh se změnil z: „Jsem neúspěšný“ na: „Jsem člověk, který žije podle vlastních hodnot - ne podle cizích očekávání.“
Co je jiného v narrativní terapii?
Narrativní terapie se liší od jiných forem psychoterapie tím, že:
- Nepředpokládá, že máte „poruchu“ - předpokládá, že máte příběh, který vás omezuje.
- Nevyžaduje, abyste „zpracovali“ trauma - vyžaduje, abyste ho viděli jako část příběhu, ne jako vaši identitu.
- Nepoužívá diagnostické štítky jako „deprese“ nebo „anxietní porucha“ - místo toho se ptá: „Jaký příběh vám říká, že jste „deprese“?“
- Je aktivní - nejde o to, aby vás terapeut „vyléčil“, ale aby vás naučil, jak přepisovat příběh sami.
Není to „hovor o pocitech“. Je to „hledání důkazů, že jste jiní, než si myslíte“.
Kdo by měl zkusit narrativní terapii?
Narrativní terapie není pro každého. Ale je skvělá pro ty, kteří:
- Chcete přestat se cítit jako „věc“, která se s vámi stala - a začít se cítit jako člověk, který má moc nad svým příběhem.
- Už jste zkoušeli jiné terapie, ale cítíte, že se „nepohnete“ - protože se snažíte „vyléčit“ něco, co není vaším já.
- Chcete najít smysl ve své bolesti, ne jen ji odstranit.
- Nejste si jisti, jestli máte „poruchu“ - ale víte, že příběh, který si o sobě vyprávíte, vás zatěžuje.
Není to terapie pro ty, kteří chtějí rychlé řešení. Je to terapie pro ty, kteří chtějí hlubokou změnu - a jsou připraveni přemýšlet, jaký příběh vlastně žijí.
Co se stane, když příběh přepíšete?
Příběh se nezmění jen v hlavě. Změní se ve vašem životě.
Když přestanete věřit, že jste „nepřijatelný“, začnete vybírat jiné přátele. Když přestanete věřit, že jste „vždycky neúspěšný“, začnete podnikat. Když přestanete věřit, že jste „zodpovědný za všechno“, začnete klást hranice.
Je to jako přečíst knihu, kterou jste si před lety napsali - a teď jste na poslední stránce a rozhodnete se, jak se skončí. Můžete zvolit konec, který vás nezničí. Konec, který vás osvobodí.
Co je potřeba k začátku?
Nemusíte mít žádnou zkušenost s terapií. Nemusíte být „nemocný“. Potřebujete jen jednu věc: chuť se zeptat: „Je to pravda?“
První krok je prostě přiznat: „Ten příběh, který mi říkám o sobě, mi nevyhovuje.“
Druhý krok je najít terapeuta, který ví, jak pomoci s přepisováním. V České republice se narrativní terapie stává stále běžnější - v Praze, Brně, Ostravě a i v menších městech najdete terapeuty, kteří se specializují na příběhový přístup.
Nejde o to, jestli máte „nějaký problém“. Jde o to, jestli chcete žít příběh, který vás nezničí.
Co se stane, když příběh přepíšete?
Nejsou žádné zázraky. Nejsou žádné „vyléčení“ v jedné schůzce. Ale je tam něco, co je silnější než léky nebo techniky - je to uvědomění.
Uvědomíte si: „Já jsem ten, kdo píše příběh. A já mohu změnit věty. Můžu přidat nové. Můžu vyškrtnout ty, které mi nevyhovují.“
A to je pravá svoboda.
Je narrativní terapie něco jako psychodynamická terapie?
Ne. Psychodynamická terapie se zaměřuje na nevědomé motivy, dětství a vztahy s rodiči. Narrativní terapie se zaměřuje na příběhy, které si o sobě vyprávíte, a na to, jak tyto příběhy ovlivňují vaše chování. Není důležité, jaký byl váš vztah s rodiči - je důležité, jaký příběh jste z toho vytvořili a zda vám ten příběh stále slouží.
Můžu přepisovat příběh sám, bez terapeuta?
Ano, ale je to těžší. Terapeut vám pomůže vidět věci, které přehlížíte - třeba jaký příběh vás vlastně ovládá, nebo kde najít důkazy, že ten příběh není pravda. Když se snažíte dělat to sám, můžete se zacyklit ve stejném příběhu, který chcete přepsat. Terapeut je jako zrcadlo - ukazuje vám, co si nevidíte.
Jak dlouho trvá narrativní terapie?
Není stanovený počet schůzek. Někteří lidé cítí změnu po 5-8 sezeních, jiní potřebují 15-20. Důležité není, kolik sezení, ale kolik příběhů jste přepsali. Některé příběhy se přepíší rychle - třeba ten o tom, že jste „vždycky neúspěšní“. Jiné, jako ten o tom, že jste „hodný“ nebo „zodpovědný za všechno“, mohou trvat déle. Terapie končí, když se cítíte, že příběh, který žijete, vás neomezuje.
Je narrativní terapie vhodná pro traumata?
Ano, ale nejde o to, aby jste přehrávali trauma. Jde o to, aby jste přestali identifikovat se s ním. Můžete říct: „To se mi stalo“ - ale ne: „Jsem to, co se mi stalo.“ Terapeut vám pomůže najít místa v životě, kde jste byli silní, i přes trauma - a tyto místa se stanou novou základnou vašeho příběhu.
Co když si myslím, že ten příběh je pravda?
To je přesně to, co se stává. Příběhy se stávají pravdou, protože je opakujeme. Terapeut vás nechá hledat výjimky - ty malé chvíle, kdy jste se chovali jinak. Třeba: „Kdy jste naposledy někoho podpořili, i když jste si myslel, že jste „neúspěšný“?“ Tyto výjimky nejsou náhoda - jsou důkaz, že příběh není celý pravda. A to je začátek změny.
