Krizové plánování v terapii: Co dělat při akutním zhoršení stavu

Stav se náhle zhorší. Srdce buší, dýchání se zrychluje, myšlenky se točí v kruhu a všechno se zdá bezvýznamné. Tři ráno, když nikdo neodpovídá, a ty víš, že tohle už jsi někdy zažil. V tu chvíli nechceš teorie. Chceš vědět, co dělat. A právě tady začíná krizové plánování v terapii - není to nějaký složitý dokument, který se zasune do šuplíku. Je to tvůj osobní záchranářský návod, který ti pomůže přežít tu nejtemnější hodinu.

Proč krizový plán vůbec existuje?

Ne každý, kdo prochází terapií, si představuje, že někdy může dojít k ostrému zhoršení. Deprese se může přeměnit v bezvýchodnost, úzkost v panický útok, bipolarita v manický vrchol nebo destruktivní impulsivitu. A když to nastane, není čas na hledání telefonního čísla, na přemýšlení, koho zavolat, nebo na to, jestli je to „hodné“ záchranného zásahu. Krizový plán je přesně to, co ti zabrání v té chvíli padnout do propasti - protože už je připravený.

Podle průzkumu České lékařské komory z roku 2022 pouze 38 % terapeutů v ČR používá standardizované krizové plány. Ale 87 % odborníků na duševní zdraví je považuje za nezbytné. Proč? Protože když se klient ztratí, plán je jeho kompas. A když je plán správně sestavený, může zabránit hospitalizaci, sebevražednému jednání nebo zbytečnému stresu pro celou rodinu.

Co musí krizový plán obsahovat?

Není to seznam „co neudělej“ - je to seznam „co udělej“. A musí být jasný, konkrétní a dostupný. Podle metodiky HZS ČR z roku 2019 musí každý individuální krizový plán mít sedm klíčových prvků:

1. Výstražné signály - co se děje předtím, než se zhorší stav? Například: „Nemůžu spát tři dny v řadě“, „Přestávám odpovídat na zprávy“, „Cítím, že nikdo mě nechápe“ - to jsou signály, které ti říkají: „Už to začíná.“
2. Seznam kontaktů - kdo může přijít na pomoc? Nejen terapeut, ale i důvěryhodný přítel, člen rodiny, nebo přátelský terapeut z jiné praxe. Uveď jejich jména, telefon, a jaký je nejlepší čas na kontakt.
3. Seznam léků a dávkování - nejen názvy, ale i čas, kdy je máš brát, a co se stane, když nějaký přeskočíš. V krizi si lidé často nevzpomenou, co jim lék dělá.
4. Strategie pro seberegulaci - co ti pomůže zklidnit tělo a mysl? Například: „Dýchání 4-7-8“, „Použít chladný hadr na čelo“, „Poslechnout si píseň, která mě dřív uklidnila“ - konkrétní, fyzické, okamžitě použitelné kroky.
5. Bezpečné místo - kde se můžeš dostat, když se necítíš v bezpečí doma? Může to být kamarádova byt, knihovna, nebo dokonce nějaký kout v parku, kde se cítíš klidně. Uveď adresu nebo jak se tam dostaneš.
6. Profesionální kontakty - telefon na linku důvěry (116 123), na psychologickou pohotovost, na národní poradenské centrum. Nezapomeň na to, že některé linky fungují jen v pracovních dnech.
7. Postup při ztrátě kontroly - co když už nevíš, co dělat? Pak se máš obrátit na někoho z kontaktů a říct: „Potřebuji pomoct, nevím, co dělat.“ A pak se necháš vést.

Tento plán se nevytváří za půl hodiny. Vytváří se v terapii, krok za krokem. A je to živý dokument - musí se aktualizovat každé tři měsíce. Když se něco změní, třeba přestaneš brát lék nebo přestaneš komunikovat s někým, plán musí být upraven.

Co když mám plán, ale nikdo neodpovídá?

Je to nejčastější bolest. Uživatelka „Deprese2023“ na Facebooku napsala: „Můj terapeut mi sestavil plán, ale když jsem ho potřebovala v 3 ráno, nikdo z kontaktů nebyl dosažitelný.“ A to je právě to, co může plán zničit.

Plán není platný, pokud kontakt na něm není aktuální. Když se někdo přestane vracet na zprávy, musíš ho vyškrtnout. Když se někdo přestane zdravotnické služby vracet na volání, musíš ho nahradit. A musíš mít záložní plán - například: „Když nikdo neodpovídá, zavolám 116 123 nebo půjdu do nejbližší pohotovosti.“

Je tu i technologická pomůcka - aplikace „Bezpečný plán“, vyvinutá Ústavem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Umožňuje ti mít plán na telefonu, jedním kliknutím zavolat linku důvěry a připomenout si strategie pro seberegulaci. Aplikace má 4,3/5 hodnocení, ale mnoho lidí stěžuje na to, že nefunguje offline. Takže vždy měj plán i v tištěné podobě - v batohu, v peněžence, na stěně v ložnici.

Co se děje v Česku teď?

Český přístup k krizovému plánování je jedinečný. Zatímco v Německu se investuje do fyzických krizových center s 24/7 přítomností odborníků, my se zaměřujeme na individuální plány s digitální podporou. Náklady na jednoho klienta ročně jsou zhruba 15 000 Kč - oproti 250 000 EUR v Německu. A výsledek? Podle ECDC z roku 2022 vedlo systematické plánování ke 42 % snížení hospitalizací.

Ale máme problém. V 78 % psychiatrických zařízení se krizové plány používají. Ve 31 % ambulantních terapeutických praxí - jenom tam. A není tu žádná centrální databáze. Když se klient přesune z jedné městské části do druhé, jeho plán může zůstat ztracený. To způsobilo 12 % zpoždění v akutní pomoci podle Ministerstva zdravotnictví.

Od 1. ledna 2025 by mělo být krizové plánování povinné pro klienty s vysokým rizikem sebevražedného jednání. Do konce roku 2026 by měla vzniknout národní databáze. A od roku 2027 budou terapeuti muset absolvovat certifikaci. To je velký krok dopředu.

Proč to vůbec dělat, když to může být neúspěšné?

Je tu jeden kritik, PhDr. Tomáš Zlechovský, který říká: „Kdybychom uměli krize řídit, tak bychom to řídili tak, aby přece žádná krize nevznikla.“ A má pravdu - krize se nemají vyhýbat, ale připravovat se na ně.

Nejde o to, že plán zamezí všem krizím. Ale o to, že když se krize objeví, nejsi úplně sám. Když se ti podaří zavolat někoho, použít dýchání, nebo jít na bezpečné místo, znamená to, že jsi získal čas. A čas je to, co ti umožní přežít.

Uživatel „AnxietníTerapie“ na Redditu napsal: „Krize mě poprvé zachránil můj krizový plán, když jsem měl panický útok v práci - kontaktování mého terapeuta a použití technik dýchání z plánu zabránilo hospitalizaci.“

Ne každý plán funguje. Ale ten, který funguje, může změnit život. A ten, který ti někdo pomohl sestavit, ti může dát návrat k sobě samotnému.

Co dělat, když jsi terapeut?

Není to jen o klientovi. Je to i o tobě. Pokud pracuješ jako terapeut, nemůžeš jen říct: „Měj plán.“ Musíš ho s klientem vytvořit. A to trvá průměrně 90 minut na první schůzce. A potom každé tři měsíce 30 minut na aktualizaci.

Nejčastější chyba? Nespolehlivé identifikace výstražných signálů. Podle studie z Olomouce to dělá 35 % terapeutů. Někdo říká: „Když je smutný, je to krize.“ Ale ne. Krize je, když se smutnost změní v bezvýchodnost, když přestaneš jíst, mluvit, nebo chodit ven. To je ten rozdíl.

Pokud nevíš, jak začít, podívej se na Průvodce krizového plánování z roku 2022 - obsahuje 15 příkladů pro různé poruchy. A pokud se ocitneš v krizi sám - zavolej Národnímu poradenskému centru. Jsou tam 24/7, a pomáhají terapeutům, kteří se cítí ztracení.

Kdo to platí?

Od 1. ledna 2023 zdravotní pojišťovny hradí až 80 % nákladů na krizové plánování pro klienty s diagnostikovanou poruchou duševního zdraví. To je velký krok. Znamená to, že plán není luxus, ale součást péče.

Trh má roční hodnotu 125 milionů Kč a roste o 8,5 % ročně. Více lidí má diagnózu, více lidí hledá pomoc, a více terapeutů se učí, jak to dělat správně. Ale stále chybí 1 240 klinických psychologů specializovaných na krizové řízení. To je 38 % nedostatek.

Krizové plánování není jen o dokumentech. Je to o tom, že nikdo nemusí být sám, když je nejtemnější. A to je věc, která stojí za to udělat.