12 kroků AA a psychoterapie: Jak kombinace zlepšuje šance na trvalou abstinenci

Co skutečně funguje při léčbě alkoholové závislosti?

Stovky lidí v Česku každý rok projde ústavní léčbou alkoholismu. Většina z nich opustí kliniku s nadějí. Ale za rok je z nich jen každý třetí střízlivý. Proč? Protože detoxikace neřeší hluboké důvody, proč jste alkohol potřebovali. Léčba závislosti není jen o přestání pít. Je to o tom, jak se naučit žít bez něj. A tady přichází na scénu kombinace 12 kroků AA a psychoterapie.

AA není terapie. Nejsou tam psychologové, nejsou tam léky, nejsou tam diagnózy. Je tam jen skupina lidí, kteří už prošli tím, co procházíte. A oni vám řeknou: „Já jsem to taky prožil. A můžu ti pomoci.“ Psychoterapie vám pomůže pochopit, proč jste se k alkoholu obrátili. AA vám pomůže najít způsob, jak žít bez něj. Společně fungují lépe než každá z nich zvlášť.

Co jsou 12 kroků AA a jak fungují?

Program 12 kroků Anonymních alkoholiků vznikl v roce 1935 v Ohio. Bill Wilson a Dr. Bob zjistili, že když alkoholici hovoří o svých zkušenostech s jinými alkoholiky, něco se v nich změní. Nejde o náboženství. Nejde o návod, jak se stát „lepším člověkem“. Jde o systém, který vás nutí přiznat, že jste bezmocní nad alkoholem - a pak vás vede k tomu, abyste se naučili žít s touto pravdou.

První krok zní: „Přiznali jsme, že jsme byli bezmoci nad alkoholem - že naše životy se staly neovladatelnými.“ To zní jednoduše. Ale pro mnoho lidí je to nejtěžší krok. Ne proto, že by nechtěli přestat pít. Ale proto, že přiznání bezmoci znamená přiznání, že jste se celé životy snažili ovládat to, co nejde ovládat. A to je bolestivé.

Druhý krok: „Přišli jsme k víře, že jedině Vyšší síla, jak jsme Ji poznávali, může vrátit náš rozum do pořádku.“ Vyšší síla nemusí být Bůh. Může to být příroda, unie lidí, věda, nebo prostě myšlenka, že něco většího než vy existuje. Mnoho lidí, kteří jsou ateisté, si tento krok přeformuluje. Pro ně je „Vyšší síla“ skupina, která je nepřenechává sama sobě.

Kroky 4 až 9 jsou o morální inventuře - seznamování se se svými škodami, přiznávání jim, odškodňování, kde to jde. To není pokání. Je to čistění. Jako když vyčistíte pokoj, který jste měli zaplněný nesmysly po letech. A pak přichází krok 12: „Po získání duchovního probuzení jsme se snažili tyto zásady uplatňovat ve všech věcech a přenášet tuto zprávu jiným alkoholikům.“ To je klíč. Když pomáháte druhým, neztrácíte svou abstinenci. Udržujete ji.

Proč psychoterapie sama o sobě nestačí?

Psychoterapeut vám pomůže pochopit, že jste alkohol používali, protože jste se cítili opuštění, nevhodní, nebo se snažili utéct před bolestí. To je důležité. Ale terapie má omezený čas. Klinika vás přijme na 21 dní. Pak jste venku. A kdo vás tam bude držet?

AA vám poskytuje neomezenou podporu. Setkání jsou každý den. V Praze, Ostravě, Brně, v malých městech. Někde v podzemním sále kostela, někde v knihovně. Nikdo vás nevyhodí. Nikdo vás nevyžaduje platbu. Nikdo vás neptá, jestli jste „připraveni“. Stačí, že chcete přestat pít.

Podle výzkumu z Masarykovy univerzity (2013) lidé, kteří po ústavní léčbě pokračovali v AA, měli o 40-60 % vyšší šanci na dlouhodobou abstinenci. Proč? Protože AA není o tom, jak se „zdržet“ alkoholu. Je to o tom, jak se změnit. A změna se neudělá za týden. Udělá se za měsíce. Za roky. A AA vás tam drží.

Co psychoterapeut musí vědět o AA?

Někteří terapeuti se k AA vztahují s podezřením. „To je náboženské blábol.“ „To je náhrada za léky.“ „To neřeší traumata.“ Ale to je nepochopení. AA není náhrada za terapii. Je to doplněk. A když terapeut neví, jak AA funguje, může klientovi škodit.

Příklad: 38letá žena, ateistka, po ústavní léčbě začala chodit na AA. Terapeut jí řekl: „Nech to, to je pro věřící.“ Žena se cítila odsouzena. Ztratila důvěru v terapii. Za rok znovu pila.

Naopak: muž, který po léčbě začal chodit na AA a zároveň měl terapeuta, který se o programu zajímal. Terapeut se ho zeptal: „Co ti v těch krocích pomáhá?“ Neříkal: „To je špatně.“ Říkal: „Co ti to dává?“ A ten muž řekl: „Když říkám, že jsem bezmocný, neříkám to jako slabost. Říkám to jako pravdu. A ta pravda mě uvolňuje.“

Terapeut, který respektuje duchovní rovinu AA, nezkouší ji nahradit. Přidává k ní hloubku. Když klient říká: „Začal jsem dělat inventuru, a zjistil jsem, že jsem lhal své ženě 12 let.“ Terapeut může pomoci s tím, jak to zpracovat. Jak se omluvit. Jak obnovit důvěru. AA vám řekne: „Udělej to.“ Psychoterapie vám pomůže: „Jak to uděláš?“

Když se duchovní a vědecký přístup setkají

Je pravda, že AA požaduje víru v něco většího. To může být pro některé lidé překážkou. Ale věda už dávno přiznala: duchovní dimenze má vliv na uzdravení. Neurověda ukazuje, že když člověk pociťuje smysl, příslušnost a účel, snižuje se aktivita v mozkových oblastech spojených s touhou po alkoholu.

AA není náboženství. Je to praxe. Každý den se ptáte: „Co jsem dnes udělal pro svou abstinenci?“ Každý den hledáte někoho, kdo potřebuje slyšet, že není sám. To není náboženská rituální praxe. Je to lidská praxe. A lidé, kteří ji provádějí, mají o 65 % vyšší šanci na abstinenci po pěti letech - podle výzkumu z časopisu Kontakty.

Psychoterapeut, který chce pomoci, musí přestat považovat AA za „alternativní“ nebo „nevědecký“ přístup. Je to jedna z nejúčinnějších form podpory, kterou máme. A pokud klient chce jít na AA, neříkejte mu: „To není pro tebe.“ Řekněte: „Chceš, abych ti pomohl pochopit, co tam dělají?“

Co říkají lidé, kteří to zkoušeli

45letý muž, který se dostal do nemocnice kvůli selhání jater: „Lékaři mi zachránili život. Ale AA mi vrátila život.“

Žena, která se po 15 letech alkoholismu vrátila k dceři: „V terapii jsem pochopila, že jsem měla strach z lásky. V AA jsem se naučila, jak ji dát.“

Muž, který v AA našel otce, kterého nikdy neměl: „Když jsem řekl: ‚Jsem bezmocný‘, nikdo se nezasmál. Nikdo neřekl: ‚To je blbost.‘ Všichni jen přikývli. A řekli: ‚Já jsem to taky řekl.‘ A pak jsem se cítil jako člověk.“

Ti, kteří kombinovali AA a psychoterapii, označili tuto kombinaci jako „velmi užitečnou“ v 78 % případů podle průzkumu v Praze (2020). Jen 15 % preferovalo pouze jeden přístup. Většina potřebuje oba.

Jak začít?

1. Nečekávejte na „perfektní čas“. Když jste připravení na to, abyste přestali pít - už jste připravení.
2. Navštivte jedno setkání AA. Nejste povinni mluvit. Stačí poslouchat. Setkání jsou každý den. Najděte je na anonymnialkoholici.cz.
3. Najděte terapeuta, který ví, co je AA. Ne každý. Ale mnoho. Zeptejte se: „Máte zkušenosti s klienty, kteří chodí na AA?“
4. Neodmítávejte kroky jen proto, že zní duchovně. Přeformulujte je. Vyšší síla může být skupina. Může být příroda. Může být myšlenka, že jste část něčeho většího.
5. Pomáhejte. I když to není snadné. Když někdo řekne: „Mám strach, že zase začnu pít.“ Neříkejte: „Ne, nezabereš.“ Řekněte: „Já jsem to cítil. A vím, že to jde.“

Co když to nefunguje?

Někdy se lidé vracejí k alkoholu. To neznamená, že AA nebo terapie selhaly. Znamená to, že potřebují jiný přístup. Možná potřebují léčbu trauma. Možná potřebují léky. Možná potřebují jinou skupinu. Možná potřebují čas.

Neexistuje jedna cesta. Ale kombinace AA a psychoterapie je jedna z nejúčinnějších. Pokud jste ji zkusili a selhala, nevzdávejte to. Zkuste to znovu. Jiným terapeutem. Jinou skupinou. Jiným krokem.

Abstinence není cíl. Je to vedlejší produkt. Cílem je žít. A žít tak, že nemusíte pít, abyste se cítili žít.

Co dál?

Nechte se vést. Nechte se nechat pomoci. Nejste sám. A to, co vás dnes dělá závislého, není vaše chyba. Je to výsledek života, který jste prožili. Ale vaše budoucnost - ta je vaše. A může být jiná.