Úzkostné poruchy nejsou jen „nervozita“ nebo „přílišná starost“. Jsou to skutečné duševní stavy, které zničují každodenní život - zabraňují chodit do práce, setkávat se s přáteli, dokonce i vycházet z domu. V České republice jich trpí podle odhadů až 800 000 lidí, ale jen 285 000 je diagnostikováno. Proč? Protože mnozí si myslí, že to přejde samo, nebo se stydí o tom mluvit. Ale úzkostné poruchy nevymizí samy. A štěstí je: jsou jedny z nejléčitelnějších duševních problémů, pokud víte, co dělat.
Co vlastně úzkostné poruchy jsou?
Úzkostné poruchy nejsou jedna nemoc, ale skupina různých stavů, které mají společný jaderný příznak: trvalý, neúměrný strach nebo obavy, které trvají déle než šest měsíců a znemožňují běžný život. Nejde o to, že někdo je „příliš citlivý“. Jde o to, že mozek přestal správně rozlišovat, kdy je skutečná hrozba a kdy jen představa.
Podle ICD-11, který platí od roku 2022, se úzkostné poruchy dělí na několik konkrétních typů. Každý má své specifické projevy, ale všechny mají jedno společné: ztráta kontroly. Tělo reaguje jako by bylo v nebezpečí - srdce buší, dýcháte rychleji, máte nevolnost, nemůžete se soustředit. A přitom nic nebezpečného není.
Nejčastější typy úzkostných poruch
V Česku se nejčastěji vyskytují tyto formy:
- Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) - trvalé obavy o cokoli: zdraví, peníze, rodinu, práci. Lidé s GAD si představují nejhorší scénáře, i když není důvod. Tři z pěti pacientů s úzkostnými poruchami mají právě tuto formu.
- Panická porucha - náhlé, intenzivní útoky strachu, které přicházejí bez varování. Tělo reaguje jako by se blížil srdcový záchvat: dušnost, bolest na hrudi, závratě, pocit, že umíráte. Mnozí si myslí, že mají infarkt, a volají záchrannou službu.
- Sociální fobie - extrémní strach ze sociálních situací: mluvit ve skupině, jíst veřejně, být pozorován. Lidé se cítí jako „vystavení“ a bojí se, že je ostatní považují za hloupé nebo nezdar.
- Agorafobie - strach z míst, odkud se nelze rychle dostat nebo kde není pomoci. Může to být metró, nákupní centrum, most nebo dokonce jen otevřený prostor. Někteří pacienti se zde zavřou doma.
- Specifické fobie - strach před konkrétní věcí: pavouky, výškou, jízdou výtahem, krví. Zatímco u jiných poruch je strach „všude“, tady je přesně zaměřený.
- Smíšená úzkostně-depresivní porucha - kombinace trvalé úzkosti a deprese. Často se vyskytuje u lidí, kteří už dlouho trpí a přestali věřit, že se něco zlepší.
Podle dat České společnosti pro klinickou psychologii z roku 2021 je GAD nejčastější (35 %), panická porucha druhá (25 %), sociální fobie třetí (20 %). Zbytek tvoří ostatní formy.
Proč psychoterapie funguje - a která je nejlepší?
Nejlepší zpráva: úzkostné poruchy se dají vyléčit. A nejúčinnější způsob je psychoterapie - konkrétně kognitivně behaviorální terapie (KBT). Podle České lékařské společnosti z roku 2020 je KBT nejúspěšnější metoda pro všechny typy úzkostných poruch. Jak to funguje?
KBT se nezaměřuje na minulost, ale na to, co se děje teď. Vaše myšlenky - například „Když promluvím, všichni se na mě budou smát“ - nejsou pravda. Jsou to jen představy, které mozek vytvořil z minulých zkušeností nebo z náhodných výskytů. KBT vás učí tyto myšlenky rozpoznat, zpochybnit a nahradit realističtějšími.
Druhá část je chování. Pokud se bojíte sociálních situací, vyhýbáte se jim. A čím víc se vyhýbáte, tím silnější strach se vyvine. KBT vás postupně vystavuje těmto situacím - ne náhodou, ale podle plánu. Nejdřív se vám představí, jak byste mohli mluvit v malé skupině. Pak to zkusíte ve skupině tří lidí. Pak v práci. Každý krok je menší, ale důležitý. A každý krok vás učí: „To, čeho jsem se bál, se nestalo.“
Úspěšnost KBT je 50-60 %, pokud se pravidelně chodí. To znamená, že z každých dvou lidí, kteří KBT absolvují, jeden z nich dosáhne výrazného zlepšení nebo úplného zotavení.
Jiné formy psychoterapie, které pomáhají
KBT není jediná možnost. Některé formy terapie jsou vhodnější pro konkrétní typy poruch:
- Expozitivní terapie - nejúčinnější pro fobie a panickou poruchu. Místo jen představování si strachu, vystavíte se mu skutečně. Například: pokud se bojíte výtahu, nejdřív se podíváte na výtah, pak stojíte u něj, pak v něm stojíte 10 sekund, pak 30 sekund, pak jedete jedno patro. Postupně mozek pochopí: „Výtah nezabije.“
- Gestalt terapie - vhodná pro lidi, kteří cítí, že „něco je uvnitř, ale nevím, co“. Zaměřuje se na tělesné projevy úzkosti - například stlačená čelist, zatvrzená ramena - a učí vás s tím komunikovat. Pomáhá, když úzkost má kořeny v nevyřešených emocích.
- Acceptance and Commitment Therapy (ACT) - učí přijmout úzkost, místo aby jí bojovali. Není potřeba „odstranit“ strach. Stačí se naučit žít s ním, aniž by vás ovládal. Velmi užitečné pro lidi, kteří už vyzkoušeli všechno a cítí, že „nic nezvládají“.
Neexistuje „nejlepší“ terapie pro všechny. Záleží na tom, co vás trápí, jaký je váš styl myšlení a jak se cítíte v terapeutickém poměru. Někdo potřebuje strukturu KBT, jiný potřebuje prostor pro emoce v gestaltu.
Kdy je potřeba léky?
Psychoterapie je základ. Ale někdy je potřeba pomoci i léky. Nejčastěji se používají SSRI (např. sertralin, escitalopram) nebo SNRI (např. venlafaxin). Tyto léky nejsou „narkotika“. Nezakážou úzkost, ale pomáhají mozkovým systémům se obnovit - obnoví rovnováhu neurotransmiterů, které řídí náladu a strach.
Účinek se projeví až po 6-12 týdnech. To je důvod, proč mnoho lidí přestane užívat léky příliš brzy. Ale pokud je přijmete po dobu 12-18 měsíců, šance na trvalé zlepšení stoupne na 70 %.
Benzodiazepiny (např. alprazolam, clonazepam) pomáhají okamžitě - ale jen krátce. Používají se jen na 2-4 týdny při akutních záchvatech. Dlouhodobě zhoršují úzkost, vytvářejí závislost a způsobují abstinenční příznaky. Mnozí lidé, kteří je brali dlouho, poté trpí ještě větší úzkostí.
Podle průzkumu Českého sdružení pro duševní zdraví z roku 2022: 78 % lidí považuje kombinaci terapie + léků za nejúčinnější. Jen 15 % se obešlo jen terapií. A 7 % jen léky - ale ti často zůstali s příznaky nebo se vrátili po přestání užívat.
Co vás čeká při začátku léčby?
První krok je diagnostika. Musíte navštívit psychiatra nebo klinického psychologa. Cílem je vyloučit fyzické příčiny - například štítnou žlázu, anémii, nebo problémy se srdečním rytmem. Až to bude jasné, začne léčba.
Standardní plán KBT má 12-20 sezení, každé 50-60 minut, týdně. Cena jednoho sezení je 800-1500 Kč. Veřejné zdravotní pojištění pokryje maximálně 12 sezení ročně - ale jen po schválení od lékaře. To znamená, že mnozí musí doplácet.
První 4-6 týdnů jsou nejtěžší. Učíte se nové myšlenky, které vás zpočátku znějí „nepřirozeně“. A expozice - vystavování se strachu - může být psychicky náročná. Ale to je přesně ten moment, kdy se změna děje. 65 % lidí hlásí výrazné zlepšení po 3 měsících. 25 % potřebuje 6-12 měsíců.
Co se děje v Česku dnes?
Trh duševního zdraví roste. V roce 2023 bylo v Česku 1 850 registrovaných klinických psychologů - to je o 50 % více než v roce 2018. Ale stále je jich málo: 1 na 6 500 obyvatel. Doporučený poměr je 1:3 000. To znamená, že čekáte na první schůzku několik měsíců.
Řešení? Teleterapie. Po roce 2020 se počet online sezení zvýšil o 230 %. Služby jako Terapio.cz, Psytalk nebo Mentalista pokrývají 65 % trhu. 42 % lidí preferuje kombinaci osobních a online sezení. 35 % už jen online. Je to levnější, pohodlnější a často rychlejší.
Do roku 2027 by mělo být 50 % terapií pro úzkostné poruchy dostupných online. A v budoucnu se objeví farmakogenomické testy - genetické testy, které řeknou, který lék vám bude fungovat nejlépe. To zkrátí čekání na účinek z 8-12 týdnů na 4-6.
Co můžete udělat hned teď?
Nečekejte, až vás to „zabije“. Nečekejte, až „přejde“. Úzkostné poruchy nezmizí samy - ale můžou zmizet, když je správně léčíte.
První krok: napište si, co vás trápí. Je to strach z lidí? Z místa? Z představ? Znáte svůj příznak? To je první krok k léčbě.
Druhý krok: kontaktujte klinického psychologa. Nebo se podívejte na online služby. Neříkejte si: „Nemám čas.“ Většina lidí, kteří začali, říká: „Měl jsem to udělat dřív.“
Třetí krok: nevzdávejte se. První týdny jsou těžké. Ale každé sezení, každá expozice, každý den, kdy jste se nevyhli, je krok k tomu, že se budete cítit znovu svobodně. Nejste sami. A nejste nemocní - jste lidé, kteří potřebují pomoct. A to je v pořádku.
