IFS není jen další psychoterapeutická metoda. Je to způsob, jak přestat bojovat sám se sebou a začít sám se sebou spolupracovat. Představ si, že tvá mysl není jedna jednotná entita, ale skupina lidí, kteří bydlí uvnitř tebe. Někteří jsou strašliví, jiní klidní, někdo je kritický, někdo zase pláče v tichosti. A všechny tyto části mají důvod, proč existují. IFS (Internal Family Systems), česky Metoda systémů vnitřní rodiny, ti pomáhá pochopit, kdo je kdo uvnitř a jak se mezi nimi může nastavit mír.
Co je vlastně IFS?
Metoda byla vyvinuta v 80. letech 20. století americkým terapeutem Richardem C. Schwartzem. Původně pracoval s rodinami a všiml si, že stejné dynamiky, které vidí v rodinách, se opakují uvnitř jednotlivců. Když se člověk snaží zvládnout úzkost, sebeviny nebo vzteky, nejde jen o jednu věc. Jde o to, že v něm hovoří několik různých „částí“ - každá s vlastním hlasem, vlastním strachem a vlastním záměrem.
IFS tvrdí, že každý člověk má jádrové Já (Self). To není nějaká abstraktní duše. Je to ta část, která je klidná, moudrá, soucitná a přítomná. Když jsi v klidu, když se necháš dotknout krásy nebo když jsi s přáteli a necítíš se ohroženě, právě to Já je na povrchu. A šťastná zpráva: toto Já se nedá poškodit. Dokonce ani traumata ho nezničí. Jen ho zakryjí.
Co jsou ty „části“ a proč existují?
Tyto části nejsou špatné. Nejsou „zlé“ ani „nemocné“. Jsou jen ochranné. Většinou se vyvinuly v dětství, kdy jsi potřeboval přežít. Například:
- Kritická část - „Nemůžeš se nechat vidět slabý. Když nebudete dokonalý, lidé tě odmítnou.“ Tato část vznikla, když jsi jako dítě cítil, že jsi hodnocen podle výkonu.
- Zraněná část - „Nikdo mě nemiluje. Jsem zbytečný.“ Tato část se utvořila, když jsi někdy byl opuštěn nebo zanedbán.
- Ochranná část - „Když se rozzlíš, nikdo tě nezraní.“ Tato část tě udržuje na vzdálenosti, aby jsi se nezranil znovu.
Když se tato část rozhodne, že ti „pomůže“, může to vypadat jako přehnaná úzkost, nekontrolovaný vztek, přežírání nebo úplná odstupňovanost. Ale její záměr je vždycky dobrý. Chce tě chránit. Jen to dělá špatně - protože dospělý život už není jako dětství.
Jak IFS terapie vypadá v praxi?
Nejde o to, aby ses snažil tyto části potlačit. Nejde o to, abys se s nimi bojoval. IFS ti pomáhá pozorovat je. Když se objeví třeba ta kritická část, která ti říká, že jsi „nepříjemná“, místo aby ses na ni rozzlíl nebo jí věřil, naučíš se se jí promluvit.
Terapeut ti pomůže položit otázky jako:
- „Co se stalo, když jsi byl dítě a cítil jsi, že musíš být dokonalý?“
- „Co by se stalo, kdyby ta část přestala být kritická?“
- „Co by jí chybělo, aby se uvolnila?“
Často se ukáže, že ta kritická část se bojí, že když přestane kritizovat, zůstaneš „prázdný“ nebo „nepřipravený“. A když ji slyšíš, když jí dáš prostor, když jí řekneš: „Vím, že chceš mě chránit. Děkuji.“ - ta část se začne uvolňovat. A v tu chvíli se může objevit ta zraněná část, která za tím vším stojí. A ta potřebuje jen to, aby ji někdo uznal: „Ano, bylo to těžké. Nebylo to tvá chyba.“
Nejde o to, aby ses zbavil těchto částí. Jde o to, aby tě nevládly. Když jádrové Já přebírá vedení, tyto části se neztratí. Jen se přemění. Kritická část se může stát tvým vnitřním trenérem, který tě motivuje, ale nezničí tě. Zraněná část se může stát zdrojem empatie, protože už nechceš, aby někdo jiný trpel stejně jako ty.
Co se liší od KBT nebo psychodynamické terapie?
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se snaží změnit myšlenky a chování. Psychodynamická terapie hledá minulé zážitky a nevědomé motivace. IFS jde dál. Neříká ti, že máš „nepřiměřenou úzkost“. Říká ti: „Je tady část, která se bojí, že když se nezaměříš na kontrolu, ztratíš bezpečí.“
IFS nepatologizuje. Není tu „porucha“. Je tu „ochranný mechanismus“. A to je velký rozdíl. Když se cítíš jako „nemocný“, nechceš se vracet k tomu, co tě zranilo. Když se cítíš jako „člověk, který má vnitřní rodinu“, která se snaží přežít - chceš se k ní přiblížit.
IFS také nevyžaduje, abys si vzpomněl na konkrétní traumata. Stačí, když si všimneš, jak se chová ta část, která tě „vypíná“ nebo „zakřikuje“. A pak se k ní připojíš - ne jako bojovník, ale jako přítel.
Kdo to může vyzkoušet?
IFS funguje u lidí s úzkostí, depresí, PTSD, poruchami příjmu potravy, ale i u těch, kteří se cítí „ztracení“ bez jasné diagnózy. Pokud se cítíš, že máš „vnitřní hlas“, který tě kritizuje, nebo že se mezi sebou „biješ“, nebo že se někdy chováš tak, že si říkáš: „To jsem já?“, IFS je pro tebe.
Není to pro každého. Vyžaduje od tebe schopnost se sama sebe pozorovat. Není to „návod, jak se rychle cítit lépe“. Je to cesta, která může trvat 20 až 30 sezení. Každé sezení stojí mezi 1500 a 2500 Kč. V České republice je aktuálně asi 15 certifikovaných IFS terapeutů - a jejich počet roste. V roce 2018 jich bylo jen dva.
Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?
Kniha Richarda Schwartza „Tohle všechno jsem já“ (vydána v roce 2023 v češtině) se stala klíčovým nástrojem pro mnoho lidí. Uživatelé popisují, jak se jim podařilo „přeslechnout“ tu kritickou část, která jim 20 let ničila sebevědomí. Někdo říká: „Už nejsem tak strašně zlej na sebe. Teď jen vím, že ta část se bojí.“
Je to jako když se konečně dozvíš, proč tvůj bratr vždycky přišel pozdě - ne protože tě neváží, ale protože se bál, že nebude stačit. Když víš, proč to dělá, přestaneš ho nenávidět. A začneš ho chápat.
Co je potřeba vědět, než začneš?
Největší překážka je nezvyklý jazyk. „Části“? „Já“? To zní jako novověká magie. Ale není to. Je to jen jiný způsob, jak popsat to, co každý z nás zažívá - vnitřní rozpor, vnitřní hlas, vnitřní konflikt. IFS to jen pojmenovává.
Je to také náročné. Nechceš se jen „cítit lépe“. Chceš poznat, kdo jsi skutečně. A to může být nebezpečné. Když se začneš podívat na ty části, které jsi dlouho ignoroval, můžeš se cítit zmateně, nebo dokonce ztraceně. To je normální. To je součást cesty.
Nejde o to, abys se naučil IFS sám. IFS terapie vyžaduje certifikovaného terapeuta. V ČR se certifikují podle mezinárodního standardu IFS Institute. To znamená, že musí absolvovat základní a pokročilé kurzy, osobní terapii a supervizi. Nejde o to, abys si přečetl knihu a „udělal to sám“. Jde o to, abys měl někoho, kdo tě vede, když se vnitřní svět začne otvírat.
Jaký je výhled v České republice?
IFS je stále nový přístup, ale rychle se šíří. V roce 2024 se plánuje vytvoření české IFS asociace. Věří se, že se metoda začne zařazovat i do vzdělávacích programů na univerzitách. To by znamenalo, že budoucí terapeuti se s ní seznámí ještě během studia - a ne až po deseti letech praxe.
Je to přístup, který sedí do dnešní doby. Lidé už nechtějí jen „vyřešit problém“. Chtějí poznat, kdo jsou. Chtějí být celiství. A IFS jim to dává - ne tím, že jim říká, co mají dělat, ale tím, že jim ukazuje, že uvnitř už všechno mají. Jen ho musí najít.
Je IFS terapie pro mě, pokud mám diagnózu jako depresivní porucha?
Ano. IFS se používá i při depresi, úzkosti a PTSD. Není to náhrada za léky, ale doplněk. Mnoho lidí, kteří už dávno užívají léky, zjistí, že IFS jim pomáhá pochopit, proč se cítí tak závažně - a jak se mohou k sobě chovat jinak. Výzkumy ukazují, že IFS zlepšuje nejen příznaky, ale i pocit vnitřního klidu a sebevědomí.
Můžu si IFS procvičovat sám bez terapeuta?
Můžeš si přečíst knihu, vyslechnout podcasty, psát si deník. Ale samostatně to není terapie. IFS vyžaduje bezpečný prostor, kde můžeš přijít na ty části, které se bojíš. Když se začneš podívat na zraněné části, můžeš se ztratit. Terapeut ti pomůže zůstat v kontaktu s tím Já, které tě drží. To je klíčové.
Proč je IFS tak drahá terapie?
Cena je podobná jiným specializovaným psychoterapiím. Terapeut prošel dlouhým vzdělávacím procesem, má certifikaci, a každé sezení je intenzivní - ne jen „hovor“. Není to „výměna informací“. Je to hluboká práce s vnitřními systémy. A protože je IFS stále relativně nový přístup v ČR, nabízejí ho jen několik lidí, což ovlivňuje cenu.
Je IFS nějaká nová „náboženská“ metoda?
Není. IFS není založená na víře, duchovnosti nebo mystice. Je to terapeutický model založený na pozorování, systémovém myšlení a klinické praxi. Richard Schwartz je psycholog, ne mystik. Ačkoliv někteří lidé IFS používají jako nástroj pro duchovní růst, sama metoda nevyžaduje žádné věření.
Když se části „přemění“, znamená to, že zmizí?
Ne. Části nezmizí. Jen se změní jejich role. Ta kritická část, která tě dříve ničila, se může stát tvým vnitřním kritikem, který tě upozorňuje na chyby - ale nezničí tě. Ta zraněná část, která plakala v tichosti, se může stát zdrojem citu a empatie. IFS neodstraňuje. Přeměňuje.
