Aspergerův syndrom už není samostatná diagnóza - od roku 2013 je součástí poruchy autistického spektra (ASD). Ale pro mnoho dospělých je stále klíčové slovo, které jim pomohlo pochopit, proč se cítí jinak. Nejsou „divní“. Nejsou „nechápaví“. Mají jen jiný způsob, jak vnímat svět. A pro ty, kteří mají normální nebo vysokou inteligenci, dobrou řeč a schopnost pracovat, ale cítí, že se v sociálních situacích „nepřizpůsobují“, je psychoterapie často jediná cesta k lepšímu životu.
Co vlastně znamená „high-functioning autismus“?
Termín „high-functioning autismus“ se používá, ale není oficiální. Lidé ho používají, když chtějí říct: „Mám autismus, ale nejsem jako ti, kteří potřebují stálou pomoc.“ Třeba umíš být na práci, mluvíš dobře, máš vysoký IQ - ale když ti někdo řekne „Jsi trochu divný“, začneš se ptát, proč. Proč ti lidé neříkají přímo, co chtějí? Proč ti zvuk klimatizace dělá bolest v hlavě? Proč se cítíš vyčerpaný po půl hodině konverzace?
Nejčastější příznaky: problémy s rozpoznáváním emocí u druhých (78% lidí s Aspergerem to hlásí), silná citlivost na zvuky, světlo, dotek (až 80%), fixace na konkrétní zájmy, potřeba rituálů a velká úzkost. Mnozí mají také ADHD, úzkostnou poruchu nebo obsedantně-kompulzivní poruchu - to je normální. Není to „navíc“. Je to součást toho, jak je jejich mozek zapojený.
Proč tradiční psychoterapie často selhává?
Terapeut ti řekne: „Pojďme si povídat o tom, jak se cítíš, když ti někdo řekne, že jsi divný.“ Ale co když nevíš, co to znamená „divný“? Co když nechápeš, proč se lidé smějí, když ty ne? Co když ti metafora „život je jako cesta“ nic neříká? Většina terapeutů je vycvičená na neurotypické lidé - ti, kteří intuitivně chápu sociální pravidla. Autistický člověk je pro ně jako cizinec, který mluví jiným jazykem - a oni se snaží naučit, jak mluvit „správně“.
Dr. Petra Nováková z Pražského institutu autismu říká: „Když terapeut předpokládá, že klient ví, co je „normální“, tak už na začátku selhává.“
Největší chyba? Předpokládat, že autistický člověk chce „být jako ostatní“. Někteří ano. Ale mnozí jen chtějí být v klidu, pochopeni a nesmířeni, že je „chybný“.
Které terapeutické metody skutečně fungují?
Neexistuje jedna „správná“ metoda. Ale některé se ukázaly jako nejúčinnější - pokud jsou správně přizpůsobené.
- Kognitivně behaviorální terapie (KBT) - upravená pro autisty. Nejde o „změnu osobnosti“, ale o naučení konkrétních nástrojů: jak rozpoznat, kdy je někdo naštvaný, jak se vyhnout přetížení, jak říct „Potřebuji pauzu“. V českém průzkumu z roku 2019 snížila KBT úzkost u 55% dospělých s ASD.
- Social Skills Training (SST) - není o „učení chování“. Je to jako lekce jazyka: „Když ti někdo řekne ‚Jak se máš?‘, neříkej ‚Začal jsem dnes s novým projektem‘. Odpověz ‚Dobře, děkuji. A ty?‘“ - a pak to cvičíš, jako když se učíš angličtinu. 72% lidí zlepšilo schopnost rozpoznávat emoce.
- Senzorická integrace terapie - pokud ti světlo z kanceláře dělá bolest v hlavě, nejde o „nepříjemnost“. Je to fyzický stres. Terapie pomáhá těm, kteří mají senzorickou přecitlivělost: použití sluchátek, snížení osvětlení, speciální oblečení, které nebrání pohybu. U 63% lidí zlepšila tolerance k podnětům.
- Applied Behavior Analysis (ABA) - často špatně pochopená. Nejde o „naučení autisty, jak se chovat jako neurotypik“. Je to systém, kde se naučíš novou dovednost krok za krokem - třeba jak požádat o přestávku - a dostaneš pozitivní zpětnou vazbu. U 68% pacientů funguje, pokud je zaměřená na jejich potřeby, ne na „normalizaci“.
Co musí terapeut vědět, aby ti pomohl?
Největší rozdíl mezi dobrým a špatným terapeutem není v metodě. Je v přístupu.
První věc: žádné metaforické řeči. „Život je jako moře“? Ne. „Když se cítíš přetížený, řekni: ‚Potřebuji 10 minut na sebe‘.“
Druhá věc: vizuální pomůcky. Tlačítka s emotikonami, diagramy, seznamy kroků. Mnozí autisté lépe pochopí obrázek než slovo.
Třetí věc: krátká sezení. 50 minut je příliš. 30-40 minut je ideální. Můžeš mít pauzu, můžeš psát odpovědi, můžeš si přijít s papírem, kde máš připravené otázky.
Čtvrtá věc: prostředí. Místnost by měla mít měkké světlo (300-500 luxů), žádné vzory na zdech, žádný šum. Pokud je venku hlučně, necháváš okno zavřené. To není „podmínka“. Je to základní respekt.
Co říkají lidé, kteří to prošli?
Na fóru Naděje pro autismus napsal uživatel „Autista2022“: „Terapie mi pomohla pochopit, proč mi lidé říkají, že se chovám divně. Ale nevyřešila můj hlavní problém - smyslovou přecitlivělost v kanceláři.“
Prostě: psychoterapie nevyřeší všechno. Ale může ti dát nástroje. A pochopení.
Uživatel z Redditu r/cz_autismus napsal: „Až když jsem našel terapeuta, který sám má Aspergerův syndrom, začal jsem vidět skutečný pokrok - pochopil můj způsob myšlení bez nutnosti ho přetvářet.“
Je to klíč. Nechceš terapeuta, který tě chce „napravit“. Chceš terapeuta, který tě pochopí - a pomůže ti žít ve světě, který nebyl pro tebe navržený.
Je v Česku dost terapeutů?
Ne. Vůbec ne.
V celé České republice je jen 27 certifikovaných terapeutů specializovaných na dospělé s ASD. Na 1 850 lidí s diagnózou připadá jeden terapeut. V Německu je to 1:280. V Nizozemsku 1:150.
Státní pojišťovny platí jen základní psychoterapii - bez specifického zaměření na autismus. Čekáš na specializovanou terapii průměrně 14 měsíců. A cena? Jedno sezení u soukromého terapeuta stojí 1 500-2 000 Kč. Celkově můžeš zaplatit 60 000-100 000 Kč za 6-18 měsíců.
Neziskové organizace, jako Naděje pro autismus, nabízejí skupinovou terapii za 800 Kč za sezení. To je lepší, ale stále málo.
Podle odhadů je trh v Česku hodnocen na 125 milionů Kč ročně - a roste o 8,3%. Ale infrastruktura nestíhá.
Co se mění? A co ještě chybí?
Je tu nějaký pokrok. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2021 spustilo projekt „Autismus v dospělosti“ - má za cíl vyškolit 50 nových terapeutů do roku 2024. V roce 2022 byly aktualizovány směrnice - poprvé je zahrnutá práce s senzorickou přecitlivělostí a potřebami žen s ASD.
Na 1. lékařské fakultě UK v Praze v lednu 2023 začala studie „Neurodiverzní terapie“ - testuje upravenou KBT na 120 dospělých. Výsledky budou v prosinci 2024.
Do roku 2027 se očekává, že 70% terapeutů bude používat standardizované nástroje pro ASD. Teď je to jen 28%.
Ale je tu jeden velký problém: 85% terapeutů ukončí terapii po 18 měsících. Ale podle výzkumu z roku 2009 potřebuješ pravidelnou podporu 3-5 let, aby se dovednosti udržely. Když se terapie zastaví, lidé se vracejí zpět do úzkosti, izolace, vyhoření.
Co můžeš udělat teď?
- Najdi terapeuta s přímou zkušeností s ASD. Ne každý „specialista“ je skutečně specialista. Zeptej se: „Máte zkušenosti s dospělými s Aspergerovým syndromem? Jaké metody používáte? Jak přizpůsobujete prostředí?“
- Požádej o vizuální pomůcky. Pokud ti slova nestačí, požádej o obrázky, seznamy, schémata.
- Nepřizpůsobuj se za cenu identity. Pokud ti terapeut říká: „Musíš se naučit být jako ostatní“, je to špatný terapeut. Tvůj cíl není být neurotypik. Tvůj cíl je být sám - a zároveň žít v tomto světě.
- Používej nástroje. Sluchátka, černé brýle, špunty do uší, tiché místnosti - to není slabost. Je to potřebná podpora.
- Neztrácej nádech. Pokud ti terapie nevypadá, že ti pomáhá, zkus jiného terapeuta. Nejsi „neúspěšný“. Terapie je jen nástroj. A ne každý nástroj se hodí ke každému.
Aspergerův syndrom není vadou. Je to způsob, jakým je tvůj mozek navržený. A psychoterapie, která respektuje to, jak jsi, může být nejlepším přítelem, kterého jsi kdy měl - ten, který ti pomůže žít v tomto světě, aniž bys musel ztratit sebe sama.
