WHO definuje zdraví jako stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody - toto základní pojetí pochází už z roku 1948, ale dnes zní jako výzva, kterou svět stále ignoruje. Přestože každý desátý člověk na planetě trpí duševním onemocněním, státy vynakládají na toto oblast jen 2 % svých zdravotnických rozpočtů. V zemích s nízkými příjmy má jen 12 % lidí s psychózou přístup k léčbě. V bohatých zemích je to 70 %. Tento rozdíl není jen nerovností - je to lidská katastrofa, která stojí miliardy dolarů a zničené životy.
Co WHO říká o duševním zdraví dnes?
Světová zdravotnická organizace už několik let opakovaně varuje: duševní zdraví už není vedlejší téma. Je to základ. V prvním roce pandemie covidu-19 se počet lidí s depresí a úzkostí zvýšil o 25 %. To není dočasný výkyv - je to signál, že systémy jsou zranitelné. WHO říká jasně: pokud nezačneme investovat do duševního zdraví jako do základního stébла zdravotního systému, budeme řešit následky, ne příčiny.
Je to jednoduché: lidé s duševními potížemi nejsou „jiní“. Jsou to tví sousedé, kolegové, rodiče, přátelé. Každý se dotýká někoho, kdo se s tím bojuje. A přesto většina zemí považuje duševní zdraví za „doplňkovou“ službu - něco, co se dá odložit, když je peněz málo. WHO to nazývá chybou prvního řádu.
Proč je financování tak špatné?
Státy vynakládají 2 % zdravotnických rozpočtů na duševní zdraví. Méně než 1 % celkové mezinárodní pomoci jde na psychické onemocnění. To je jako kdyby jsi měl doma požár a místo toho, abys zavolal hasiče, jsi vydal peníze na nové koberce.
Proč tomu tak je? Z části kvůli stigmatu. Lidé se bojí mluvit o depresi, úzkosti nebo šizofrenii. Považují to za „slabost“ nebo „vlastní problém“. Ale WHO upozorňuje: toto je nemoc, ne morální selhání. A jako každá nemoc se dá léčit - pokud máš přístup k lékům, terapeutovi, podpoře.
Ve vyspělých zemích je přístup k léčbě většinou možný. V zemích s nízkými příjmy je to jiné. Tam nemají psychiatry, nebo ti, kteří jsou, pracují v městech, zatímco lidé žijí ve vesnicích. Nebo nemají peníze na léky. Nebo se bojí, že je odsoudí. WHO říká: tohle není jen otázka peněz. Je to otázka priority. A priority se měří tím, kam jde peníze.
Co dělá WHO k tomu, aby se to změnilo?
WHO nejen varuje - dělá. Vytvořila QualityRights - sadu 14 školicích a poradenských modulů, které pomáhají zemím přestavět systémy péče. Nejde o to, aby lidé dostali léky. Jde o to, aby dostali respekt. O tom, aby nebyli vystaveni násilí, nucené sterilizaci, nuceným potratům nebo zavření v ústavech bez souhlasu. QualityRights změňuje přístup: z léčby na zotavení. Z výkonnosti na lidská práva.
WHO také prosazuje model péče založený na primární péči. To znamená: místo aby člověk musel jet do psychiatrického ústavu, měl by moci promluvit o svých problémech u svého lékaře obecné praxe. Všechno v jednom systému. Fyzické i duševní zdraví se neoddělují. A neměly by.
Tento přístup funguje. V zemích, kde se zavedl, se snížila hospitalizace, zvýšila kvalita života a lidé se lépe začlenili do společnosti. WHO říká: tohle není luxus. Je to efektivní. A levné. Když máš lékaře, který ví, jak rozpoznat úzkost, můžeš zabránit krizi. A krize stojí peníze. Mnohem víc.
Ekonomický dopad - to není jen o lidech, ale o penězích
WHO říká: každé 10 % zlepšení duševního zdraví přinese 0,4 % nárůst HDP. To není teorie. Je to výpočet z reálných dat. Když člověk má stabilní duševní zdraví, pracuje. Když je nemocný, chybí. Když je v ústavu, stojí to peníze. Když je v trestním systému, stojí to ještě víc.
Náklady na duševní onemocnění na světě pro firmy činí 10 miliard dolarů ročně. To je více než náklady na rakovinu nebo srdeční onemocnění. A přesto se na to většina firem neptá. EU-OSHA říká: správné řízení psychosociálních rizik na pracovišti není jen morální povinnost. Je to zákon. A zároveň inteligentní investice. Když podporuješ zaměstnance, kteří mají problémy, zvyšuješ produktivitu. Snížíš náklady na náhradníky. Zlepšíš kulturu.
Francie to pochopila. V září 2023 prezident Macron oznámil: od roku 2024 bude stát hradit léčbu duševních problémů. Nejen psychoterapii, ale i podporu v rodině, v školách, v práci. To není humanitární gesto. Je to ekonomická strategie.
Co je špatně s biomedicínským přístupem?
Velká část světa stále považuje duševní onemocnění za „nemoc mozku“. A proto se řeší jen léky. Ale WHO říká: to je jen část příběhu. Duševní zdraví ovlivňují chudoba, násilí, izolace, práce, škola, bydlení, diskriminace. Když člověk žije v úzkém bytě s násilným partnerem a pracuje na dvou pracích, aby přežil, není jeho úzkost „genetická“ - je to reakce na realitu.
Biomedicínský přístup - tedy ten, který se zaměřuje jen na léky a diagnózy - zanedbává tyto determinanty. A proto selhává. WHO říká: potřebujeme celistvý přístup. Který bere v úvahu životní podmínky. Který poslouchá. Který neříká „máš poruchu“ - ale „co se ti stalo?“
Co můžeš udělat?
Ty nemůžeš změnit rozpočet státu. Ale můžeš změnit svůj přístup. A přístup svého okolí.
- Nemluv o duševním zdraví jako o „slabosti“. Mluv o něm jako o zdraví.
- Pokud někdo říká, že má problémy, neříkej „všechno bude v pořádku“. Řekni: „Děkuju, že jsi mi to řekl. Jsem tady.“
- Pokud jsi zaměstnavatel, podívej se na pracovní podmínky. Je tam stres? Je tam podpora? Je tam možnost mluvit?
- Pokud jsi rodič, neříkej dětem, že „nemají důvod být smutní“. Uč je, že smutek je normální.
- Podporuj politiky, které zvyšují přístup k terapii, které zrušují stigmatizaci, které dávají peníze do primární péče.
WHO neříká: „Začněte investovat do psychiatrů.“ Říká: „Začněte investovat do lidí.“
Kam to vede?
WHO má tři „miliardové“ cíle: zlepšit zdraví pro 1 miliardu lidí, chránit 1 miliardu lidí před hrozbami, zlepšit kvalitu života pro další 1 miliardu. Duševní zdraví je základ všech tří. Bez něj není žádný rozvoj. Bez něj není žádná bezpečnost. Bez něj není žádná rovnost.
Je to jednoduché: pokud necháme miliony lidí bojovat sám sám s depresemi, úzkostmi, traumaty - nejen ztrácíme jejich životy. Ztrácíme jejich příspěvek. Jejich kreativitu. Jejich sílu. Jejich hlasy.
WHO neříká, že všechno bude hned lepší. Říká: začněte. Teď. S malým krokem. S hlasem. S penězi. S chápáním. Protože každý člověk zaslouží život, ve kterém se může cítit v pořádku - bez stydu, bez strachu, bez zanedbání.
Proč WHO tvrdí, že duševní zdraví je základní součást zdravotního systému?
WHO považuje duševní zdraví za základní, protože nemůže být fyzické zdraví bez duševního. Lidé s depresí neberou léky na vysoký krevní tlak, lidé s úzkostí nechodí na preventivní vyšetření, lidé s psychózou se nehlásí k lékaři. Pokud neřešíš duševní zdraví, selhává celý systém. WHO proto prosazuje integraci do primární péče - aby lékaři mohli rozpoznat a podpořit dříve, než se problém zhorší.
Jaký je rozdíl v přístupu k léčbě mezi bohatými a chudými zeměmi?
V zemích s vysokými příjmy má přes 70 % lidí s psychózou přístup k léčbě. V zemích s nízkými příjmy je to jen 12 %. Důvod? Chybí psychiatři, léky, financování, infrastruktura a také stigmatizace. Lidé se neodváží hledat pomoc, protože se bojí, že je odsoudí. WHO to označuje za největší lidskou a etickou selhání globálního zdravotního systému.
Co je QualityRights a proč je důležitá?
QualityRights je iniciativa WHO, která poskytuje nástroje pro přestavbu systémů péče o duševní zdraví. Nejde jen o léčbu - jde o lidská práva. Zaměřuje se na ukončení násilí, nuceného léčení a izolace. Učí zdravotníky, jak poslouchat, jak respektovat volbu pacienta a jak podporovat zotavení místo jen léčení. Je to přesun od „co je špatně s tebou?“ k „co se ti stalo?“
Proč je důležité, aby firmy investovaly do duševního zdraví zaměstnanců?
Náklady na duševní onemocnění na pracovišti činí 10 miliard dolarů ročně - kvůli absencím, nízké produktivitě, vysokému otočení. Zároveň je správné řízení psychosociálních rizik zákonem v EU. Když podporuješ zaměstnance, snižuješ stres, zvyšuješ loajalitu a produktivitu. To není dobročinnost - je to rozumný podnikatelský krok.
Jaký je vztah mezi duševním zdravím a HDP?
Každé 10 % zlepšení duševního zdraví přinese 0,4 % nárůst HDP. Proč? Protože lidé, kteří se cítí dobře, pracují. Platí daně. Spotřebují. Vyrábějí. A nejsou zátěží pro systém. Když investuješ do duševního zdraví, nejen zachraňuješ životy - investuješ do ekonomiky.
