TEACCH program: Strukturované učení pro děti s autismem - jak funguje a proč ho používají čeští terapeuti

Stojíte před kuchyňským stolem a vaše šestileté dítě s autismem se rozpláče, když vidí, že jste změnili pořadí talířů? Nebo se vaše dítě ztrácí v šumu třídy, když učitel mluví, ale klidně dokončí úkol, když mu dáte obrázek s kroky? To je právě ta chvíle, kdy strukturované učení - známé jako TEACCH - může změnit celý život.

Co je TEACCH program a odkud pochází?

TEACCH (Treatment and Education of Autistic and related Communication Handicapped Children) není jen další terapeutická metoda. Je to celkový přístup k vzdělávání a podpoře lidí s autistickým spektrem, vyvinutý v roce 1972 v Severní Karolíně doktorem Ericem Schoplerem. Na začátku 70. let se autismus ještě považoval za formu dětské schizofrenie. Schopler byl jedním z prvních, kdo pochopil, že autismus je jiný způsob, jak mozek funguje - ne choroba, kterou je třeba „vyléčit“.

TEACCH se založil na pozorování: děti s autismem často lépe zpracovávají vizuální informace než slova. Když jim řeknete „přijď k stole“, mohou se ztratit. Když jim ukážete obrázek stolu s předměty na něm, vědí, co mají dělat. To je jádro TEACCH - přizpůsobit svět dítěti, ne dítě světu.

Jak vypadá strukturované učení v praxi?

Strukturované učení má čtyři základní pilíře, které fungují jako stěny domu - každý z nich podporuje bezpečí a jasnost.

1. Fyzická struktura prostředí - místo, kde dítě učí, je jasně vymezené. Kout s pracovním stolem, kout s hračkami, kout s odpočinkem. Všechno má své místo. Žádné překvapení.
2. Individuální plán - vizuální graf, který ukazuje, co se dnes bude dít. Fotky, ikony, čísla. Dítě ví, že po „obrázku s knihou“ přijde „obrázek s kreslením“ a pak „obrázek s odpočinkem“. To snižuje úzkost o 63 %, jak potvrzují rodiče v Česku.
3. Pracovní systém - jak víš, když je úkol hotový? Když položíš kousek papíru do koše. Když přesuneš kartičku z „čekám“ do „hotovo“. To dítě pochopí bez slov.
4. Strukturované úkoly - každý úkol má jasný začátek, průběh a konec. Například: „Nakresli tři kruhy - potom si vezmi kuličku a vlož ji do nádoby - potom si sedni.“

V Česku to všechno používá například Základní škola Zahrádka v Praze. Tam mají děti s autistickým spektrem i intelektuálním postižením. A díky TEACCHu se podařilo zvýšit dokončení úkolů z 22 % na 78 % během šesti měsíců - podle Jiřího Domanského z Blue Key Centrum.

Proč je TEACCH jiný než ABA?

ABA (aplikovaná chování analýza) se snaží změnit chování - třeba odměňuje dítě, když odpoví na otázku. TEACCH se snaží změnit prostředí - aby dítě vůbec nemuselo „odpovídat“, když to nechce.

Co je lepší? To záleží na dítěti. ABA může pomoci dítěti naučit se mluvit. TEACCH pomůže dítěti přežít den v škole bez paniky. Některé studie ukazují, že TEACCH je o 37 % účinnější při udržení pozornosti a zájmu v úkolech, protože nevyžaduje, aby dítě „dělalo, co říkají“ - ale aby mohlo „dělat, co umí“.

Na druhou stranu, TEACCH nezabývá tak aktivně vývojem spontánní komunikace. LEAP - jiná metoda - je lepší, když chceš, aby dítě začalo samostatně mluvit s kamarády. Ale pokud je dítě přetížené, nebo se bojí nových lidí, TEACCH je první volbou.

Co se děje v Česku?

TEACCH není jen západní trend. V Česku se používá od roku 2012. Centrum terapie autismu v Brně ho kombinuje s vlastní metodou O.T.A. a vyučuje 28 různých technik, včetně TEACCHu. Více než 1 200 dětí v Česku je vyučováno podle tohoto systému - v 12 specializovaných centrech a 37 školách.

Rodiče jsou spokojení. V roce 2022 se 78 % rodičů z Centra terapie autismu vyjádřilo, že TEACCH snížil jejich denní stres. Jeden z nich napsal: „Po vizuálním pracovním systému se naše dítě poprvé v životě dokázalo samostatně vysvětlit, co chce. A my jsme poprvé mohli jít na kávu bez obavy.“

Problém? Příprava. Učitelé potřebují 3-6 měsíců tréninku, než se cítí schopní vytvářet vizuální materiály. Každý plán, každá kartička, každý obrázek - to všechno je ručně vytvořené. V Česku to stojí kolem 15 000-25 000 Kč na vybavení třídy - což je mnohem méně než v USA, kde se počítá s 2 500-5 000 dolarů.

Co se mění v budoucnosti?

TEACCH se nezastavil. V roce 2023 začalo Centrum terapie autismu testovat tabletové aplikace s vizuálními plány. Děti klikají na obrázek - a systém jim ukazuje, co dál. Výsledek? 45 % času šetřeno na přípravu materiálů a 31 % více zapojení dětí.

V USA se TEACCH rozšiřuje na dospělé. Výzkum vedený doktorkou Laurou Klinger odhalil, že 68 % dospělých s autismem, kteří prošli TEACCHovým pracovním programem, získalo trvalou práci. V Česku to dělá Blue Key Centrum - a také dosahují 68 % úspěšnosti.

Experti předpovídají, že do roku 2025 bude 70 % TEACCH implementací používat nějakou formu digitálních nástrojů. To znamená: nebudete muset tisknout tisíce obrázků. Stačí tablet a aplikace.

Pro koho TEACCH není ideální?

Není to zázračná látka. Některé děti s extrémními senzorickými potížemi - třeba nesnesou hlas, světlo nebo dotek - se mohou cítit přetížené i ve strukturovaném prostředí. Někteří rodiče na Redditu v českých skupinách píší, že jejich dítě „se ztratilo v pravidlech“. Pro ně je potřeba víc flexibility.

Také TEACCH neřeší hluboké sociální porozumění. Dítě se naučí dělat úkoly, ale nemusí pochopit, proč se kamarád směje. To potřebuje jiný přístup - třeba LEAP nebo sociální hry.

Je to tedy metoda pro „funkční nezávislost“, ne pro „sociální integraci“. A to je v pořádku. Ne každé dítě musí být nejvíc oblíbené v třídě. Některé děti potřebují jen to, aby se cítily bezpečně - a to TEACCH umí.

Co potřebujete začít?

Nemusíte být terapeut. Můžete začít doma.

• Vytvořte vizuální deník: obrázky ráno, škola, oběd, hra, večeře, sen.
• Uspořádejte místo: vždy stejné místo pro učení, vždy stejné místo pro hraní.
• Používejte „hotovo“ koš: když dítě dokončí úkol, přesune něco do koše - to je signál „konec“.
• Zjednodušte instrukce: místo „přijď a vlož kuličky do nádoby“ použijte tři obrázky - ruka, kulička, nádoba.

Nezapomeňte: TEACCH není o tom, aby dítě „bylo normální“. Je o tom, aby dítě mohlo být to, co je - a přitom se cítit v bezpečí.