Kdy raději volit osobní sezení místo online terapie: Indikace a limity

Online terapie se stala běžnou součástí psychologické péče. Více než polovina českých lidí ji vyzkoušelo alespoň jednou. Ale když se vám něco závažného děje uvnitř - když se cítíte, jako byste se rozpadali - je online hovor opravdu dostatečný? Většina lidí si myslí, že ano. Ale skutečnost je složitější. Osobní terapie není jen starý způsob. V mnoha klíčových situacích je jediným skutečně bezpečným a účinným řešením.

Nejběžnější chyba: předpokládat, že online terapie funguje stejně dobře všude

1. Online terapie je skvělá pro lehkou únavu, stres z práce nebo obavy z příštího setkání.
2. Je ideální pro lidi, kteří nemají čas na cestování nebo žijí ve vzdálených oblastech.
3. Pro mnoho lidí věku 18-35 let je to jednodušší, pohodlnější a méně stresující volba.

Ale když začnete prožívat hluboké bolesti - traumata, poruchy jídla, sebevražedné myšlenky, náhlé psychotické epizody - online hovor přestává být nástrojem. Je to jako snažit se zastavit krvácení z hluboké rány jen tím, že na ni koukáte. Nezabere to. A může to být nebezpečné.

Proč neverbální komunikace je v terapii důležitější, než si myslíte

Většina lidí si myslí, že v terapii jde jen o to, co řeknete. Ale většina pravdy se skrývá v tom, co neříkáte. Výzkum Masarykovy univerzity z roku 2024 ukazuje, že terapeut v osobním sezení zachytí až 92 % mikroexpresí obličejů - těch nejmenších pohybů očí, úst, rukou, které říkají: „Nemám odvahu to říct.“ Online? To je jen 63 %. Zbytek se ztrácí v pixelovém rozlišení, zpožděních, zrcadlovém efektu obrazovky.

Když sedíte naproti terapeutovi, vidíte, jak se mu zatínají ruce, když říkáte o násilí. Vidíte, jak se vám zavřou oči, když mluvíte o smrti rodiče. Vidíte, jak se váš dech změní, když se přiznáte k něčemu, co jste nikdy neřekli nikomu. Tyto věci nejsou jen „pocit“. Jsou diagnostikou. A v online terapii je to jako sledovat film na nízkém rozlišení - všechno je rozmazané.

Když se vám stane něco hrozného - online terapie vás nezachrání

Víte, co dělá každý dobrý terapeut, když klient řekne: „Už to nevydržím“? Neřekne: „Zkus to zapsat do deníku.“ Neřekne: „Přijď zítra.“

On nebo ona zavolá na krizovou linku. Připraví bezpečnostní plán. Zkontroluje, jestli máte někoho, kdo vás může nechat. A pokud je to nutné - přijede k vám. Nebo vás přivede do nemocnice. To všechno vyžaduje fyzickou přítomnost. A 94 % českých terapeutů nebude poskytovat online terapii klientům v akutním riziku sebevraždy. Proč? Protože to není možné. Není to otázka techniky. Je to otázka lidské odpovědnosti.

Studie z Terapie.cz z června 2025 ukazuje, že 18,7 % lidí, kteří zkoušeli online terapii, řeklo, že jejich terapeut nezareagoval, když se jim stala krize. To není chyba terapeuta. To je chyba systému. Online prostředí nemá protokoly pro okamžitý zásah. A když se někdo rozpadá, potřebuje okamžitý zásah. Ne následující den. Ne po půl hodině, kdy se konečně připojí.

Které poruchy online terapie jednoduše nedokáže ošetřit

Některé problémy vyžadují tělo. Ne jen slova.

• Poruchy jídla s fyzickými komplikacemi - tělo je součástí léčby. Nemůžete léčit anorexii, když klient sedí v posteli a vy ho vidíte jen na obrazovce.
• Psychotické epizody - když člověk přestává rozlišovat realitu, potřebuje fyzickou přítomnost, která ho udrží v reálném světě. Online terapie to nedokáže.
• Komplexní trauma - pokud jste přežili násilí, potřebujete prostor, kde můžete cítit bezpečí. Kde můžete sedět na pohovce, kde vás terapeut může jemně dotknout rukou, když se rozpláčete. To je v online prostředí nemožné.
• Psychodrama a sensorimotorická terapie - tyto metody používají tělo jako nástroj. Pohyb, hraní rolí, dotek - všechno to se online nedá provést.

Studie z Masarykovy univerzity z roku 2023 ukazuje, že účinnost online terapie u komplexních traum nebo osobnostních poruch klesá na 41 %. U osobní terapie je to 68 %. Rozdíl není jen číslo. Je to rozdíl mezi tím, jak se cítíte, když se vám něco změní - a tím, že se nic nezmění.

Technické překážky, které vás mohou vyvést z terapie

Představte si, že se snažíte říct něco důležitého - a vaše kamera se vypne. Nebo se připojíte se zpožděním. Nebo se vaše dítě náhle rozběhne do místnosti. Nebo se vám počítač vypne. To není jen nepříjemné. To je zničující.

28 % lidí nad 65 let nemá dostatečnou technologickou gramotnost, aby bezpečně používalo online terapeutické platformy. A 37 % lidí nad 55 let má problémy s obsluhou těchto systémů. To znamená, že pro tuto skupinu je online terapie nejen méně účinná - je to vlastně překážka, která ji odstraňuje z péče.

A co se stane, když se vám internet vypne během sezení? Většina online terapeutů nemá automatický protokol, jak pokračovat. Někteří vás prostě nezavolají zpět. A vy se cítíte, jako byste byli vyhozeni. To je důvod, proč 23 % lidí, kteří začali online terapii, ji přerušili - kvůli tomu, že se necítili dostatečně „připoutáni“.

Hybridní model: co vlastně funguje nejlépe

Není potřeba volit mezi „online“ nebo „osobní“. Nejúčinnější přístup je hybridní.

84 % českých terapeutů už dnes nabízí kombinaci obou forem. A 62 % klientů s chronickými poruchami preferuje tento model. Jak to funguje?

1. První fáze - osobní sezení. Vytvoříte bezpečný vztah. Terapeut vás vidí celého. Vidí, jak se vám zatínají ruce, když mluvíte o minulosti. Vidí, jak se vám zavírají oči. Toto je základ.
2. Prostřední fáze - kombinace. Některé sezení osobně, některé online. Udržujete spojení, když máte méně času nebo jste cestou.
3. Dlouhodobá fáze - online nebo méně časté osobní sezení. Udržujete pokrok, ale nevyžadujete každý týden fyzickou přítomnost.

Tento model není jen pohodlný. Je lékařsky důkazně podložený. Klienti, kteří začínají osobně, mají o 40 % vyšší šanci na úspěšné ukončení terapie. A většina z nich pak volí online pro udržení pokroku - protože už mají základ.

Co dělat, když nevíte, co je pro vás správné

Neexistuje jedna správná odpověď pro všechny. Ale existují jasné znaky, které vám říkají: „Přemýšlejte o osobní terapii.“

• Chcete léčit hluboké trauma, poruchu jídla nebo osobnostní poruchu.
• Často se cítíte, že se „rozpadáte“ nebo ztrácíte kontakt s realitou.
• Je vám více než 55 let a technologie vás zatěžují.
• Nejste si jistí, že byste mohli říct něco důležitého přes obrazovku.
• Už jste zkoušeli online terapii a necítili jste se v ní bezpečně.

Na druhé straně - pokud máte lehkou únavu, obavy z komunikace nebo jen potřebujete pravidelný prostor, kde si můžete promluvit - online terapie je skvělá volba. Někteří lidé ji považují za první krok. A to je v pořádku. Jen nechte ji být prvním krokem, ne posledním.

Co vás čeká, když si vyberete osobní terapii

Když se rozhodnete pro osobní sezení, nečeká vás něco zvláštního. Nejsou tam žádné magické pravidla. Jen je tam prostor. Prostor, kde můžete sedět. Kde můžete plakat. Kde můžete mlčet. Kde může terapeut přijít k vám, když se vám stane něco hrozného. Kde může dotknout vaší ruky, když potřebujete být udržen.

Nejde o to, jestli je to „modernější“. Jde o to, jestli to funguje pro vás. A pro mnoho lidí - zvláště těch, kteří trpí hluboce - funguje jen osobní terapie.

Co dělat dál

Pokud se cítíte ztraceně - pokud si myslíte, že online terapie by vám měla pomoci, ale necítíte se lépe - neváhejte. Zkuste osobní sezení. Nejde o to, že byste „selhali“. Jde o to, že potřebujete jiný prostor. Jeden, kde vás vidí celého. Jeden, kde vás můžou dotknout. Jeden, kde vás neopustí, když se vám stane něco hrozného.

Nejde o to, jestli je online terapie „moderní“. Jde o to, jestli vám pomůže žít.