Když se rodiče rozejdou, dítě neztrácí jen společný byt - ztrácí i pocit stability. Mnoho dětí se v této situaci stahuje do sebe, začíná být agresivní, nemá chuť do školy nebo se náhle bojí spát. A přesto často jen jeden rodič chodí na terapii. Druhý je pryč, zaneprázdněný, nebo prostě si myslí, že „to dítě potřebuje jen psychologa, ne mě“. Ale to je přesně ten okamžik, kdy se dítě nejvíc potřebuje oba rodiče - ne proto, aby se znovu spojili, ale proto, aby se společně postarali o to, aby dítě nezůstalo sám ve svém vnitřním chaosu.
Proč je zapojení druhého rodiče klíčové?
Dítě nevnímá rozchod jako „rozhodnutí dospělých“. Vnímá ho jako něco, co se stalo mu. A pokud jeden rodič chodí na terapii a druhý ne, dítě si říká: „Mám problém, ale jen maminka ho řeší. Táta to nechce slyšet. Možná jsem nějak špatný.“ Takhle se rodí vnitřní vina, úzkost a pocit, že něco je špatně s ním. Výzkumy ukazují, že děti, které mají možnost komunikovat s oběma rodiči, mají o 42 % nižší úroveň úzkosti a o 37 % méně agresivity. To není náhoda. To je výsledek toho, že dítě necítí, že musí volit mezi rodiči. Cítí, že má dva lidí, kteří ho mají rádi - i když už spolu nejsou.
Metoda Archipelago, vyvinutá v Česku v roce 2010, to popisuje přesně: dítě potřebuje „obnovení svých hranic“. A ty hranice nejsou jen fyzické - jsou i emocionální. Když oba rodiče přítomní v terapii, dítě může zkoušet nové chování. Může říct: „Táto, když se rozhodneš, že přijedeš pozdě, já se nebudu bát, že jsem něco udělal špatně.“ A když ten táta v terapii přizná: „Ano, já jsem to dělal špatně. Vím, že to bylo těžké pro tebe.“ - to je okamžik, kdy se dítě přestává cítit jako oběť. Začíná se cítit jako člověk, kterému někdo opravdu naslouchá.
Co dělá terapeut, když jeden rodič odmítá přijít?
Nejčastější odůvodnění? „Nechce se mi s ním mluvit.“ „Nemá čas.“ „Myslí si, že to je moje chyba.“
Terapeut nezačíná tím, že přiměje druhého rodiče přijít. Začíná tím, že ho pozve. Bez obvinění. Bez tlaku. Například tak: „Víte, vaše dítě si v těchto měsících přálo, aby se s vámi mohlo bavit o tom, co se děje. Vím, že to není snadné. Ale kdybychom se mohli sejít jen na 20 minut, abychom si řekli, jak byste si představovali, že dítě cítí?“
Podle Aperio, která od roku 2000 pracuje s rozvádějícími se rodinami, 65 % případů, kde jeden rodič odmítá spolupracovat, vzniká proto, že ten rodič si terapii představuje jako „další bitvu“ - jako pokus o to, aby ho druhý rodič „přiměl“ k něčemu. Ale terapeut neřeší, kdo má pravdu. Terapeut řeší, co dítě potřebuje.
Řešením je často mediace. Ne jako soudní proces, ale jako klidný rozhovor pod vedením odborníka, který pomáhá najít společný jazyk. Více než 85 % případů, kde oba rodiče nakonec přijdou na terapii, ukazuje výrazné zlepšení chování dítěte během šesti měsíců. A to i v případech, kdy rodiče pořád nejsou spolu.
Jak probíhá příprava rodičů?
Nejúčinnější terapie začínají ještě před tím, než dítě vstoupí do místnosti.
Metoda Archipelago používá tzv. „rodičovskou přípravu“ - 4 až 6 sezení, kde terapeut pracuje s každým rodičem zvlášť a pak společně. Cílem není „přeměnit“ rodiče. Cílem je vytvořit prostor, kde se můžou zeptat: „Co moje dítě opravdu potřebuje?“ a „Co se stane, když se s ním o tom bavím?“
Tady se objeví první pravdy. Někdo říká: „Já jsem se jen snažil být silný.“ Někdo: „Myslel jsem, že když nebudu mluvit, on to překoná.“ A někdo: „Měl jsem strach, že když se budu podílet, budu muset něco změnit.“
Tyto věty nejsou vina. Jsou lidské. A terapeut je nekritizuje. Umožňuje je vyslovit. A pak říká: „Takže vaše dítě neví, jestli je vám to taky těžké. Neví, jestli jste taky někdy plakali.“ A to je přelom.
Co dělat, když se rodiče neumí domluvit?
Nejčastější chyba? Snažit se, aby se rodiče „opět milovali“. To není cíl. Cíl je, aby se naučili spolupracovat.
Podle Šance Dětem je klíčové domluvit se na „společném jazyce“. Ne na tom, kdo má pravdu. Ale na tom, co dítě potřebuje slyšet. Například:
- „Děti nechtějí slyšet, že jste se rozešli kvůli tomu, že jste se nesnášeli. Chtějí slyšet, že se o ně stále staráte.“
- „Nemusíte se bát, že když řeknete, že jste se s ní setkali, ona si to zapíše. Necháváte ji v klidu.“
- „Nemusíte se domlouvat na každém výletu. Ale můžete se domluvit, že když se dítě bojí spát, oba mu řeknete: ‘Je to v pořádku. Jsme tady pro tebe.’“
Takto se vytváří bezpečná základna. Bez toho, aby se rodiče museli mluvit každý den. Stačí, aby se dítě mohlo spolehnout, že oba ho mají rádi - i když nejsou spolu.
Co se stane, když druhý rodič nechce?
Je to bolestivé. A časté. Podle espediente.cz, 73 % případů, kde jeden rodič odmítá spolupracovat, se protáhne o průměrně 11 měsíců. A jen 28 % z nich dosáhne plného úspěchu. Dítě zůstává ve stavu nejistoty. Jeho terapie se stává bojem o to, aby se něco změnilo - bez podpory jedné strany.
Nejhorší? Dítě se naučí, že „když něco není v pořádku, tak to musí být moje chyba“. A to je ten hluboký ráz, který může zůstat celý život.
Ale i v těchto případech se něco dá udělat. Terapeut může:
- Připravit písemný přehled pro druhého rodiče - co dítě cítí, co potřebuje, jak se chová.
- Navrhnout „neformální setkání“ - třeba jen na kávu, kde se rodič může jen poslechnout, aniž by musel reagovat.
- Požádat o podporu školy nebo poradny, která může přesvědčit rodiče, že jde o zdraví dítěte, ne o „souboj“.
Někdy to trvá měsíce. Ale když se ten druhý rodič nakonec objeví - i jen na jednom sezení - změna je obrovská. Dítě se zvedne z pohovky, otevře ruce a řekne: „Táto, víš, že jsem se bál, že jsi mě nechal?“ A ten táta, který se dříve vyhýbal, řekne: „Já jsem tě nechával, protože jsem se bál, že ti to nebudu umět vysvětlit.“
To je moment, kdy se terapie stává životem.
Co se děje v Česku dnes?
Trh s dětskou terapií po rozchodu roste každý rok o 5,3 %. V roce 2023 se v Česku věnovalo 120 milionů korun na tuto oblast. A trend je jasný: 68 % rodin volí terapie, které zapojují oba rodiče. Jen 22 % volí individuální terapii dítěte bez přítomnosti druhého rodiče.
Organizace jako Aperio a SOFT už od roku 2000 a 2010 pracují na tom, aby terapie nebyla jen o dítěti, ale o celé rodině. Aperio od roku 2021 nabízí online platformu pro společné sezení rodičů - a v roce 2022 ji využilo 1 240 rodin. Od roku 2024 se testuje nový modul, kde se dítě může zapojit do virtuálního sezení s oběma rodiči, i když žijí ve dvou městech.
Metoda Archipelago prochází certifikačním procesem u České lékařské komory. Pokud bude schválena, může být od roku 2025 součástí zdravotního pojištění. To znamená, že rodiny nebudou muset platit za to, aby dítě mělo šanci na zdravý vývoj.
Národní ústav duševního zdraví předpovídá, že do roku 2030 bude standardem, že terapie dítěte po rozchodu zapojuje oba rodiče - s výjimkou případů, kdy je to pro dítě škodlivé. A tyto případy tvoří jen 8,5 %.
Co můžete udělat teď?
Nečekáte na dokonalý čas. Nečekáte, až se rodiče „příští týden“ domluví. Začněte teď.
- Požádejte terapeuta - nechte ho, aby se pokusil spojit s druhým rodičem. Neříkejte „nechce se mu“. Řekněte: „Myslím, že dítě potřebuje, aby vědělo, že i on ho má rád.“
- Neříkejte „ty jsi to způsobil“. Řekněte: „Dítě se bojí. A my ho můžeme pomoci.“
- Připravte se na to, že druhý rodič bude odmítat. To je normální. Ale i jedno sezení může změnit celý proces.
- Podívejte se na příběh Jany K. z Prahy. Po dvou letech rozchodu se s bývalým manželem poprvé sešli na terapii. Během šesti měsíců se úzkost jejich syna snížila z 8 na 2 bodů. Ne proto, že se znovu milovali. Ale proto, že se společně rozhodli, že se dítě neztratí.
Terapie není o tom, aby se rodiče znovu spojili. Je o tom, aby se dítě neztratilo.
Může terapeut zapojit druhého rodiče, i když ho dítě nevidí už roky?
Ano. Dítě nemusí vidět druhého rodiče, ale stále ho potřebuje znát. Terapeut se snaží vytvořit bezpečný prostor, kde dítě může vyjádřit své city - a kde druhý rodič může poslechnout, aniž by musel okamžitě reagovat. Někdy stačí jen písemná zpráva nebo krátké video, ve kterém rodič řekne: „Vím, že jsem nebyl tam, kde jsi mě potřeboval. To mi je líto.“ Toto může být první krok k obnově důvěry.
Co když druhý rodič je agresivní nebo zneužívá dítě?
V takových případech se zapojení druhého rodiče nevyžaduje. Pokud je dítě vystaveno fyzickému, emocionálnímu nebo sexuálnímu zneužívání, terapeut musí postupovat podle zákona a ochranných postupů. V těchto případech se zaměříme na bezpečnost dítěte a jeho vztah k bezpečnému rodiči. Výjimka je jen v případech, kdy je terapie pro dítě škodlivá - a to je jen 8,5 % všech případů.
Je terapie s oběma rodiči dražší?
Ne. Většina terapeutů bere stejnou sazbu, ať už přijde jeden nebo oba rodiče. Některé organizace, jako Aperio nebo SOFT, dokonce nabízejí první sezení zdarma. Důležité je, že terapie s oběma rodiči často trvá kratší dobu - o průměrně 30 % díky lepší spolupráci. Takže i když se na začátku zdá, že to bude více práce, nakonec to může být levnější i méně vyčerpávající.
Můžu jít na terapii sama, pokud druhý rodič nechce?
Ano. Ale nezaměňujte to za plnou terapii. Když jen jeden rodič chodí, terapie se zaměří na podporu toho rodiče a na to, jak lépe komunikovat s dítětem. Ale dítě stále neví, co si druhý rodič myslí. Proto je ideální, aby oba rodiče přišli. Pokud ne, terapeut vám pomůže najít jiné způsoby, jak dítěti dát pocit bezpečí - například prostřednictvím denních rituálů, písem nebo jednoduchých vět, které dítě slyší od vás.
Jak najít terapeuta, který zapojuje oba rodiče?
Hledejte terapeuty, kteří používají metody jako Archipelago nebo pracují s rodinami po rozchodu. Ptajte se přímo: „Zapojujete oba rodiče do terapie?“ Většina terapeutů v Česku, kteří mají specifické školení, odpoví ano. Pokud ne, nechte je vysvětlit, proč ne. Pokud se vyhýbají odpovědi, hledejte někoho jiného. V Česku je dost terapeutů, kteří to dělají správně - a nechcete, aby vaše dítě trpělo jen proto, že někdo neví, jak to dělat.
