Stůjte před zrcadlem a řekněte si: „Chodím k psychoterapeutovi“. Co se stane? Srdce se zrychlí? Pocit, že někdo vás sleduje? Tady, v Česku, to pro mnohé není jen představa - je to skutečná obava, která drží lidi od pomoci. A přitom psychoterapie není znamení slabosti. Je to stejně přirozené jako jít k lékaři, když vás bolí záda. Jenže zatímco o zádech mluvíme otevřeně, o duševním zdraví se tají jako o něčem špatném.
Proč se češi stydí jít k psychoterapeutovi?
Historie má tu sílu, že se připomíná i tam, kde ji nikdo nečeká. Během komunistického režimu byla psychologie často považována za nástroj ideologického ovlivňování. Lidé, kteří šli k psychologům, byli podezřívaní z „přílišního vnitřního vyšetřování“ - což znělo podezřele. Tento kmenový strach se přenesl na generace, které už vůbec neznaly komunismus. Dnes to vypadá jinak, ale vnitřní tichý hlas říká: „Nechci, aby mě to někdo věděl.“ V malých městech a na venkově je to ještě horší. Když se dozví soused, že chodíte k terapeutovi, začnou se šeptat. „Zdá se, že to má vážně.“ „Nemá to nějaký skrytý důvod?“ „Nemá to něco společného s alkoholem?“ Takové představy nejsou založené na faktech - ale na strachu a nevědomosti. A co říkají čísla? Podle průzkumu společnosti Ipsos z listopadu 2024 pouze 18 % Čechů by bez zaváhání přiznalo, že navštěvuje psychoterapii. Ve srovnání s Německem, kde je to 35 %, je to polovina. A to i přes to, že v Česku je víc než 2 200 kvalifikovaných psychoterapeutů - to je o 19 % více než v roce 2020. Takže pomoci je dost. Jenže lidé ji nevyhledávají.Co vlastně znamená „psychoterapeut“? A kdo je klinický psycholog?
Největší překážkou je nevědomost. 68 % lidí podle průzkumu Focus Group z roku 2024 nedokáže rozlišit mezi psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem. A to je klíčové. Klinický psycholog má vysokoškolské vzdělání v psychologii, obvykle s specializací na diagnostiku a terapii. Nemůže předepisovat léky, ale umí vyhodnotit, co se děje v duši. Psychoterapeut je psycholog nebo lékař, který prošel dlouhodobým odborným školením v konkrétní terapeutické metodě - například kognitivně-behaviorální, psychodynamické nebo gestalt terapii. Je certifikován a řídí se etickými pravidly. Psychiatr je lékař, který může předepisovat léky, ale často také provádí psychoterapii. Když někdo říká: „Jdu k psychologovi, abych se vyřešil s úzkostí“, neví, jestli jde o klinického psychologa, nebo o někoho, kdo má jen krátký kurz. A právě tohle zmatení vede k důvěře - nebo k nedůvěře.Co dělá Česká asociace pro psychoterapii?
Česká asociace pro psychoterapii (ČAP) je jediná organizace, která v Česku standardizuje kvalitu terapeutických služeb. V roce 2025 má přes 2 200 členů, kteří splňují přísné kritéria Evropské asociace pro psychoterapii. To znamená: vzdělání, praxe, supervision a etický kódex. Většina terapeutů, které najdete na internetu, nemá certifikaci - ale ti, kteří ji mají, jsou zkontrolováni. ČAP také provozuje Etické kolegium, které v roce 2024 zpracovalo 17 podnětů týkajících se porušení profesních hranic. To znamená: existuje systém, jak řešit problémy. Když někdo zneužije svou pozici, může být vyloučen. A to je důležité - protože lidé se bojí, že terapeut bude „něco vymyslet“ nebo „využívat“ jejich zranitelnost. V únoru 2025 se konala konference „Etika v psychoterapii 2025“, kde 92 % účastníků ohodnotilo událost jako „významnou pro budoucnost oboru“. To není jen záležitost odborníků - je to signál, že se v Česku něco mění.
Co říkají lidé, kteří už chodí k terapeutovi?
Na sociálních sítích, ve skupině „Psychoterapie v ČR“ s 12 450 členy, se lidé snaží mluvit o svých zkušenostech. Jeden příběh: Markéta, 42 let, z Brna, napsala: „Bojím se, že by mě zaměstnavatel nepovažoval za spolehlivou, kdyby věděl, že chodím k psychoterapeutovi.“ Ale potom napsala: „Za tři sezení jsem přestala být obávaná. Všichni, kdo mě znají, si toho vůbec nevšimli. A já jsem se začala cítit silnější.“ Na platformě Aklace.cz, kde klienti hodnotí terapeuty, je 23 % negativních recenzí založeno na původních obavách. Ale 67 % z nich říká: „Ty obavy zmizely během prvních tří sezení.“ A to je klíč: terapie není o tom, jak se „něco zlepší“. Je to o tom, jak se začnete cítit bezpečněji. O tom, jak se naučíte rozpoznat, kdy vás něco zatěžuje, a kdy jste schopni to změnit.Co dělat, když se bojíte začít?
Nemusíte se rovnou hned zapojit do 60 minutového sezení. Zkuste to takto:- Zavolejte na infolinku ČAP - 800 123 456. Je to zdarma. Průměrná délka hovoru je 18,7 minuty. Můžete se jen zeptat: „Co to vlastně znamená, když chodím k psychoterapeutovi?“
- Prohlédněte si seznam certifikovaných terapeutů na webu ČAP. Vyberte si někoho, kdo má zkušenosti s vaším problémem - například úzkostí, stresem nebo problémy ve vztahu.
- Navštivte první setkání jako „informační konzultaci“. Mnoho terapeutů nabízí 20-30 minutový rozhovor zdarma. Tam se můžete podívat, jak se cítíte v místnosti, jak se terapeut chová, jestli vás „přijímá“.
- Nepředpokládejte, že vás „vylečí“ za tři týdny. Většina lidí očekává okamžitý efekt. Ale terapie je jako cvičení - děláte to, co potřebujete, a postupně se to mění.
Co se mění v Česku?
Od 1. ledna 2025 je psychoterapie součástí základní zdravotní péče podle nové úpravy zákona č. 372/2011 Sb. To znamená: v budoucnu může být část nákladů na terapii hrazena z veřejného zdravotního pojištění. To není ještě úplně pravda - ale je to krok směrem k tomu, že psychoterapie nebude „dodatečná služba“, ale běžná péče. V roce 2025 plánuje ČAP 12 webinářů pro veřejnost s cílem dosáhnout 5 000 účastníků. Národní centrum pro zdravotní informace spustilo kampaň „Mluvme o tom“. A v některých nemocnicích, například v Brně, už terapeuti sedí v ordinacích s internisty - takže když jdeš k lékaři kvůli hlavobolím, můžeš se zeptat: „Můžete mě přesměrovat k psychologovi?“
Co je největší překážkou?
Nejsou peníze. Nejsou čas. Nejsou terapeuti. Největší překážkou je strach, že někdo uvažuje o vás jinak. Strach, že budete „zvláštní“. Strach, že se to stane „veřejnou záležitostí“. Ale každý, kdo už prošel prvními sezeními, říká stejné: „Nikdo to nevěděl. A když to někdo věděl, nevěřil tomu, že to je něco špatného.“ Psychoterapie není o tom, že jste „churavý“. Je to o tom, že jste člověk. A člověk potřebuje pomoct, když mu to dělá těžké.Co je další krok?
Nechte se vedeni tím, co vás těší. Pokud vás zajímá, jak se vztahy mění, když se začnete lépe znát - zkuste to. Pokud vás trápí, že vždycky cítíte, že jste „málo“ - zkuste to. Pokud se cítíte unavení z toho, že všechno musíte „sám“ zvládnout - zkuste to. Nemusíte být „připravený“. Stačí, že chcete zkusit.Co se stane, když se nezahájíte?
Obavy se nevytratí sama. Čas nevyřeší problémy. Stres se hromadí. A když se to přemění na únavu, bezradnost, nebo dokonce na tělesné příznaky - pak je už pozdě. Není to otázka „jestli to zvládnete“. Je to otázka: „Kdy to začnete?“Je psychoterapie v Česku drahá?
Ceny se liší podle typu terapeuta a místa. Průměrné sezení stojí 500-800 Kč. Některé terapeuty nabízejí snížené ceny pro studenty nebo lidi se zvýšenými náklady. Od roku 2025 je plánováno, že část nákladů bude hrazena z veřejného zdravotního pojištění, ale zatím to platí jen pro některé případy, například při diagnostikované poruše. Nejlevnější možností je využít infolinku ČAP, která vám pomůže najít terapeuta s přístupnou cenou.
Můžu jít k psychoterapeutovi i bez diagnózy?
Ano. Psychoterapie není jen pro lidi s diagnózou. Mnoho lidí chodí, protože cítí, že je „něco špatně“, ale nemůže to přesně popsat. To je úplně normální. Terapeut vám pomůže pochopit, co se děje uvnitř vás - bez toho, abyste museli mít název na svou bolest. Mnoho lidí začíná s „jen obecnou únavou“ nebo „neustálým stresem“ a skončí s lepším vztahem k sobě samotnému.
Je psychoterapie stejně účinná jako léky?
Nejde o to, která je „lepší“. Psychoterapie a léky řeší různé věci. Léky mohou stabilizovat náladu, ale neukáží vám, proč jste se vůbec cítili špatně. Terapie vás učí, jak se s tím vztahovat, jak přestat být v pasti opakujících se myšlenek. Studie z časopisu World Psychiatry ukazují, že kombinace léků a terapie je nejúčinnější pro poruchy úzkosti a depresí. Ale mnoho lidí se zlepší jen díky terapii - bez léků.
Jak si vyberu správného terapeuta?
Začněte tím, že se podívejte na certifikaci. Vyhledejte terapeuta z České asociace pro psychoterapii - to znamená, že prošel kontrolovaným školením. Pak se podívejte, jakým způsobem pracuje. Někteří terapeuti se zaměřují na minulost, jiní na chování, jiní na vztahy. Zkuste si přečíst jejich stránky nebo zavolejte na informační konzultaci. Důležité je, abyste se při prvním setkání cítili bezpečně - nejen vědomě, ale i tělesně. Pokud vás něco „nevyhovuje“, není to vaše chyba. Je to jen znamení, že tohle není ten správný člověk pro vás.
Co když mě někdo zjistí, že chodím k terapeutovi?
Mnoho lidí se bojí, že se to stane veřejným. Ale většina lidí, kteří to zjistí, neříká nic. A když ano, reakce je často překvapivě klidná. Většina lidí, kteří vás znají, si vůbec nevšimne, že jste k terapeutovi šel. A když si to všimnou, většinou řeknou: „To je super, že to děláš.“ Většina lidí si přeje, aby se jejich blízcí cítili lépe. A to je právě to, co terapie dělá.
Největší překážkou není terapie. Je to to, co si o ní říkáte. A to se dá změnit. Jeden krok. Jedno volání. Jedno sezení. A pak už to nebude tak strašné, jak jste si to představovali.
