Stojíte u silnice a vidíte ženu, která sedí na chodníku, nehybně, s prázdným pohledem. Před ní leží rozbitý telefon, v ruce drží kousek papíru s napsaným jménem. Nebere na vás zřetel. Nebo jste v práci a kolega, který vždy byl klidný, náhle začne plakat, aniž by vysvětlil proč. Co dělat? Nejde o to, abyste byli odborník. Jde o to, abyste byli přítomní.
Co je první psychická pomoc vlastně?
První psychická pomoc (PAP) není terapie. Není to poradenství. Není to ani pokus o vyřešení problému. Je to jednoduchá, ale mocná věc: lidská přítomnost v okamžiku, kdy někdo necítí, že ještě něco drží.
Před deseti lety se v Česku začalo systematicky učit, jak se k někomu v šoku chovat. Ne jen záchranáři, ale i učitelé, policisté, zaměstnanci nemocnic - všichni, kdo mohou být první, kdo přijde. Cílem není změnit život, ale zastavit klesání. Aby člověk, který se právě rozbil, nezůstal sám v tom, co ho roztrhlo.
Podle Metodiky první psychické pomoci z roku 2014 je to o šesti krocích. Ne o tom, co říct. Ale o tom, jak se chovat.
Krok 1: Zajistěte bezpečí - pro něj i pro vás
Nemůžete pomoci, pokud jste sami v nebezpečí. Zkontrolujte prostředí. Je tam nějaký rizikový prvek? Příliš hlučno? Příliš lidí? Je člověk v silnici, na nádvoří, v kanceláři? Pokud je něco nebezpečné - odveďte ho pryč. Pokud nemůžete, zůstaňte v bezpečné vzdálenosti. Nejde o heroismus. Jde o to, abyste mohli zůstat.
Nezapomeňte: pokud je člověk v šoku, může být nebezpečný i pro sebe. Může se pokusit vyběhnout na silnici, skočit z balkonu, nebo se náhle obrátit proti vám. Nezapínejte se. Zůstaňte klidní. Pokud je potřeba, zavolejte pomoc - ale ne nejprve. Nejprve se ujistěte, že můžete zůstat.
Krok 2: Uklidněte - hlasem, pohybem, přítomností
Když někdo začne křičet, třást se, nebo se zhroutí, první reakce většiny je: „Co se stalo? Co potřebuješ?“ Ale to je příliš. V šoku lidský mozek nezpracovává slova. Zpracovává pocity.
Řekněte něco jednoduchého: „Jsem tady.“ Ne „Co se stalo?“ Ne „Budeš v pořádku.“ Jen: „Jsem tady.“
Řiďte hlasem - pomalu, nízko, jasně. Ne křičte. Ne mluvte příliš rychle. Pokud je možné, sedněte si k němu na úroveň očí. Nenechte ho ležet na zemi, když jste stále stojící. Vytvořte fyzickou rovnost. Nebojte se tichého kontaktu - pokud je přijatelný - položte ruku na rameno. Ne tlačte. Jen přítomnost.
Neříkejte: „Nechte to.“ Neříkejte: „Nepláčte.“ Neříkejte: „Všechno bude dobré.“ To je jako říct někomu, kdo má zlomenou nohu: „Nech to, už to nebolí.“
Krok 3: Poslechněte si - bez nutkání mluvit
Většina lidí, kteří poskytují pomoc, má jednu chybu: mluví příliš. 85 % začátečníků podle Hasičského záchranného sboru mluví víc, než by mělo. A to je přesně to, co člověk v krizi nepotřebuje.
Potřebuje, aby ho někdo slyšel - bez otázek, bez rad, bez přerušení. Pokud začne mluvit, nechte ho. Neříkejte: „A co pak?“ Neříkejte: „To je špatné.“ Neříkejte: „Vím, jak se cítíš.“
Řekněte: „Můžu slyšet, co chceš říct.“
Nebo jednoduše: „Mluv.“
Nebo: „Jsem tady.“
Nebo ticho. Ticho je často nejsilnější odpověď.
Krok 4: Zjistěte, co potřebuje - ne co potřebujete vy
Člověk v krizi neví, co potřebuje. Ale on ví, co ho drží. Zkuste zjistit:
- Je mu zima? Můžete mu dát plášť?
- Má hlad? Je tu nějaká voda?
- Je potřeba někdo, kdo by ho odvezl domů?
- Má někoho, koho by mohl zavolat?
Nemusíte to vyřešit. Jen to zjistit. A pak říct: „Můžu ti pomoct najít vodu?“ nebo „Chceš, abych zavolal někoho, koho znáš?“
Neříkejte: „Mám tě odvézt.“ Řekněte: „Můžu tě odvézt, pokud chceš.“
Neříkejte: „Musíš se podívat na lékaře.“ Řekněte: „Je tu někdo, kdo by ti mohl pomoct s tím?“
Je to o výběru. Ne o tom, co vy myslíte, že je správné.
Krok 5: Propojte ho s podporou - ne s řešením
První psychická pomoc není konečný cíl. Je to most. K tomu, kdo může pomoci dál.
Nemusíte vědět, kde je krizové centrum. Ale můžete zavolat 116 117 - to je bezplatná linka pro psychickou pomoc v Česku. Nebo mu pomůžete najít telefonní číslo příbuzného. Nebo mu řeknete: „Víš, kdo by ti mohl pomoct dnes večer?“
Neříkejte: „Jdi na terapii.“ Řekněte: „Je tu někdo, koho můžeš zavolat, když budeš chtít?“
Podpora není o tom, aby někdo řekl: „Měj se.“ Je o tom, aby někdo řekl: „Tady jsem. A tady jsem zítra.“
Krok 6: Informujte - jasně, jednoduše, bez falešných nadějí
Člověk v šoku potřebuje vědět, co se děje. Ale ne všechno najednou. Ne všechno složité.
Řekněte: „Zavolali jsme záchranáře. Přijedou za 10 minut.“
Řekněte: „Tvoje dcera je v nemocnici. Můžeme jít k ní, pokud chceš.“
Neříkejte: „Všechno bude dobré.“
Neříkejte: „To je jen šok.“
Řekněte: „Nevím, co se stane dál. Ale budu tady, dokud nebudeš chtít, abych šel.“
Co první psychická pomoc NENÍ
Je to nejen nesprávné, ale i nebezpečné, když si myslíte, že PAP je „náhrada za terapii“. Není. Není to „když se někdo rozpláče, tak ho nějak uklidníte“. Je to o zastavení pádu. O tom, aby člověk nezůstal sám v tom, co ho roztrhlo.
První psychická pomoc neřeší depresi. Neřeší PTSD. Neřeší závislost. Neřeší sebevražedné myšlenky. Pokud člověk říká: „Chci zemřít.“ - to není příležitost pro PAP. To je příležitost pro odborníka. A vy musíte vědět, kdy přestat být „pomocník“ a začít být „přivoditel pomoci“.
Je to jako první lékařská pomoc. Když má někdo zlomenou ruku, neřešíte, jak ji zahojit. Zajistíte, aby nezůstala v nebezpečí. A pak zavoláte lékaře.
Co dělat, když se cítíte přetížení?
První psychická pomoc není jen pro ty, kdo mají „silnou duši“. Je pro každého. Ale každý, kdo pomáhá, má svou vlastní ranu.
Český červený kříž upozorňuje: pokud neumíte pracovat se svým stresem, můžete být zraněni dvakrát. Poprvé tím, co jste viděli. Podruhé tím, že jste si to neuměli zpracovat.
Po každé takové situaci se zeptejte sebe: „Co jsem potřeboval?“
Byl jste sám? Měli jste někoho, kdo by vás slyšel? Měli jste vodu? Teplý nápoj? Ticho?
Pomoc, kterou dáváte, musí být i pro vás. Jinak se stáváte výpustkem. A výpustky se zhroutí.
Je první psychická pomoc v Česku dostupná?
Ano. A rychle se rozšiřuje.
Od roku 2020 je PAP součástí povinného školení pro všechny záchranáře. Od roku 2023 ji má 78 % organizací, které se zabývají krizovou pomocí. V roce 2022 bylo v Česku přes 3 500 lidí, kteří absolvují školení. Do roku 2027 se očekává, že jich bude více než 8 000.
Je tu i aplikace - První psychická pomoc - volně ke stažení na Androidu. Obsahuje kroky, kontakty, návody. Není dokonalá. Někteří ji kritizují za to, že je příliš teoretická. Ale je tam. A to je začátek.
Co když nevíte, co dělat?
Nejhorší je nečinit nic. Ale nejhorší je dělat něco špatně.
Pokud nevíte, co říct - řekněte: „Nevím, co říct. Ale jsem tady.“
Pokud nevíte, kde je krizové centrum - zavolejte 116 117. Nebo zavolejte 155 a řekněte: „Potřebuji psychickou pomoc pro někoho.“
Pokud se cítíte ztracený - zůstaňte. Neutekl. Neutekl jen tak. Zůstaňte. A nechte se vést.
Nejde o to, abyste byli odborník. Jde o to, abyste byli člověk. A někdy je to všechno, co potřebujete - aby někdo byl člověk, když se svět zhroutil.
