Můžu si nahrávat psychoterapeutické sezení? Právo, etika a rizika v roce 2026

Představte si situaci: Sedíte v křesle u terapeuta, otevřeně hovoříte o svých nejhlubších obavách, a v hlavě vám bliká myšlenka - co kdybychom toto sezení zapsali?. Možná máte strach, že zapomenete důležité detaily. Nebo chcete mít jistotu, co přesně bylo řečeno. V dnešní době, kdy nám telefon v kapse umožňuje nahrávat prakticky cokoli, je otázka nahrávání psychoterapeutického sezení čím častější. Máte na to právo? Co si o tom myslí terapeut? A hlavně - nezničí to důvěru, která je pro úspěch léčby klíčová?

Odpověď není jednoduché „ano“ nebo „ne“. Záleží na tom, kdo drží mikrofon, jaký je účel záznamu a jaké jsou pravidla konkrétního pracoviště. V České republice se tato problematika pohybuje v šedé zóně mezi právními předpisy, etickými kodexy a lidskou psychologií.

Právní rámec: Kdo má slovo poslední?

Nejprve si musíme ujasnit, kde se nacházíme z hlediska zákona. Psychoterapie v ČR není jednotně definována jedním komplexním zákonem, což vytváří určitou nejistotu. Situace se však po roce 2025 změnila s novelizací živnostenského zákona, která zavádí vázanou živnost pro poradenskou psychoterapii mimo zdravotnictví. To znamená, že i nezávislí terapeuti podléhají přísnějším kontrolám kvalifikace.

Když jde o samotné nahrávání, musíme se dívat na dvě hlavní oblasti:

• Občanský zákoník (upravuje ochranu osobnosti a soukromí): Každý člověk má právo na ochranu svého soukromí. Nahrávání cizí osoby bez jejího vědomí může být považováno za zásah do této sféry.
• GDPR (Nařízení EU o ochraně osobních údajů) (evropské nařízení regulující zpracování citlivých dat): Terapeutická komunikace obsahuje tzv. speciální kategorie osobních údajů (údaje o zdravotním stavu). Jejich zpracování, včetně audiozáznamu, vyžaduje výslovný a informovaný souhlas.

Z právního hlediska tedy platí zlaté pravidlo: Žádný záznam bez souhlasu všech účastníků. Pokud si klient tajně nahrává terapeuta, porušuje tím jeho právo na soukromí a případný záznam by mohl být v právním sporu nepoužitelný, nebo by mohl vést k trestnímu stíhání za protiprávní nakládání s osobními údaji. Naopak, pokud terapeut nahrává klienta bez souhlasu, porušuje etický kodex a GDPR, což může vést k pokutám a odebrání oprávnění k praxi.

Pohled terapeuta: Proč často odmítají nahrávky?

Většina terapeutů, zejména ti registrovaní u České asociace pro psychoterapii (ČAP) (hlavní profesní organizace sdružující kvalifikované terapeuty v ČR), k nahrávání přistupuje opatrně. Nejde jen o strach z toho, že by vás mohli "odhalit" při chybě. Důvody jsou hlubší a týkají se samotné podstaty terapeutického procesu.

Terapie není konzultace ani lekce, kde se předávají fakta. Je to prostor pro prožívání. Když víte, že jste nahráván, mění se vaše chování. Začínáte si uvědomovat, co říkáte, jak zníte, zda působíte logicky. Tento proces se nazývá reaktivita měření. Místo toho, abyste se ponořili do emocí, začínáte analyzovat sám sebe jako výkon. To může blokovat spontánnost, která je pro průlomy v terapii často nezbytná.

Dalším aspektem je důvěrnost (zásada mlčenlivosti chránící obsah terapie před třetími osobami). I když slíbíte, že nahrávku nikomu nepřehrajete, existuje riziko úniku dat, krádeže telefonu nebo hacknutí cloudu. Terapeut musí garantovat bezpečí nejen vám, ale i sobě samému. Veřejné šíření záznamu, kde je slyšet hlas terapeuta a kontext jeho práce, může narušit jeho profesionální reputaci a budoucí vztahy s dalšími klienty.

Kdy je nahrávání povoleno? Výjimky a supervize

I přes obecnou rezervovanost existují situace, kdy je nahrávání nejen přípustné, ale dokonce žádoucí. Klíčem je vždy předem domluvený, písemný souhlas.

Nejběžnějším důvodem je supervize (profesionální konzultace, kde terapeut řeší své případy s nadřízeným odborníkem). Aby se terapeut zdokonalil a zajistil si kvalitní péči pro vás, potřebuje zpětnou vazbu od zkušenějšího kolegy. Často mu nestačí vlastní paměť, protože v emocích nabitém rozhovoru může něco přehlédnout. V takovém případě se terapeut zeptá: „Souhlasíte s tím, abychom část tohoto sezení nahráli pro účely mé supervize?“ Pokud řeknete ne, nahrávka se nepořídí. Pokud ano, musíte vědět, že váš hlas bude slyšet i třetí osoba. Ta je však vázána stejnou mlčenlivostí.

Druhým moderním trendem je využití technologií pro analýzu terapie. Například systém DeePsy (aplikace pro automatickou analýzu terapeutických záznamů a zpětnou vazbu) umožňuje terapeutům získat objektivní data o průběhu sezení. Systém analyzuje například poměr mluvení klienta a terapeuta, délku pauz nebo tón hlasu. Úspěšnost přepisu zvuku v těchto systémech se pohybuje kolem 80 %, což je méně než u běžných diktovacích aplikací, protože terapeutický rozhovor je často emocionálně zatížený a gramaticky neúplný. Tyto nástroje pomáhají terapeutům vidět slepá místa ve svém stylu komunikace, ale opět vyžadují explicitní souhlas klienta.

Pohled klienta: Kdy si můžete nahrávat vy?

Nyní se podívejme na vaši stranu barikády. Chcete si nahrávat sezení pro vlastní potřeby? Třeba proto, že máte špatnou paměť, nebo chcete doma promyslet, co terapeut řekl?

Právně máte jako fyzická osoba právo pořizovat si poznámky. Audiozáznam je však citlivější. Pokud si chcete nahrávat sezení pro vlastní studium, musíte terapeuta o tom informovat před začátkem relace. Nikdy netajně.

Zde je několik scénářů, které se mohou stát:

1. Terapeut souhlasí: Dojde sepsání dodatku k informovanému souhlasu, kde uvedete, že záznam budete uchovávat pouze pro sebe, na zabezpečeném zařízení, a že ho nesdílíte s třetími osobami. Některé terapeuty to uklidní, jiné spíše vyděsí.
2. Terapeut odmítá: Má na to právo. Pokud cítí, že přítomnost nahrávacího zařízení naruší atmosféru důvěry nebo ohrozí jeho vlastní bezpečí, může podmínkou spolupráce položit, že se záznamy nepořizují. V takovém případě máte na výběr: buď akceptujete podmínku, nebo terapii ukončíte a najdete jiného specialistu.
3. Tajné nahrávání: Toto je rizikové. I když záznam použijete jen pro sebe, porušujete tím smluvní vztah založený na transparentnosti. Pokud by terapeut zjistil, že jste ho tajně nahrávali, mohlo by to vést k okamžitému ukončení spolupráce z důvodu ztráty důvěry.

Jako kompromis můžete navrhnout alternativy. Místo audiozáznamu si můžete dělat písemné poznámky během sezení nebo si krátce po skončení relace zapsat klíčové body. To většina terapeutů vítá, protože podporuje vaši aktivní participaci a nezatěžuje relaci technologickým intervencím.

Etické pasti a ochrana vašich dat

Při rozhodování o nahrávání je třeba myslet i na praktické dopady. Jakmile vytvoříte digitální stopu, musíte ji zabezpečit. Pokud si nahrávku uložíte do cloudu (iCloud, Google Drive), je teoreticky dostupná pro poskytovatele služby. Pokud ji necháte na telefonu, který ztratíte nebo vám ho někdo půjčí, vaše intimní příběhy mohou uniknout.

Terapeuti mají povinnost chránit vaše údaje podle přísných standardů. Používají šifrované disky, zamčené skříně pro papírovou dokumentaci a pravidelně školení o kyberbezpečnosti. Klienti často tuto disciplínu podceňují. Předtím, než požádáte o nahrávání, se zeptejte sami sebe: Mám kde tento záznam bezpečně uložit? Budu ho mazat po použití?

Dalším etickým problémem je manipulace s realitou. Nahrávka zachycuje zvuk, ale ne always kontext. Když si doma posloucháte fragment, kde zníte smutně nebo rozhořčeně, můžete si chybně vyložit svůj stav nebo reakci terapeuta. Bez přítomnosti terapeuta, který by mohl vysvětlit nuance, hrozí zkreslení skutečnosti. To může vést k zbytečným konfliktům nebo pocitu selhání.

Co dělat, když chcete nahrávat? Praktický návod

Pokud se přesto rozhodnete, že pro vás je nahrávání nezbytné, postupujte následovně, aby byla minimalizována rizika pro všechny strany:

1. Poptejte se včas: Nečekejte na konec sezení. Zeptejte se terapeuta při první schůzce nebo při domlouvání další relace. Uveďte jasný důvod (např. „Mám problém s pamětí, potřebuji si připomenout úkol").
2. Podepište souhlas: Požádejte terapeuta o formulář informovaného souhlasu specificky pro audiozáznam. Mělo by být jasné, kdo záznam vlastní, kde bude uložen a jak dlouho bude uchován.
3. Zvolte bezpečné místo: Domluvte se, že záznam nebude zahrnovat celou relaci, ale pouze její část, nebo že bude okamžitě po sezení smazán z fonu a uložen pouze na zabezpečené USB.
4. Buďte připraveni na odpor: Pokud terapeut řekne ne, vezměte to jako informaci o jeho stylu práce, ne jako osobní urážku. Zkuste najít jiný způsob, jak dosáhnout vašeho cíle (poznámky, e-mailové shrnutí).

Závěrem: Důvěra nad technologií

Nahrávání psychoterapie není zakázáno, ale je to nástroj, který vyžaduje velkou zodpovědnost. V ideálním světě by technologie měla podporovat lidský kontakt, ne ho nahrazovat. Nejlepší „záznam“ je ten, který si odnášíte v hlavě a v srdci - pocit pochopení a nová perspektiva. Pokud si myslíte, že k tomu potřebujete mikrofon, možná je čas se s terapeutem zamyslet nad tím, proč vám ta momentální přítomnost nestačí.