Duální diagnóza: Jak léčit závislost a psychickou poruchu současně

Duální diagnóza: Jak léčit závislost a psychickou poruchu současně

Stojíte před tím, že někdo, koho milujete, nebo možná sami sebe, trpí závislostí a zároveň depresemi, úzkostí nebo poruchou osobnosti? To není jen špatná kombinace - to je duální diagnóza. A není to něco, co se dá vyřešit jen odvykací klinikou nebo jen antidepresivy. Potřebujete obě věci najednou - a to je právě to, co většina systémů dělá špatně.

Co vlastně duální diagnóza znamená?

Duální diagnóza je, když člověk má současně dvě diagnózy: jednu týkající se závislosti - na alkoholu, drogách, hráčství, jídle - a druhou psychickou poruchu, jako je schizofrenie, deprese, hraniční porucha osobnosti nebo PTSD. To není jen náhoda. Výzkumy ukazují, že u téměř každého druhého pacienta s závislostí najdete i nějakou duševní poruchu. A naopak - u poloviny lidí s poruchou nálad nebo úzkostí se v průběhu života objeví problém s užíváním látek.

Proč to tak je? Závislost nejen zhoršuje psychický stav - ona ho často vyvolává. Návyková látka se stává způsobem, jak si člověk „ušetřit“ bolest, úzkost nebo hluchý vnitřní hlas. Ale pak látka sama začne ničit mozek, zhoršovat náladu, zvyšovat paranoii. A když se závislost začne léčit, psychická porucha se zase náhle objeví jako by byla „nová“. Protože teprve teď, když užívání přestalo, mozek nemá, jak „překrýt“ bolest.

Proč standardní léčba selhává?

Ve většině zařízení se stále dělá takto: nejprve odvykání - a až když člověk „přežije“ detoxikaci, přesune se na psychiatra. Nebo naopak: nejprve léky na deprese, a až když se nálada zlepší, tak se začne řešit závislost. To je jako léčit zlomeninu ruky a zároveň zápal plic - ale jen jednu věc najednou. A pak se divíte, že se člověk vrátí k návyku.

Studie z Psychiatrické nemocnice Bohnice ukazují, že když se léčí jen jedna diagnóza, recidiva během prvního roku činí až 78 %. Když se léčí obě současně, klesne na 42 %. To je rozdíl mezi životem a smrtí.

Proč? Protože závislost snižuje účinek léků. Antidepresiva fungují hůř, když člověk pije. Zároveň psychická porucha zvyšuje touhu po látce - člověk si myslí, že „jen jednou“ mu pomůže. A když se vrátí k užívání, psychický stav se zhroutí ještě víc. Je to závěsný kruh - a bez integrovaného přístupu se z něj nevytřeštíte.

Jak vypadá skutečná léčba?

Nejúspěšnější model v Česku funguje na oddělení č. 16 v Bohnicích. Tam se léčba dělí do čtyř fází, a všechny probíhají současně:

  1. Detoxikace (7-14 dní) - pacient je pod dohledem, aby bezpečně odstranil látku z těla. Zároveň se začíná hodnotit psychický stav - ne čeká se, až „se všechno uklidní“.
  2. Stabilizace (4-6 týdnů) - přesně nastavují léky na psychickou poruchu. Nejde o „zkušební“ léky, ale o přesně vypočítanou dávku, která funguje s tělem, ne proti němu. Kontrola účinku v krvi je běžná.
  3. Intenzivní terapie (8-12 týdnů) - kognitivně-behaviorální terapie, skupinové setkání s lidmi, kteří mají stejný problém, a individuální sezení s psychologem. Cílem není jen „neužívat“, ale pochopit, proč jste začali užívat a jak jste si to „vytvořili“ jako způsob přežití.
  4. Přechod do ambulantní péče - nevypisují vás a říkají „mějte štěstí“. Posílají vás na pravidelné kontroly - minimálně šest měsíců. A často zapojují rodinu.

Co pacienti říkají, že jim pomohlo nejvíc? Individuální terapie s psychologem (hodnoceno 4,7/5), skupinová terapie s lidmi, kteří opravdu rozumí (4,5/5), a pravidelná farmakoterapie (4,3/5). Největší bolest? Čekání na zařazení - průměrně 14 týdnů. A pak - žádná následná péče.

Čtyři fáze léčby duální diagnózy jako schodiště s klíčovými prvky každé fáze.

Kdo to umí dělat v Česku?

V České republice je jen 12 specializovaných oddělení pro duální diagnózu. Celkem 350 lůžek. A potřeba? Přes 850. To znamená, že tři z pěti lidí, kteří potřebují kompletní léčbu, ji nedostanou. Většina se dostane jen do „částečné“ péče - a pak se vrátí.

Nejznámější centra jsou:

  • Psychiatrická nemocnice Bohnice - oddělení č. 16 (od roku 2003)
  • Renadi Brno - specializované centrum od roku 2009
  • TK Tao - spolupracuje s Renadi Brno

V Bohnicích se léčí přes 200 pacientů ročně. Z nich se 45 % po roce dostane do remise obou poruch. To je nejvyšší úspěšnost v zemi. A přitom se jedná o jen 1% celkového potenciálu.

Co se děje v budoucnu?

Od roku 2023 funguje projekt DualCare, který má za cíl vytvořit standardní protokol pro všechna psychiatrická zařízení v ČR. Měl by být nasazen do roku 2025. Cíl? Zvýšit úspěšnost léčby o 25 % do roku 2026.

Je to dobré. Ale ne dost. Počet diagnostikovaných případů roste o 4,2 % ročně. A největší nárůst je u nelátkových závislostí - hráčství, závislost na sociálních sítích, kompulzivním nakupování - spojených s poruchami osobnosti. Tyto případy jsou ještě složitější, protože nemají fyzickou látku, kterou by se dalo „zastavit“. Závislost je v hlavě - a léčba musí být ještě hlouběji.

Kontrast mezi opakující se recidivou a úspěšnou integrovanou léčbou v týmu.

Co můžete udělat teď?

Než se začnete ptát, kam jít - nejdřív pochopte: neexistuje žádná „správná“ cesta, když léčíte jen jednu věc. Pokud máte závislost a zároveň trpíte depresemi, úzkostí nebo jste diagnostikováni s hraniční poruchou osobnosti - hledejte místo, které říká: „Léčíme obě věci najednou.“

Požadujte to. Nechte se poslat na Bohnice, Renadi Brno nebo na jiné centrum, které má integrovaný tým - psychiatra, adiktologa a psychologa v jednom týmu. Pokud vám řeknou „nejdřív odvykání, pak se podíváme na vaši deprese“ - požádejte o druhé stanovisko. To není normální. To je zastaralé.

A pokud jste rodinný příslušník - nečekejte, až se člověk „vytočí“. Zapojte se. Organizace jako CAS Benešov poskytují poradenství pro rodiny. A podle jejich dat to snižuje riziko recidivy o 27 %. Víte proč? Protože rodina není jen pozorovatel. Je součástí léčby. Když se rodina naučí, jak neříkat „proč to děláš?“, ale jak říct „co potřebuješ?“, změní se celý systém.

Je to možné?

Ano. Ale ne tak, jak se dělalo před 10 lety. Ne tak, jak to dělají většina klinik. Ale ano - pokud se léčí obě věci spolu, pokud se nečeká, až jedna zmizí, aby se začalo s druhou. Pokud se pacient nezařadí do systému jako „případ“, ale jako člověk, který potřebuje celistvou péči.

Největší překážka není technologie. Není léky. Není doktoři. Je to to, že systém stále věří, že závislost a psychická porucha jsou dvě různé věci. A nejsou. Jsou dvě strany téže mince. A pokud nechcete, aby člověk zemřel - nebo se vrátil do kruhu - musíte se naučit platit za obě strany.