Párová terapie: Jak psychoterapie obnoví harmonii ve vašem vztahu

Stává se vám, že se s partnerem hádáte o něčem, co vlastně nemá žádný význam? Že se cítíte opuštění, i když je vedle vás? Že mluvíte, ale nikdo neuslyší? Pokud ano, nejste sami. V České republice každý druhý pár zažil vážný vztahový krizový moment. A přesto mnozí se vyhýbají párové terapii - ne proto, že by problém neexistoval, ale proto, že si myslí, že je to poslední krok před rozvodem. To je přesně opak pravdy. Párová terapie je nejefektivnější cesta zpět k sobě navzájem - ne k rozchodu, ale k hlubšímu spojení.

Co vlastně párová terapie je - a co není

Párová terapie není o tom, kdo má pravdu. Není to soudní proces, kde terapeut rozhoduje, kdo je zlý a kdo je dobrý. Není to ani individuální terapie, kde byste se s jedním terapeutem bavili o vašich dětských traumatech. Je to o tom, jak dva lidé spolu fungují - jak reagují na sebe, jak se zraní, jak se vzdálí, jak se zase přitáhnou. Terapeut se dívá na váš vztah jako na systém: když jeden člověk zavře dveře, druhý začne křičet. Když jeden začne kritizovat, druhý se stáhne. Tyto vzory se opakují, až se z nich stane váš běžný jazyk - i když ho nikdo nechce mluvit.

Párová terapie se zaměřuje na tyto vzorce. A právě to je její síla. V individuální terapii se můžete bavit o tom, proč jste se cítili opuštění v dětství. V párové terapii se mluví o tom, proč když vám partner řekne „Necháme to na zítra“, cítíte se jako dítě, které nikdo nechce vyslechnout. Nejde o to, kdo má pravdu. Jde o to, jak se vaše reakce navzájem podporují - i když to vypadá, že se bojujete.

Kdo by měl jít do párové terapie - a kdo ne

Párová terapie není jen pro páry na pokraji rozvodu. Většina lidí, kteří začnou terapii, ještě nechtějí rozchod. Přicházejí, protože:

• Často se hádají o stejných věcech - peníze, sex, rodina, práce - a nikdy se k nim nedostanou.
• Už nevíte, jak se k sobě chovat. Přestali jste se dotýkat. Přestali jste se ptát, jak se máte.
• Je tu nevěra - nebo aspoň podezření - a nevíte, jestli to lze překonat.
• Chcete mít děti, ale nevíte, jak se o ně postarat, když sami se sebou neumíte vyrovnat.

Ale není to pro každého. Pokud je jeden z partnerů fyzicky nebo emocionálně násilný, terapie nemá smysl - bezpečnost je první. Pokud jeden partner úplně odmítá účast, terapie nebude fungovat. Podle výzkumu Institutu párové terapie z roku 2022 je úspěšnost terapie 68 %, když oba partneré chtějí změnu. Pokud jen jeden, klesá na 32 %. To není kvůli tomu, že by někdo byl „ztracený“. Je to kvůli tomu, že změna vztahu vyžaduje dva.

Co se děje během sezení - a jak to vypadá v praxi

První sezení je vždy jiné. Někdy je ticho. Někdy křik. Terapeut nezakazuje křik - ale pomáhá ho převést na slova. „Můžeš mi říct, co jsi cítil, když jsi řekl, že jsem neustále kritická?“ - to je otázka, kterou slyšíte už v prvních 20 minutách. Nejde o to, kdo má pravdu. Jde o to, co se skrývá za těmi slovy.

Terapeut nejde jen sedět a naslouchat. Je aktivní. Strukturuje sezení. Dává slova. Přerušuje. Zastavuje. Připomíná. „Petr, když jsi řekl, že „to je vždycky tak“, Martina se stáhla. Co se stalo v její hlavě?“

Prvních pět sezení je věnováno jednomu cíli: vytvořit bezpečné prostředí. Pokud se jedna strana báje, že ji terapeut „zatáhne na stranu druhého“, terapie selže. Proto terapeut vždycky zůstává neutrální - ale ne pasivní. Věří, že každý má pravdu - i když se to nezdá. A věří, že každý má potřebu být slyšen.

Ve druhé fázi se začíná pracovat s konflikty. Ne tak, že byste se naučili „jak se nekřičet“. Ale jak se naučit říct: „Když řekneš, že jsem se nezajímala o práci, cítím se jako, že jsem nevážená.“

Ve třetí fázi se pracuje na blízkosti. Na dotyku. Na pohledu. Na tom, jak se znovu naučíte být spolu - ne jen vedle sebe.

Od čeho se liší od jiných forem terapie

Nejčastější otázka: „Proč nejdu jen na individuální terapii?“

Protože problém není vás. Je mezi vámi.

Individuální terapie se zabývá vaší minulostí. Párová terapie se zabývá vaší přítomností. Pokud máte problém s důvěrou kvůli rozvodu rodičů, individuální terapie vám pomůže s tím. Ale pokud vaše partnerka vás každou noc ptá: „Kde jsi byl?“, a vy se začnete vyhýbat, pak se problém přesouvá do vztahu. A tam ho individuální terapie nevidí.

Sexuální terapie se zabývá pouze sexem. Párová terapie se zabývá tím, proč se sex stává bojovou plochou. Proč se někdo stahuje, když partner chce blízkost. Proč se někdo „přinutí“ k sexu, aby ukázal, že „ještě stále funguje“. To jsou vztahové problémy - ne sexuální.

Párová terapie je integrativní. Terapeuti nejsou přívrženci jedné teorie. Používají techniky z rodinné terapie, z narativní terapie, z emocionálně zaměřené terapie. Používají dotazníky jako Dyadic Adjustment Scale, aby viděli, kde jste. Používají „svědky“ - jiné terapeuty, kteří sledují sezení a říkají: „Všiml jsem si, že když řeknete ‚musíme to vyřešit‘, oba se stáhnete.“

Cena, délka a jak to vypadá v reálu

Průměrné sezení stojí 1 850 Kč. Může to být i 1 200 Kč - nebo 3 500 Kč. Většina terapeutů nabízí sezení 60-90 minut. To je dvojnásobek individuálního sezení. A proč? Protože dva lidé potřebují čas. Není to jen o tom, co řeknete. Je to o tom, co neřeknete. O tichu. O pohledu. O zadrženém dechu.

Terapie trvá 20-30 sezení. Někdy 50. Není to „rychlé řešení“. Je to jako fyzická rehabilitace po zlomenině. Neřešíte jen bolest. Řešíte, jak se znovu naučíte chodit.

Podle recenzí na Terapie.cz z roku 2023 bylo 78 % klientů spokojených s „nezaujatým pohledem terapeuta“. 65 % řeklo, že se jejich komunikace zlepšila. Ale 45 % negativních recenzí se týkalo „nadměrné délky“. A 32 % řeklo, že terapeut „nebyl dost neutrální“.

Toto je důležité: neexistuje „ideální“ terapeut. Existuje „správný“ terapeut pro vás. Pokud se cítíte, že vás někdo „posuzuje“, hledejte jiného. Pokud se cítíte, že vás „nechává“ v tichu, hledejte jiného. Terapie by neměla být o tom, kdo má pravdu. Měla by být o tom, kdo vás slyší.

Co se změnilo za posledních 10 let

V roce 2015 bylo v Česku jen 127 certifikovaných párových terapeutů. V roce 2023 jich je 214. Poptávka roste. A nejen kvůli tomu, že lidé více mluví o psychologii. Ale protože se lidé naučili, že vztahy nejsou „samozřejmé“. Musí se o ně pečovat.

Online terapie se z 8 % v roce 2019 dostala na 35 % v roce 2023. Lidé nechtějí jet do Prahy. Chtějí sedět doma v pyžamu a mluvit skrze obrazovku. A funguje to. Výzkum ukazuje, že efektivita je stejná.

Veřejné pojišťovny začaly hradit párovou terapii. V roce 2020 jen dvě z deseti. V roce 2023 jich je sedm. Pro konkrétní případy: po nevěře, před rozvodem, po ztrátě dítěte. To je změna. Ne jen ve zdravotnictví. Ale ve společnosti.

Terapeuti začínají používat biofeedback a virtuální realitu. Ne proto, že je to „moderní“. Ale protože někdy lidé nevědí, co cítí. A když vidí svůj tep, svůj dech, svou reakci na obrazovce - najednou to přestane být jen „hádka“. Stává se to biologickým procesem. A to je první krok k změně.

Když se vztah nezachrání - a co dál

Některé vztahy se nezachrání. A to je v pořádku. Terapie není o tom, aby se všechno „vyřešilo“. Je o tom, aby se to „vyřešilo čestně“.

Je možné, že po 28 sezeních budete vědět, že se nebudete znovu setkávat. A přesto budete moci říct: „Děkuji. Nebylo to špatné. Bylo to jiné.“

Největší zázrak párové terapie není, že vztah přežije. Je, že lidé přežijí - i když se rozdělí. A že se naučí, že lásku neztrácíte, když se rozcházíte. Ztrácíte ji, když přestáváte být přítomní.

Co dělat, když chcete začít

• Nečekáte, až „bude všechno špatné“. Začněte, když už jen cítíte, že mezi vámi něco chybí.
• Najděte terapeuta, který má certifikaci z Institutu párové terapie nebo Asociace českých a slovenských psychologů.
• Požádejte o první konzultaci - mnoho terapeutů nabízí 20 minut zdarma.
• Neříkejte: „Můj partner musí jít.“ Řekněte: „Chci se naučit, jak být lepším partnerem.“
• Připravte se na to, že budete cítit nepříjemné emoce. To je znamení, že se něco děje.

Párová terapie není o tom, aby se vaše vztahy vrátily do minulosti. Je o tom, aby se staly nové - hlubší, čestnější, lidskější. A to se dá udělat - i když se to zdá nemožné. Vždycky, když se dva lidé rozhodnou být přítomní - i když je to těžké - vzniká něco, co není možné vytvořit jinak.