Stojíte před rozhodnutím, koho si vybrat pro terapii? Klinický psycholog nebo běžný psycholog? Mnoho lidí si myslí, že to je to samé. Ale rozdíl je větší, než si většina představuje. A ten rozdíl může ovlivnit nejen vaši cestu k lepšímu duševnímu zdraví, ale i to, zda vůbec dostanete správnou pomoc včas.
Co vlastně znamená „psycholog“?
Termín „psycholog“ je široký. Každý, kdo absolvoval pětileté magisterské studium psychologie na filozofické fakultě a získal titul Mgr., se může jmenovat psycholog. To znamená, že má základní znalosti o lidském chování, vývoji, emocích a myšlení. Ale to je všechno. Nemá žádnou specializaci na léčbu duševních poruch. Může pracovat jako výzkumník, poradce ve firmě, školní poradce nebo v oblasti lidských zdrojů. A pokud se rozhodne otevřít soukromou praxi, nemusí pro to absolvovat žádnou další přípravu. Žádná atestační zkouška. Žádný dohled. Žádná garantovaná kvalita.
Pro lehké životní krize - například problémy se seberealizací, stres z práce nebo náročná přeměna v životě - může být takový psycholog skvělá volba. Je často levnější, má kratší čekací dobu a přístup je méně formální. Ale pokud máte hlubší problém - úzkost, depresi, traumata, poruchy příjmu potravy - je to jiná hra.
Kdo je klinický psycholog?
Klinický psycholog je jiná věc. To není jen titul. To je státem uznávaná zdravotnická profese. Aby se někdo stal klinickým psychologem, musí nejprve získat magisterský titul v psychologii. Pak následuje pětiletá specializační příprava pod dohledem zkušeného odborníka. Během toho musí absolvovat minimálně 1 500 hodin praktického výcviku, 200 hodin supervisionu a 600 hodin teoretické přípravy. Nakonec musí složit atestační zkoušku, kterou řídí Ministerstvo zdravotnictví.
Co to znamená pro vás jako klienta? Klinický psycholog umí diagnostikovat duševní poruchy. Umí používat standardizované testy jako MMPI-2 nebo WAIS-IV, které jsou ověřené a spolehlivé. Umí rozlišit mezi obyčejnou úzkostí a panickou poruchou. Mezi depresemi a chronickým vyčerpáním. A nejen to - umí navrhnout terapeutický plán, který je založený na důkazech, ne na dohadu.
Navíc klinický psycholog může pracovat v nemocnicích, ambulancích, psychiatrii, adiktologii, neurologii nebo dokonce porodnictví. A jeho služby jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Standardní sezení stojí 650 Kč a je pokryto plně. Psychoterapie je hrazena až do 50 sezení ročně. To znamená, že pokud potřebujete dlouhodobou pomoc, můžete ji dostat bez finančního břemene.
Co psychoterapeut? A psychiatr?
Psychoterapeut není samostatná profese. Může být klinický psycholog, který absolvuje další pětiletý výcvik v psychoterapii - s 800 hodinami vlastní terapie a 200 hodinami supervisionu. Nebo může být lékař - psychiatr - který má specializaci na psychiatrii a další atestaci z psychoterapie.
Psychiatr je lékař. Může předepisovat léky. Pokud máte těžkou depresi, schizofrenii nebo bipolární poruchu, psychiatr je ten, kdo vám může doporučit léčbu léky. Klinický psycholog léky nepředepisuje. Ale může spolupracovat s psychiatrem. A často to dělá. Kombinace psychoterapie a léků je u mnoha poruch nejúčinnější metoda.
Na druhou stranu, běžný psycholog nemá oprávnění poskytovat psychoterapii v rámci zdravotnického systému. Nemůže být plně hrazen z pojištění. A pokud vám řekne, že dělá „psychoterapii“, neznamená to, že má k tomu atestaci. To je jen marketing.
Proč je to důležité?
Představte si, že jste srdce. A někdo vám říká: „Nechám tě prohlédnout, ale nejsem lékař.“ Může být chytrý, může číst knihy o srdci, může mít zkušenosti s jinými orgány. Ale když vám srdce selhává, potřebujete kardiologa. Ne někoho, kdo si jen „všechno přečetl“.
Podle Asociace klinických psychologů ČR je v Česku jen přibližně 1 215 klinických psychologů. To je jen jeden na 10 500 obyvatel. WHO doporučuje jeden na 5 000. A přitom se počet lidí, kteří hledají pomoc, každým rokem zvyšuje o 27 %. Čekací doba na termín u klinického psychologa je 4 až 8 týdnů. U běžného psychologa v soukromé praxi to bývá 1-2 týdny.
Ale zde je klíčové: klinický psycholog je jediný, kdo má atestaci na diagnostiku duševních poruch. Pokud jste u běžného psychologa a ten vám řekne: „To je jen stres, všechno bude v pořádku“, můžete ztratit cenný čas. Podle odborníků z 1. LF UK přichází třetina pacientů, kteří nejprve navštívili běžného psychologa, až později k psychiatru nebo klinickému psychologovi - a to už s progresivnějšími příznaky.
Koho si vybrat?
Tady je jednoduché pravidlo:
- Pokud máte příznaky duševní poruchy - například dlouhodobá úzkost, únavu, nechutenství, nespavost, sebevražedné myšlenky, náhlé útoky strachu, ztrátu smyslu života - vyberte klinického psychologa. Nezahálejte. Nečekejte, až se to zhorší. Diagnostika je první krok k léčbě.
- Pokud máte lehký životní stres - problémy s vztahem, obavy z budoucnosti, potřebu lépe pochopit sebe sama, potřebujete prostor, kde si můžete promluvit - běžný psycholog v soukromé praxi může být skvělá volba. Je rychlejší, často levnější a může vám pomoci najít cestu.
Na Google Reviews mají kliničtí psychologové průměrné hodnocení 4,7 z 5. Běžní psychologové 4,5. Rozdíl není velký - ale rozdíl je v kvalitě diagnostiky. 68 % klientů klinických psychologů říká, že jejich schopnost rozpoznat problém je „výrazně lepší“.
Na druhou stranu, 72 % klientů říká, že čekací doba je příliš dlouhá. To je realita. Ale neznamená to, že byste měli vybírat někoho, kdo nemá kvalifikaci. Pokud potřebujete pomoc hned, můžete začít s běžným psychologem - ale s tím, že budete sledovat, zda se věci zlepšují. Pokud ne, přejděte ke klinickému psychologovi. A nezapomeňte: klinický psycholog nemusíte mít indikaci od lékaře. Můžete k němu přijít přímo.
Co dělat teď?
Nejdřív se podívejte na seznam klinických psychologů na webu Asociace klinických psychologů ČR. Tam jsou ti, kteří mají platnou atestaci. Vyhledejte někoho ve vaší oblasti. Zkontrolujte, zda poskytuje služby hrazené pojišťovnou. Pokud máte zájem o psychoterapii, zeptejte se, zda má atestaci i na psychoterapii.
Pokud chcete rychlejší termín, můžete začít s běžným psychologem. Ale dejte si pozor na to, co vám říká. Pokud vám říká: „To je normální“, „Všechno to projde“, „Nemusíte se toho bát“ - a vy se necítíte lépe po několika sezeních, je čas přejít ke klinickému psychologovi.
Nikdo vás nechce zneužít. Ale mnoho lidí je zneužito tím, že si vyberou někoho, kdo nemá kvalifikaci na to, co potřebují. Nechte si pomoci správně. Nechte si pomoci včas. Vaše duševní zdraví není luxus. Je to základ.
Co se mění v roce 2025?
Od 1. ledna 2024 vstoupila v platnost novela zákona, která zpřísňuje požadavky na klinické psychology. Musí absolvovat o 200 hodin více praxe a každých 5 let se musí rekvalifikovat. To znamená, že kvalita bude jen lepší. Zároveň Asociace klinických psychologů plánuje spustit certifikační systém, který bude klientům pomáhat rozpoznat, kdo má oprávnění a kdo ne.
U běžných psychologů v soukromé praxi se nic nemění. Nikdo neřeší regulaci. A to je riziko. Více než 60 % lidí v Česku neví o rozdílu mezi těmito profese. A to znamená, že každý čtvrtý klient si vybírá špatně. Nechte se vést daty, ne marketingem. Nechte se vést kvalifikací, ne cenou.
