Mnoho lidí si myslí, že antisociální porucha osobnosti je jen o zlých lidech, ale ve skutečnosti je to komplexní stav, který vyžaduje specializovanou péči. Podívejme se, co to vlastně znamená a jak lze tuto poruchu léčit.
Co je disociální porucha osobnosti?
disociální porucha osobnosti je psychiatrické onemocnění charakterizované trvalým protispolečenským chováním, porušováním práv druhých a neobtěžováním společenských norm. Lidé s touto poruchou často lhají, jsou agresivní, nezodpovědní a nemají soucit. Je důležité pochopit, že jde o zdravotní stav, nikoliv o morální selhání.
Podle Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN je disociální porucha částí skupiny osobnostních poruch. Na rozdíl od například úzkostných poruch se nejedná o dočasnou krizi, ale o trvalé vzory chování, které začínají v dospívání a trvají po celý život.
Proč je léčba tak náročná?
Jeden z hlavních problémů je, že pacienti často nevidí problém u sebe. Místo toho viní okolí, což ztěžuje začátek léčby. Podle zdrojů z portálu Hedepy je jedním z největších výzev vysoká míra přerušení léčby. Když pacient nemá dostatečnou motivaci, léčba často selže.
Na rozdíl od například depresí, kde pacienti často hledají pomoc kvůli svému utrpení, lidé s disociální poruchou necítí potřebu změny. "Jedině tak předejdeme předčasnému ukončení léčby a zklamání," upozorňuje zdroj z portálu Hedepy. Je to jako kdybychom chtěli vyléčit diabetického pacienta, který odmítá přestat jíst sladkosti.
Jaké psychoterapeutické přístupy fungují?
Psychoterapie je základním pilířem léčby. Existuje několik přístupů, které se mohou hodit, ale žádný není univerzální. Nejčastější je dynamická skupinová psychoterapie, která podle zdroje z Nakladatelství Portál je "nejčastější přístup, kterým se lidé trpící poruchou osobnosti ve skutečnosti léčí."
| Přístup | Cíl | Doba trvání | Specifické prvky |
|---|---|---|---|
| Dynamická skupinová psychoterapie | Korektivní zkušenosti v bezpečném prostředí | Dlouhodobá (minimálně 2 roky) | Interpersonální učení, vyjádření hněvu bez kritiky terapeutů |
| Kognitivně behaviorální terapie (KBT) | Změna negativních schémat myšlení | 18-36 měsíců | Strukturovaná sezení, konkrétní cvičení pro každodenní život |
| Dialekticko-behaviorální terapie (DBT) | Regulace emocí a impulzivního jednání | 1-2 roky | Čtyři pilíře: všímavost, tolerování stresu, regulace emocí, mezilidské vztahy |
| Socioterapie | Obnovení sociálních dovedností | Dlouhodobá | Praktické cvičení v reálných situacích, např. hledání práce nebo řešení konfliktů |
Podle časopisu Psychiatrie pro praxi je KBT u poruch osobnosti komplexnější než u úzkostných poruch. "Ve srovnání s KBT u úzkostných poruch je přístup k pacientům trpícím poruchou osobnosti komplexnější a léčba trvá delší dobu (1 až 3 roky)."
Příklad: klient s disociální poruchou v skupinové terapii postupně pochopí, že jeho agresivní reakce na kritiku skutečně zničí jeho vztahy, a začne hledat lepší způsoby komunikace. "Skupinová psychoterapie nabízí korektivní zkušenost, pomáhá zmírnit přenosové reakce a umožňuje emočně nestabilním pacientům vyjádřit hněv bez komplementární reakce terapeutů," popisuje zdroj z časopisu Psychiatrie pro praxi.
Role léků v léčbě
Léky samy o sobě poruchu nevyléčí, ale mohou pomoci s příznaky. Podle Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN se používají například antiandrogeny, antidepresiva, lithium nebo nízké dávky antipsychotik. "Z léků jsou pro poruchy chování používány stabilizátory nálad, antidepresiva nebo nízké dávky antipsychotik. Není doporučováno jejich dlouhodobé užívání, cílem je pomocí nich překonat dočasné zhoršení psychického stavu," upozorňuje portál Hedepy.
Například antidepresiva mohou zmírnit úzkost, stabilizátory nálad pomáhají s impulzivitou, a antipsychotika v nízkých dávkách mohou zvládnout bludné představy. Ale pozor - léky jsou jen doplňkem, ne řešením. "V souvislosti s poruchami osobnosti mohou být tyto léky nasazeny k prevenci či zmírnění úzkostných stavů, impulzivního jednání, ale i bludných představ a zkresleného myšlení," vysvětluje zdroj z NZIP.
Proč je motivace pacienta klíčová?
Psychoterapie je významným pomocníkem, pokud se jedná o léčbu poruch osobnosti. Pro její úspěšný proces je klíčová motivace. Její zvědomění (tedy to, že bude tématem rozhovoru mezi klientem a terapeutem) pomůže člověku vytrvat i v náročnějších fázích léčby.
Bez motivace pacienta je léčba ztracená. Psychoedukace hraje klíčovou roli - když pacient pochopí, že má problém a jak ho ovlivňuje, je více ochoten se zapojit do léčby. "Léčba je založena na několika základních pilířích: psychoterapie (včetně psychoedukace, tzn. postižený se učí lépe porozumět své poruše a žít s ní), socioterapie, (znovu)osvojení sociálních dovedností, zajištění základních sociálních potřeb a rehabilitace," vysvětluje zdroj z NZIP.
Co mohou rodiny udělat?
Rodiny hrájí klíčovou roli v léčbě. "Socioterapie pomáhá pacientům s poruchami osobnosti získat nové dovednosti pro každodenní život," popisuje zdroj z portálu Simplea. Rodinní členové by měli podporovat pacienta, ale současně stanovit jasné hranice.
"Pacienti mohou především poukázat na rozdíly mezi tím, jak vnímají své okolí oni sami a jak jej vnímají druzí, prožít pospolitost v chráněném prostředí a podpořit se vzájemně," dodává zdroj z časopisu Psychiatrie pro praxi. To znamená, že rodina by měla být součástí terapie, například prostřednictvím rodinných sezení.
Co dělat, když se objeví příznaky?
První krok je vždy konzultace s psychiatrem nebo psychologem. "Zmírnit či zvýraznit projevy onemocnění však může prostředí, ve kterém jedinec žije. V tomto případě se uplatňuje zejména psychoterapie," vysvětluje zdroj z WikiSkripta.
Nečekáte, až se situace zhorší. Pokud si všimnete, že někdo z vašeho okolí má problémy s agresí, lhání nebo nezodpovědností, které ovlivňují jeho život, je důležité ho podpořit hledání profesionální pomoci. "Léčba těchto poruch zahrnuje kombinaci psychoterapie, socioterapie a farmakoterapie," říká portál Simplea.
Je disociální porucha osobnosti vyléčitelná?
Neexistuje úplné vyléčení, ale léčba může výrazně zmírnit příznaky a zlepšit kvalitu života. Podle studií Psychiatrie pro praxi a NZIP je cílem léčby naučit pacienta řídit své chování, zlepšit vztahy a minimalizovat riziko kriminality. Dlouhodobá psychoterapie spolu s podporou prostředí umožňuje mnohým lidem vést stabilnější život.
Jak dlouho trvá psychoterapie pro disociální poruchu?
Trvá obvykle 1-3 roky, ale závisí na konkrétním přístupu. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) trvá průměrně 18-36 měsíců. Skupinová psychoterapie je často dlouhodobá, protože vyžaduje čas na vytvoření důvěry a změnu vzorců chování. Dialekticko-behaviorální terapie (DBT) obvykle trvá 1-2 roky. Důležité je, že léčba není rychlá - změny přicházejí postupně.
Můžou léky vyléčit disociální poruchu?
Ne. Léky pouze pomáhají s konkrétními příznaky, jako je agresivita, impulzivita nebo úzkost. Podle zdrojů z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN se používají například antidepresiva, stabilizátory nálad nebo antipsychotika v nízkých dávkách. Ale léky samy o sobě neřeší základní problémy s chováním. Základem léčby je psychoterapie a socioterapie.
Proč je psychoedukace důležitá?
Psychoedukace pomáhá pacientovi pochopit svou poruchu a přijmout potřebu léčby. "Postižený se učí lépe porozumět své poruše a žít s ní," vysvětluje zdroj z NZIP. Mnoho lidí s disociální poruchou si myslí, že problém je v okolí, ale psychoedukace jim ukáže, jak jejich chování ovlivňuje ostatní. Bez tohoto pochopení je léčba velmi obtížná.
Co dělat, když pacient odmítá léčbu?
Nátlak nebo tresty obvykle zhorší situaci. Doporučuje se nejprve získat podporu profesionála, který poradí, jak přistoupit k rozhovoru. "Léčba je úspěšná jen tehdy, když pacient chce změnu," říká portál Hedepy. Rodina může podpořit pacienta tím, že ho neosuje za chyby, ale současně stanoví jasné hranice. Například "Pokud budeš opakovaně lhát, nebudu ti poskytovat finanční pomoc" může být účinnější než kritika.
