Definice psychoterapie podle WHO a mezinárodních organizací duševního zdraví

Co je psychoterapie? Nejen léčba, ale cesta k pohodě

Nejčastější mylná představa je, že psychoterapie je něco, co dělá lékař - jako lék na zlomenou ruku. Ale není to tak. Psychoterapie není předpis, který se dá přečíst v návodu. Není to jednoduchý postup, který funguje na všechny stejně. Je to proces, který se odehrává mezi dvěma lidmi - terapeutem a klientem - a jeho cílem je pomoci člověku získat zpět kontrolu nad svým životem. A právě proto je tak důležité pochopit, co o ní říkají ti, kdo definují zdraví na celém světě.

WHO a její definice zdraví - základ celého přístupu

Světová zdravotnická organizace (WHO) nevydává oficiální definici psychoterapie. To zní překvapivě, ale není to chyba. WHO se nezabývá konkrétními metodami, ale tím, co je vlastně zdraví. A to je klíč. V roce 1948 definovala zdraví jako „stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoli pouhá nepřítomnost nemoci nebo infirmita“. Tato definice se dodnes používá. Byla potvrzena i v dokumentech z roku 2009. Co to znamená pro psychoterapii? Znamená to, že WHO nevidí zdraví jako jen absence depresivního příznaku nebo úzkostného projevu. Zdraví je schopnost žít plně - cítit, myslet, jednat, být vztahy. A psychoterapie je jedním z nástrojů, které pomáhají lidem k tomuto stavu dospět.

Co říká Americká psychiatrická asociace?

Protože WHO neříká přímo, co je psychoterapie, lidé často odkazují na jiné mezinárodní zdroje. Nejčastěji na Americkou psychiatrickou asociaci (APA), která vydává DSM - diagnostický manuál používaný po celém světě. APA definuje psychoterapii jako „druh léčby, který může pomoci lidem, kteří se potýkají s celou řadou duševních poruch a emočních problémů“. Důležité je, že neříká, že to je jen o zmírnění příznaků. Říká, že psychoterapie může pomoci identifikovat psychologické příčiny problému. A to je rozdíl. Nejde jen o to, aby člověk přestal plakat nebo měl lepší spánek. Jde o to, aby pochopil, proč vůbec plaká, proč se necítí schopen spát, proč se vůbec cítí tak, jak se cítí. A až pak může začít fungovat lépe, cítit se lépe, žít lépe.

Psychoterapie jako proces, ne jako nástroj

Někdo by řekl: „Takže to je jen rozhovor?“ Ano, ale ne takový, jaký máte s přítelem nad kávou. Je to rozhovor, který má strukturu, cíl a odborný rámec. Národní zdravotnický informační portál (NZIP) v Česku to popisuje jako „pravidelnou interakci mezi dospělými účastníky“, kde terapeut „nedokáže pacientovy problémy jednoduše vyřešit, ale doprovází jej na jeho vlastní cestě“. To je klíčové. Psychoterapie není o tom, aby terapeut řekl, co máte dělat. Je o tom, aby vás pomohl najít vlastní odpovědi. A ty odpovědi nejsou v knize. Jsou uvnitř vás. Terapeut je jen ten, kdo vás vede k jejich objevení - pomocí rozhovorů, dotazů, pozorování, často i tichých chvil, které někdo nazývá „práce s tělem“ nebo „práce s dechem“.

Co říkají čeští odborníci?

Čeští psychologové nejsou závislí jen na zahraničních definicích. Prof. Jiří Kratochvíl z Masarykovy univerzity definuje psychoterapii jako „léčebné působení na nemoc, poruchu nebo anomálii“. Ale tato definice je považována za příliš omezenou - protože předpokládá, že jde jen o „léčení nemoci“. A WHO říká, že zdraví není jen absence nemoci. Proto se v české odborné komunitě často používá jiný pohled. Psychoterapeut Jiří Růžička říká, že psychoterapie je „cesta ke svobodě“. A má pravdu. Když máte úzkost, vaše svět je menší. Když máte depresi, nemáte energii. Když jste vyhořelí, přestáváte cítit radost. Psychoterapie vám pomáhá získat zpět ten prostor, ten pohyb, tu možnost - znovu si vybírat, jak žít. A to není jen „léčba“. Je to obnova.

Právní rámec v České republice - kdo smí být psychoterapeutem?

V Česku je to jasnější než ve většině zemí. Podle vyhlášky č. 164/2018 Sb. je „psychoterapeut“ veřejnoprávně vyhrazený titul. A může ho používat pouze ten, kdo má magisterský titul z psychologie a poté absolvuje specializační vzdělání trvající minimálně tři roky. To zahrnuje 750 hodin teorie, 1500 hodin praxe a 250 hodin vlastní psychoterapie. Ano, terapeut musí projít vlastní terapií - aby pochopil, co to znamená být na druhé straně. Tento systém je jedním z nejstrukturovanějších v Evropě. A zároveň je důležité si uvědomit: ne každý, kdo „dělá rozhovory“, je psychoterapeut. Jen ti, kteří prošli tímto procesem, mohou používat tento titul a poskytovat zdravotnickou službu. To je rozdíl mezi odborníkem a někým, kdo se jen tak nazývá.

Proč neexistuje jedna univerzální definice?

Protože psychoterapie není technologie. Není to aplikace, kterou můžete stáhnout. Je to lidský proces - a lidé jsou různí. Někdo potřebuje hledat příčiny v dětství, někdo potřebuje naučit se dýchat, někdo potřebuje přijmout své city, jiný potřebuje změnit chování. A proto existuje více než 400 psychoterapeutických směrů - od psychoanalýzy přes kognitivně-behaviorální terapii až po gestalt terapii nebo systémovou terapii. Každý z nich má jiný pohled na to, co je „správné“. WHO to respektuje. Nenechává jednu definici převládnout. Místo toho podporuje princip: zdraví je cíl. A pokud nějaká metoda pomáhá lidem k tomuto cíli, je platná. To je inteligentní přístup. Neříká, jak to dělat. Říká, proč to dělat.

Co psychoterapie není

Psychoterapie není:

• žádný „magickej trik“ - nezmění život za týden
• žádná „konzultace“ - není to poradenství, kde vám někdo řekne, co máte dělat
• žádný „chatbot“ - není to AI, kterému vyprávíte příběh
• žádná „léčba“ v klasickém smyslu - nejde o tabletu, kterou si vezmete
• žádná „zábava“ - může být těžká, bolestivá, ale i úžasná

Co je tedy psychoterapie vlastně?

Je to rozhovor, který se odehrává v bezpečném prostoru. Je to místo, kde můžete říct všechno, co vás trápí, aniž byste se báli, že vás někdo odsoudí. Je to cesta, kde se nejde najít odpověď, ale naučit se klást správné otázky. Je to proces, který vás přivádí k tomu, abyste se znovu setkali se sebou samotným - ne tak, jak vás vidí svět, ale tak, jak jste vy. A to je vlastně to, co WHO měla na mysli, když definovala zdraví jako „úplnou pohodu“. Psychoterapie není jen léčba. Je to návrat k sobě.