Psychoterapie není ta věc, o které se mluví ve filmech nebo na sociálních sítích. Není to zázrak, který vás okamžitě učiní šťastným. Není to ani rozhovor, kde vám někdo řekne, co máte dělat. Je to proces - pomalý, často nevýhodný, ale hluboký - kde se učíte lépe rozumět sobě samotnému. A to je právě to, co může změnit celý váš život.
Co je psychoterapie opravdu?
Představte si, že jste na cestě s autem, které neustále hlásí chybu. Nevíte, co je špatně, ale víte, že to nefunguje. Psychoterapie je jako diagnostika toho auta - jen místo motoru se díváme na vaše myšlenky, emoce a vztahy. Není to o tom, aby vás někdo „napravil“. Je to o tom, aby vám pomohl pochopit, proč se cítíte tak, jak se cítíte, a jak si můžete změnit svůj vnitřní systém.
Podle České asociace pro psychoterapii je psychoterapie vědomá, plánovaná pomoc, která využívá psychologické metody k zmírnění utrpení. Tady se nejedná o léky, ale o rozhovor, mlčení, pohyb, kreslení - všechno, co vám pomůže vyjádřit to, co nemůžete říct. Klíčové je, že to není jednostranný proces. Vy přinášíte své emoce, terapeut vám pomáhá s nimi pracovat. To je ta „regulace emocí“, o které se mluví. Když se například cítíte ztracení, unavení nebo rozčílení, terapeut vám ukáže, jak tyto pocity vznikají a jak je můžete zvládnout.
Kdo může psychoterapii provádět?
Není pravda, že jen psychiatři nebo psychologové mohou být terapeuti. V Česku mohou psychoterapii provádět i lékaři s jinou specializací, sociální pracovníci, duchovní nebo dokonce fyzioterapeuti - pokud absolvují dlouhý, formálně uznávaný výcvik. Nejčastěji se ale setkáte s psychologem nebo psychiatrem.
Ale tady je důležité: nejde o titul. Jde o to, s kým se cítíte bezpečně. Mnoho lidí si myslí, že musí najít „nejlepšího“ terapeuta. To není pravda. Potřebujete někoho, kdo vás slyší. Někoho, kdo neříká: „To je špatně.“ Ale kdo říká: „To zní těžké. Jak to pro vás vypadá?“
Terapeut není expert, který má odpovědi. Je to průvodce. Jako někdo, kdo vás provede přes les, kde jste se ztratili - ale neřekne vám, kam jít. Pomůže vám vidět stromy, které jste předtím přehlíželi.
Jak psychoterapie vypadá ve skutečnosti?
Neexistuje jediný způsob, jak psychoterapie probíhá. Každý terapeut má svůj přístup. Některé metody se zaměřují na minulost - proč jste se tak naučili myslet, jak jste se naučili bát. Jiné se dívají na současnost - jak se chováte v těchto chvílích, kdy se cítíte špatně. A některé se snaží najít cestu dopředu - jak chcete žít, když se vám bude lépe.
První schůzka je často jen setkání. Neříkáte všechno. Nechcete. A to je v pořádku. Terapeut vás nevyšetřuje. Zkouší pochopit, kdo jste, co vás tlačí a co byste chtěli změnit. Někdy se to děje v klidu. Někdy se to děje v pláči. Někdy se to děje v tichém mlčení - a to je také důležité.
Nejčastější chyba lidí, kteří začínají: očekávají, že se cítí lépe hned. To se nestane. Většinou je to naopak - nejdřív se cítíte hůř. Proč? Protože se poprvé díváte na věci, které jste si předtím zakrývali. To je jako odstranění bandáže z rány - bolelo to dřív, ale teď se rána může uzdravit.
Co se stane, když se začnete dívat na své emoce?
Když se poprvé začnete ptát: „Proč se cítím takhle?“, začnou se objevovat věci, které jste si zapomněli. Možná se vzpomenete na to, jak vás rodiče kritizovali, když jste plakali. Nebo jak jste se naučili, že „musíte být silný“. A teď, když jste dospělí, tyto vzorce stále fungují - a způsobují, že se cítíte unavení, zmatení nebo odmítnutí.
Psychoterapie vám pomáhá tyto vzorce vidět. A když je vidíte, už je nemusíte opakovat. Nejde o to, aby jste se „odvázali“ od minulosti. Jde o to, aby jste přestali být jejími vězněmi.
Možná jste někdy cítili, že vás někdo „nepochoval“. Nebo že jste „příliš citliví“. Psychoterapie vám ukáže, že citlivost není slabost. Je to váš přístroj, který vás varuje, že něco není v pořádku. A většina lidí, kteří přijdou na terapii, právě proto, že jejich přístroj přestal fungovat.
Jaké jsou formy psychoterapie?
Není jedna psychoterapie. Je jich několik, a každá je jiná.
- Individuální - vy a terapeut. Nejčastější forma. Ideální, pokud potřebujete prostor, kde můžete mluvit o věcech, které nemůžete říct nikomu jinému.
- Skupinová - skupina 6-10 lidí, kteří se potýkají s podobnými problémy. Zde se učíte nejen od terapeuta, ale i od ostatních. Když slyšíte, že někdo jiný má stejný strach, jako vy, změní se vaše pocity. Nejste sami. To je mocná léčba.
- Párová - když máte problémy ve vztahu. Nejde o to, kdo má pravdu. Jde o to, jak se vztahujete k sobě navzájem. Často se ukáže, že oba dva opakujete stejné chyby - a terapeut vám pomůže je přerušit.
- Rodinná - když se problém týká celé rodiny. Například dítě, které se zavírá, nebo rodiče, kteří se neumí dohodnout. Zde se díváme na systém - ne jen na jednotlivce.
Některé terapeuty používají i neverbální metody: kreslení, taneční terapii, tělesně orientovanou práci. Pokud se vám říká, že „musíte mluvit“, ale vám se to nechce, neváhejte říct to. Nejde o to, jak to řeknete. Jde o to, že to řeknete.
Kdy je čas začít?
Není potřeba čekat, až vás to „zcela zničí“. Psychoterapie není jen pro lidi, kteří se nechají zhroutit. Je pro ty, kteří chtějí žít lépe.
Zkuste si položit tyto otázky:
- Cítím se často unavený, ale nevím proč?
- Mám problémy ve vztazích - vždycky se to skončí stejně?
- Už nějakou dobu se cítím „ztracený“ nebo „prázdný“?
- Už jsem si všiml, že opakuji stejné chyby - a nevím, jak se jich zbavit?
- Nejsem si jistý, co chci v životě - a to mě děsí?
Když na některou z těchto otázek odpovíte „ano“, není to příznak „choroby“. Je to příznak, že váš systém potřebuje přehodnocení. A to je přesně to, proč existuje psychoterapie.
Co když nemám peníze nebo nemám kde?
Největší překážka pro mnoho lidí je cena. A pravda je: psychoterapie může být drahá. V Česku se cena pohybuje od 500 do 1500 Kč za hodinu. Ale neznamená to, že nemáte možnost.
Mnoho univerzit, neziskových organizací a obcí nabízí zdarma nebo za sníženou cenu terapii pro studenty, lidé s nízkým příjmem nebo pro konkrétní skupiny (např. ženy po porodu, mladiství, osoby po ztrátě). Některé projekty jsou časově omezené, ale stojí za to hledat.
A pokud nemáte v místě, kde bydlíte, žádného terapeuta - online terapie je skvělá alternativa. Mnoho lidí z malých měst nebo venkova už může mít terapeuta z Prahy, Brna nebo Ostravy - a to jen přes Zoom. Výhoda? Můžete vybrat terapeuta podle toho, s kým se cítíte dobře - ne podle toho, kdo je nejbližší.
Co vás čeká po první schůzce?
Po první schůzce nebudete mít odpovědi. Ale budete mít otázky. A to je dobré.
Zkuste si položit otázku: „Cítím se s tímto terapeutem lépe než předtím?“ Ne „Je on/ona dobrý?“ Ale „Cítím se, že mě slyší?“
Neexistuje žádný „správný“ terapeut. Existuje jen ten, který vám pomůže. A to může být někdo, kdo má jen pět let zkušeností - ale umí naslouchat. Nebo někdo, kdo má dvacet let - ale neumí být přítomen.
Někteří lidé potřebují jen pár schůzek. Někteří potřebují roky. Oba přístupy jsou v pořádku. Nejde o délku. Jde o to, jestli se změníte.
Co se stane, když to zkusím?
Nejsem vás schopen přesvědčit, že psychoterapie je skvělá. Ale můžu vám říct, co se stane, když to zkusíte.
První věc: budete se cítit zranitelnější. To je normální. Nejste „slabý“ - jste odvážný.
Druhá věc: začnete vidět věci jinak. Ne vždycky lépe. Ale jinak. A to je začátek změny.
Třetí věc: budete mít víc energie. Ne proto, že se „všechno vyřešilo“. Ale proto, že přestanete vynakládat energii na to, aby se vám všechno nezhroutilo.
Psychoterapie není cesta k dokonalosti. Je cesta k tomu, aby jste se mohli cítit v pořádku - i když se vám nevšechno daří. A to je víc, než většina lidí má.
